Když je utrpení zábava. O pravdivosti hesla extrémního závodu Red Bull Dolomitenmann se nedávno přesvědčila Lucie Součková. „Užila jsem si to, ale jednou za rok to stačí,“ říká devatenáctiletá kajakářka, která se štafetového klání v rakouském Lienzu na úpatí Dolomit zúčastnila jako členka týmu Intersport ASS Brno.
O slavném závodě věděla z doslechu už dřív, protože jej v minulosti absolvovali její bratr a kamarádi. „Bratr mi posílal fotky a mě to hrozně zaujalo. Vypadalo to jako fakt velká akce,“ vybavuje si první kontakt s Dolomitenmannem. Ten se letos konal už po šestatřicáté, ženské týmy však mohly na start poprvé.
K Součkové nabídka k účasti přilétla teprve dva týdny před samotnou akcí. „Můj známý, který se závodu dříve zúčastnil, mi napsal, jestli chci jet. Zrovna jsem byla na soustředění v pražské Troji, měla jsem polední klid a najednou taková zpráva,“ popisuje s tím, že na rozhodnutí měla i přes minimum konkrétních informací pět minut.
Přesto kývla. „Bylo to hodně impulzivní rozhodnutí, vůbec jsem nevěděla, jak je závod dlouhý nebo jaká jsou pravidla. Možnost přípravy tak úplně nebyla. Spíš šlo o to, udělat si čas a zařídit dopravu, takže jsem najednou předělávala plány, abych mohla startovat,“ přibližuje.
V lodi se špatně pádlovalo
Závod, který sestává ze čtyř různorodých štafetových úseků, je sám o sobě neobvyklý. Specifická byla však i samotná kajakářská pasáž. Zásadní odlišnost proti normálu Součková spatřovala už v samotné lodi. „Nebyla moc rychlá a nedalo se na ní dobře pádlovat, to mě docela nepříjemně překvapilo,“ líčí zkušenost s plastovým plavidlem.
K němu nejprve musela doběhnout, poté v něm z několikametrové výšky skočila do řeky, v níž absolvovala i několik úseků s brankami proti proudu, a na závěr ji čekal osmisetmetrový běh s kajakem v ruce.
Spartan Race učí jít přes překážky i v životě, říká vyznavačka extrémních závodů |
Do cíle už jej kvůli velké únavě táhla po zemi. „Ale nešlo moc zpomalit, protože na mě všichni křičeli a fandili mi,“ vzpomíná Součková, která na svém úseku strávila necelou hodinu. „Bylo to padesát minut čistého pádlování nebo běhu, což je diametrálně odlišné od toho, co normálně jezdím,“ podotýká s tím, že závodní slalom na divoké vodě jí zabere pouze něco kolem dvou minut.
Účast na Dolomitenmannu považuje za jeden z nejvýraznějších okamžiků své dosavadní sportovní kariéry. „Bylo to úplně něco jiného, než co jsem dosud zažila. V něčem to bylo horší, ale celkově to bylo super,“ říká sportovkyně, vedle níž tvořily brněnský tým běžkyně Marcela Vašinová, paraglidistka Jana Sedlářová a cyklistka Karla Löffelmann.
Motivace? Nezkazit to ostatním
Štafetu rozbíhaly běžkyně, které se musely z Lienzu vydrápat do prudkého kopce. Po nich nastoupily paraglidistky, které po běhu v horském sedle přelétly na druhý kopec, kde vystoupaly část sjezdovky a slétly zpět na stadion v Lienzu. Pak přišly na řadu cyklistky, které absolvovaly náročné stoupání i adrenalinový sjezd. Vše zakončily kajakářky sjížděním divoké řeky.
„Holky z týmu byly super a společně jsme si to užily i mimo závod,“ usmívá se Součková. Nejhezčím zážitkem pro ni bylo, když vyčerpaná doběhla do cíle, kde na ni čekaly parťačky a vřele ji objaly.
„Tím, že dělám individuální sport, to pro mě bylo nové. Najednou jsem to nechtěla pokazit ostatním,“ vyznává se. Intersport ASS Brno skončil i díky jejímu přispění v konkurenci osmi ženských družstev na čtvrtém místě.
Ujížděl vlkům i grizzlymu. Teď podobné dobrodružství chystá pro Čechy |
Součková začínala s vodním slalomem už v šesti letech. Tři roky nato vstoupila do oddílu, kde začala pracovat s profesionálními trenéry a závodit. „Táta pádloval a přivedl mě k tomu. Bratr taky pádloval, takže to bylo celé naše dětství,“ vzpomíná sportovkyně, jež v mládežnických kategoriích dosáhla úspěchů na české i mezinárodní úrovni.
U pádlování zůstala i přes dvě kritická období. Poprvé chtěla skončit ještě v době, kdy jako malá snila o kariéře baletky. Druhá krize přišla po nástupu na střední školu, kdy místo sportu chtěla trávit čas s kamarády. „Prahla jsem po tom, abych o víkendech chodila spíš do klubů než na závody a tréninky. Naštěstí jsem to ale překonala,“ ohlíží se Součková, jejíž vášeň ke sportu posílila pandemie covidu, při které jí nezbývala jiná zábava než právě pádlování.
S kajakem by se ráda někdy vypravila do Jižní Ameriky. „Tam jsou moc hezké řeky a spousta míst, kde se dá výborně pádlovat. Můj kariérní sen je pak reprezentovat na mistrovství světa,“ odhaluje Součková, která v současnosti vedle závodění trénuje děti. „Až skončím sportovní kariéru, chtěla bych pokračovat v té trenérské,“ plánuje.
17. srpna 2020 |
