Že se poohlédne po brigádě, napadlo brněnského filharmonika, flétnistu Petra Pomklu, po posledním streamování koncertu 12. března, kdy bylo jasné, že filharmonie nějakou dobu hrát nebude a neuskuteční se ani koncerty, které měl nasmlouvané s kvartetem nebo s jinými ansámbly.
„Sice učím hru na flétnu a hodiny dávám po Skypu, ale další akce odpadly a nejsem z lidí, kteří by dokázali nic nedělat,“ říká Pomkla. A tak se nechal brigádnicky zaměstnat v profesi na sto honů vzdálené té, která ho už desítky let živí. Stal se zahradníkem.
„Vždycky se mi to líbilo. Studoval jsem ve Francii, kde jsem viděl zahrady ve Versailles a u zámků na Loiře, a přál jsem si zahradničinu dělat. I když jsem spíš měl na mysli skvostnou zahradní architekturu, třeba jako je na zámku v Buchlovicích. A i když nyní zrovna tohle nedělám, pracuji na vzduchu a kontakt s přírodou je opravdu krásný,“ popisuje Pomkla.
A tak už víc než měsíc staví spolu s lidmi z brněnské zahradnické firmy Karsz skalky, chystá v lomu kámen na zídky, zastřihává keře a stromy a vysazuje nové, jezdí s kolečkem a naváží hlínu na záhony. Stříbrnou flétnu tak vyměnil na čas za lopatu, motyku nebo rýč.
„Současný stav je náročnější na psychiku a fyzická práce mi pomáhá. Paradoxně se tělesně cítím lépe a nemám problémy se zády, jako když hraji na flétnu. To musím praktikovat cviky, aby mě nebolela. Když teď střídám manuální práci, tělu to prospívá,“ poznamenal.
Do práce chodí se synem
Na zahradě dělal už jako kluk. „Pocházím z Valašska, kde jsme stále manuálně pracovali. A při dnešní krizové situaci jsem si vzpomněl, že starší syn František pracoval loni na brigádě u zahradnické firmy a že se mu tam líbilo. Dostal jsem od něj číslo na majitele, který zrovna potřeboval brigádníky,“ líčí Pomkla.
„Připojil se ke mně i mladší syn, který studuje na vysoké škole a teď taky nemá výuku. Běžně se moc nevidíme a teď jsme spolu často. A když sleduji, jak má šikovné ruce po předcích, mám za to, že se nemáme za co stydět,“ pochvaluje si.
Při práci, kterou teď dělá, si ale hudebník musí dávat pozor na ruce, hlavně na prsty. „První týdny u míchačky, s krumpáčem a lopatou rozhodně nebyly jednoduché. Je to ale také výzva, že i v téměř třiapadesáti letech jsem schopný dělat i těžší manuální práci,“ hlásí.
Firma upravuje, zušlechťuje a udržuje zahrady po Brně i okolí. „Za jeden den jsme například byli na třech místech – v Žabovřeskách, kde mě překvapila krása místních zahrad, v Jiráskově čtvrti jsme sázeli a upravovali skalku a pak jsme se přesunuli do Babic nad Svitavou, kde pro majitele domu vytváříme novou zahradu,“ vypočítává Pomkla. Šestnáct tun kamene si zahradníci nachystali už dříve v lomu v Líšni.
Musí být připravený koncertovat
„Brigádníky najímáme, ale spíš jsou to studenti. Je pravdou, že filharmonika jsme tady ještě neměli,“ konstatuje majitel zahradnické firmy Karel Szturc. Podle něj se ale jako pracovník osvědčil. „Je zručný, aktivní a poctivý,“ popsal Szturc.
Jeho firmu koronavirus poznamenal jen v tom, že pracovníci musí dodržovat bezpečnostní opatření a nosit roušky. Někteří zákazníci sice své zakázky přesunuli na dobu po epidemii, ale i tak je práce dost, takže brigádníci se hodí.
Na flétnu Pomkla ani chvíli nezapomněl. „Musím se neustále udržovat, abych nevyšel ze cviku, navíc musím být připravený koncertovat a pracovat s kvartetem a s filharmonií. Také přišla výzva od paní ředitelky Marie Kučerové na vysílání koncertu online a vzhledem k tomu, že mám CD nahrávky bez sólového partu, chtěl bych se do něčeho takového pustit,“ říká flétnista.
A přiznává, že si při brigádničení uvědomil ještě další věc. „To, jak mám zajímavou práci s výjezdy do zahraničí a novými projekty. Mám ji rád, ale s lety si to člověk tolik neuvědomuje.“
Vlastní zahradu Pomkla nemá. „Ale teď jich mám vlastně několik a snažím se tuto práci dělat, jako by mi patřily,“ dodává.
