Věhlasný skladatel Leoš Janáček, ve světě oceňovaný zakladatel genetiky Gregor Johann Mendel či s Moravou bytostně spjatý básník Jan Skácel a další stovky osobností odpočívají na Ústředním hřbitově v Brně. A také více než čtyři sta tisíc „obyčejných“ lidí.
„S trochou nadsázky říkám, že je to takové druhé Brno,“ podotýká s nádechem morbidního humoru historik Michal Hančák, který se minulostí brněnských pohřebišť zabývá. Dnes třiačtyřicetihektarové území u Vídeňské ulice bylo založeno 3. listopadu 1883, tedy přesně před 140 lety.
Jako první zde uložili tělo desetiletého chlapce. O koho šlo?
Jmenoval se Jiří Šimek, chovanec ústavu hluchoněmých v Brně. Nevím, jak se rozhodlo, že prvním pohřbeným bude zrovna on, ale zřejmě to tak jen vyšlo, protože dříve byla úmrtnost dětí mnohem vyšší. Pohřeb to byl ale slavnostní, zúčastnila se ho brněnská delegace včetně tehdejšího starosty Gustava Winterhollera. Nicméně hrob se už nenachází na původním místě. Když se slavilo stoleté výročí založení, ostatky se přesunuly jinam, kde je Šimek pohřbený dodnes.
Nejlepší město na funerální turistiku v Česku? Samozřejmě Brno |
Ústřední hřbitov vnikl na základě návrhu Aloise Prastorfera. Za jakých okolností jej plánoval?
Šlo o reakci na tehdejší dobu. Brno se prudce rozvíjelo, bouraly se městské hradby a stěhovalo se sem velké množství lidí. Nejprve vznikaly textilní manufaktury, později i továrny, takže počet nových obyvatel rostl. Ve druhé půlce devatenáctého století platilo: co deset let, to deset tisíc lidí. Oni se nejen rodili, ale samozřejmě i umírali, proto bylo zapotřebí řešit nový, velký centrální hřbitov. Nejdřív ho dostal na starost Franz Neubauer v roce 1879, kdy Brno zakoupilo parcely v Horních Heršpicích. Krátce nato ale zemřel, a tak řešení padlo na Aloise Prastorfera, který stvořil základní návrh. Tenkrát to vypadalo jako půdorys moderního města – hlavní třídy a boční ulice. Uprostřed byl čestný kruh, určený pro nejvýznamnější zemřelé Brňany.
Jak se tehdy pohřbívalo?
Primárně to bylo do země, takže do klasické rakve. Ke změně došlo až v roce 1919 se zákonem o možnosti zpopelnění zesnulého. Největší obrat pak nastal v šedesátých letech dvacátého století, kdy kremace představovala třicet procent všech pohřbů, dnes je to více než osmdesát procent. To je taková nejzásadnější změna oproti minulosti.
Jaké menší hřbitovy v době založení toho Ústředního sloužily?
Ve 13. století ve středověku, kdy oficiálně vzniklo město Brno, už bývaly zvykem hřbitovy u farních kostelů. To tedy byla hlavní pohřebiště. Jenže jak se Brno začalo rozšiřovat, tak bylo kvůli kapacitě záhodno vymýšlet i novější prostory. Takový se nacházel třeba v místě dnešního Žerotínova náměstí. Definitivní tečku menším hřbitovům učinil až Josef II. v 18. století, kdy mimo jiné zakázal i pohřbívání uvnitř hradeb, a to z hygienického hlediska.
Na brněnském Ústředním hřbitově nalezlo místo posledního odpočinku na 400 tisíc lidí. Součástí je i krematorium.
Kde ještě se dnes Brňané procházejí po bývalých pohřebištích?
Trochu větší byl v lokalitě dnešní Kounicovy a Antonínské ulice, tam je teď Tyršův sad. S takovými hřbitovy souvisí i zajímavost při jejich rušení. Pokud tam byly pohřbené významné osobnosti, tak je exhumovali a přesunuli na čestné místo vznikajícího Ústředního hřbitova. Když to ale nebyl nikdo slavnější, nebo šlo o už dlouho zemřelého, tak se většinou tělo nechalo na místě a jen se zahrabalo. Takže kdybych dnes kopal v Tyršově sadě, je velká šance, že narazím na zbytky nějakých lidských ostatků.
Obřadní síň na Ústředním hřbitově byla postavena o čtyři dekády později od jeho otevření. Tehdejší pohřby měly tedy podobný průběh jako dodnes na vesnicích?
