„Myslím, že se trošku zanedbala osvěta a propagace sportu. Je třeba aby školy, rodiče i kroužky ukázaly dětem, co vlastně sport je a jaká odvětví jim nabízí,“ sděluje legendární fotbalista Antonín Panenka.
„Musíme přivést děti a mládež k tomu, aby hřiště nebyla prázdná. Podceňuje se také pohybová činnost, podle mně je jedna hodina tělocviku týdně strašně málo. Děti si zvykly na to, že vše za ně udělá telefon, nemusejí vyvinout žádnou aktivitu, aby něco našly, aby se hýbaly. A to nemluvím o stravě,“ podotýká Panenka, mistr Evropy z roku 1976 a vítěz československé ligy s Bohemians.
Sám už od svých pěti let trávil s mičudou až šest hodin denně. Jako dítě propadl kouzlu fotbalu také Pavel Horváth. „První foto s balonem mám jako tříletý. Stál u něj nápis: Sotva uměl chodit líp, fotbal ho hned chyt!,“ líčí jeden z hlavních strůjců vzestupu aktuálně mistrovské Plzně.
Velký podíl na lenivosti současných dětí podle něj nesou rodiče. „Pracují od rána do večera a nevěnují dětem takovou pozornost, jakou si zaslouží. Děti sami na hřiště nepřijdou, je to dnes také otázka bezpečnosti. Dříve to šlo, dnes se děti více ztrácejí a žádný rodič nechce riskovat,“ míní Horváth.
„Musíme jim ukázat, v čem je krása sportů. A že každý sport, ať už individuální nebo kolektivní, je i o tom, že jste se stejně naladěnými lidmi, kteří hledají stejnou zábavu. Scházíte se s nimi nejen na hřišti, ale sedíte si i lidsky. Tím pádem dětem, co nesportují, dnes chybí nejen sportovní, ale také mezilidské vztahy,“ oznamuje Horváth.
Když se děti nudí, najdou vzor u youtuberů
Další povinnou hodinu tělocviku by do škol zavedl bývalý krasobruslař Tomáš Verner.
„Aby si děti musely vyzkoušet různé aktivity, v nichž pak možná najdou zalíbení. Děti se často z tělocviku omlouvají, takže v tomhle bych byl lehce direktivnější,“ sděluje mistr Evropy z roku 2008.
Problém v rodičích stejně jako Horváth spatřuje také atlet a lektor cvičení s vlastní vahou Jan Zdrubecký.
„Nevěnují rodičům dostatek času, upřednostňují sami sebe, své zájmy a tím pádem se děti nudí. Pak první, po čem sáhnou, je telefon. A protože v dnešní době mají rodiče strach někam děti pustit, telefon patří mezi základní výbavu – a vzniká závislost. Za nás mobilní telefony nebyly a tak jsme více lítali po venku a měli jiné aktivity,“ říká Zdrubecký.
Spásným řešením nejsou ani kroužky. „Pokud rodiče sami nežijí sportem, tak dítě přirozenou cestou k němu nedovedou a v podstatě ho ve sportovním kroužku pouze odloží. Pokud sportují, pak jej vedou ke sportu automaticky a dítě v nich má vzor. Když ho nemá a nudí se, nachází vzory u youtuberů,“ upozorňuje Zdrubecký.
