V Lysicích se sešla opravdu výjimečná sbírka, obsahuje i exotické fotografie z cesty kolem světa.
„Byly k nám převezeny ze zámků, které po zestátnění už neměly sloužit jako zpřístupnělé památky, ale třeba jako domovy pro důchodce, úřadovny místních národních výborů nebo pro sociální účely,“ vysvětluje kastelánka lysického zámku Martina Rudolfová.
 |
Po sametové revoluci byla v rámci restitučních řízení část fotografií vrácena původním majitelům, přesto v Lysicích zůstaly tisíce snímků samostatných i těch v albech nebo rámovaných. A také celuloidových nebo skleněných negativů.
Největším pokladem fotodepozitáře je daguerrotypie datovaná rokem 1846, tedy nejstarší kousek ve sbírce.
„Daguerrotypie byla vynalezena ve Francii teprve roku 1839, k nám se tedy tato technika dostala v poměrně krátké době. Je to portrét mladého kavalíra, který zcela jistě vznikl v ateliéru. Bohužel nevíme, o koho jde,“ vypravuje kastelánka o elegantním mladém muži, jenž na snímku, který vznikl ještě pomocí camery obscury – vůbec první fotografickou technikou, drží stylový cylindr a bílé rukavice.
Velkou vzácností je sbírka skleněných negativů s protějškovými pozitivy složenými do leporel z 80. let 19. století. Jejich autorem je hrabě Gabriel Gudenus, majitel zámku v Moravci na Žďársku a nadšený amatérský fotograf, který zachycoval docela obyčejné věci. Ve sbírce se nacházejí například snímky sběračů tenisových míčků v Křižanově nebo portrét venkovana z okolí jeho sídla.
„Blízkým Gudenusovým přítelem a učitelem byl Josef Kunzfeld, významný brněnský fotograf,“ odhaluje Rudolfová dalšího muže, jehož dílo se v depozitáři ukrývá.
Tváře a růst šlechticů
Kunzfeld byl přitom jednou z nejpozoruhodnějších osobností brněnské fotografie druhé poloviny 19. století. „Snímky z Ateliéru Kunzfeld, zvláště pak ty z brněnských ulic, slouží dodnes celé řadě historiků coby jedinečný zdroj informací o podobě města na přelomu 19. a 20. století a zpravidla nechybí v žádné publikaci o novodobé historii města,“ uvedla kurátorka Petra Trnková před deseti lety, když Moravská galerie v Brně pořádala výstavu věnovanou právě Kunzfeldovi.
Na získání největších pokladů lysické sbírky však mají podíl zmiňovaní poslední pánové zámku – Dubští. „O fotografii měli velký zájem. Ve své době šlo o novum, které se stalo módní záležitostí,“ popisuje lysická kastelánka.
Šlechta si tento výdobytek techniky rychle oblíbila. „Nebylo to tak nákladné jako portrétní malba, fotografie se navíc mohly tisknout v mnoha exemplářích a rozeslat po rodině. Nezřídka se posílaly formou pohlednic,“ dodává Rudolfová.
Pro dnešní historiky mají největší cenu fotografie zachycující exteriéry či interiéry památkových objektů. Zvláště tehdy, pokud jsou snímky i popsány.
„Přínosné také je, pokud si jméno šlechtice můžete spojit s konkrétní tváří. Vysledovat se dá třeba i to, jak rostly a dospívaly děti žijící na zámku,“ dává kastelánka nahlédnout do toho, co vše fotografická sbírka nabízí.
Japonské krásky i samurajové
Mimořádné klenoty do rodinného archivu přivezl Erwin Dubský, který se během let 1874 až 1876 účastnil plavby kolem světa. Z ní přivezl sérii albuminových fotografií, zejména z Japonska a Číny. Obrázky zachycují nejen staré Japonsko a jeho památky, ale také tamní zvyky a obsahují portréty místních krasavic i samurajů. Tato sbírka je evropsky unikátní v tom, že se dochovala v perfektním stavu a má ohromnou finanční hodnotu, hovoří se až o milionu dolarů.
Dnes je uložena v devíti fotoalbech na zámku Lysice. Vystavuje se jen zřídka, vzhledem k tomu, že albuminový papír nemůže být dlouho vystaven světlu. Sám sběratel a námořník Erwin Dubský ovšem snímky ukázal lidem bezprostředně po svém návratu z cest.
Tehdejší tisk, konkrétně Moravská orlice, o tom napsal: „Zajímavé sbírky chová zámek lysický, kamž přibyl nedávno hrabě Ervín Dubský, syn majitele panství, který se na císařově korvetě Arcivévoda Bedřich coby první důstojník zúčastnil cesty kolem světa.“
Vyjma předmětů, jež přivezl, ukázala podle tisku výstava také „množství fotografií všech krajin, stavení a typů obyvatelstva cizích těch krajů, které mladý hrabě navštívil“.
Jak uvádí historici Filip a Marcela Suchomelovi v knize Námořní deník Erwina Dubského, dlouho se na zámku tradovalo, že fotografie přivezené z cesty kolem světa byly nafoceny osobně Erwinem.
Až průzkum Filipa Suchomela ukázal, že dochované fotografie patří do souboru oblíbených suvenýrových fotografických alb od známých i méně známých autorů. I přesto je celá kolekce ve své zachovalosti unikátní, a to v celosvětovém měřítku. Ke konci loňského roku se podařilo lysickému zámku získat finance na speciální obaly, do nichž fotografickou sbírku zabalili a uložili.
„Díky tomu s fotografiemi bude jednodušší manipulace a nedojde k poškození ohmatem. Budou tak mít větší šanci, že je uvidí mnoho dalších generací po nás,“ oznamuje kastelánka Rudolfová.