Ano, v 19. století bylo ještě zvykem, že se obřad konal v kostele a pak se smuteční průvod vydal na Ústřední hřbitov. Souvisí to samozřejmě také s dopravou, tehdy byla zavedena tramvajová linka právě k Ústřednímu hřbitovu kvůli pohodlnějšímu přístupu. A ta je vlastně podobná, jaká sem jezdí dodnes. Nejprve to byla parní, později se zavedla na začátku 20. století elektrická.
Badatelé našli místo hrobu Henrietty, záhadný brněnský příběh se tak dovršil |
Lidé často pátrají, kdo slavný je na hřbitově pochovaný...
Zajímavostí je už samotné přesouvání pozůstatků slavných národních osobností na nové hřbitovy. Byl to totiž způsob, jak nalákat pozůstalé, že se jedná o exkluzivní místo, kde pohřbít své rodinné příslušníky. Co se týče Ústředního hřbitova, v původním čestném kruhu to byli samí muži, dnes už tam ale najdeme také ženy. Ze známých osobností je zde pohřbený třeba Karel Absolon, který je považovaný za objevitele Věstonické venuše, nebo významný český meziválečný malíř Antonín Procházka, jehož obrazy máme i na Špilberku. Další osobností je profesor Otakar Teyschl, zakladatel pediatrie v Brně a iniciátor stavby dětské nemocnice v Černých Polích. Leží tam i slavný hudební skladatel Leoš Janáček. Mimo čestný kruh odpočívá například český jazykovědec Josef Dobrovský, v augustiniánské hrobce je pohřbený jeden z nejznámějších Brňanů, zakladatel genetiky Gregor Johann Mendel. Dále jsou to třeba básníci Jan Skácel nebo Oldřich Mikulášek. V poslední době se dost probíralo, že do posledního volného místa v čestném kruhu se časem uloží ostatky nedávno zemřelého spisovatele Milana Kundery.
Chystají se obří úpravy i uvolnění hrobůDušičky a výročí 140 let od založení největšího brněnského pohřebiště nastolí na Ústředním hřbitově speciální atmosféru. Na rozptylových loučkách včera zněla hudba, na pátek se plánuje v 17 hodin koncert s vážnou hudbou. Příští rok město na Ústředním hřbitově zahájí výrazné zásahy za zhruba 400 milionů. Vedení hřbitova chce reagovat i na fakt, že lidé častěji využívají popelovou formu než pohřbívání do země, proto se bude snažit uvolnit nefunkční opuštěné hroby. Zaměří se i na odpad a motivaci pozůstalých vysadit na hrob trvalky místo jednorázových výzdob, které pak končí ve směsném kontejneru. |
Jaké byste za 140 let fungování Ústředního hřbitova vypíchl jeho největší milníky?
Kromě roku založení to byla změna už za první republiky, kdy se uvažovalo, že by se místa na hřbitově měla uvolnit česky hovořícím Brňanům místo těch německých. Zejména v čestném kruhu, kde se začalo prosazovat, aby tam byli významní Češi. Zásadní bylo i období po druhé světové válce, kdy se ve velkém rozšiřovala i vojenská pohřebiště. Znovu musím zmínit zavedení kremace, se kterou souvisí vznik kolumbárií a později i rozptylových louček. A co se týče stavebních milníků, vraťme se do roku 1883, kdy hřbitov vznikl i s jeho původními budovami, které tu stojí dodnes. Až v roce 1927 byla dokončena obřadní síň od Bohuslava Fuchse a Josefa Poláška a tři roky nato i krematorium od Ernsta Wiesnera.
A změny z blízké minulosti?
Úplně nejnovější, co zde najdeme, je pietní místo nenarozeným a zemřelým dětem z roku 2020. Aktuálně se také podařilo rozjet aplikaci, kde si lidé mohou dohledat svoje předky nebo významné osobnosti. Takže pokud mají chytrý telefon a data, klidně můžou chodit po hřbitově, „klikat“ na různé hroby a aplikace jim ukáže, kdo právě tam odpočívá. A dokonce i v čestném kruhu jsou do země zapíchané QR kódy. Člověk tedy přiloží telefon a hned dostane odkaz na Internetovou encyklopedii Brna, kde se o významné osobnosti může dozvědět zajímavé informace. Ještě nemáme hotovo pro celý hřbitov, ale je to velmi užitečná změna.
