„Nebylo už ani jedno volné místo pro případné nové chovance,“ potvrdil generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal.
Na rekonstrukci brněnského zařízení se podíleli i sami chovanci, kteří odpracovali čtyři sta hodin. Modernizace přísně střežených prostor začala v únoru a skončila v těchto dnech. První chovanci začnou nové místnosti využívat začátkem září.
Oproti běžné cele ve vězení se ty v detenčních ústavech liší. „Na celách mohou mít květiny i akvária. Místo kovových skříní jsou tady dřevěné,“ popsal ředitel věznice Dušan Gáč.
V areálu je i zahrada, kde chovanci pěstují rajčata nebo květiny. Součástí vězeňské nemocnice je nově i fyzioterapeutická místnost s vodoléčbou. Rehabilitace podstupují ti, kterým je naordinuje lékař. Ordinace je uzpůsobená i pro vozíčkáře. Zdánlivý luxus má pragmatický důvod.
„Je to i kvůli bezpečnosti. Když se zraní, nemusíme nikoho eskortovat do nemocnice,“ vysvětlil Gáč.
Součástí modernizovaného ústavu jsou i místnosti pro terapeutickou a výchovnou práci s chovanci, která je kvůli jejich psychickému stavu často velice náročná.
„Máme tady třeba člověka, který zabil dva pacienty v psychiatrické léčebně,“ uvedla příklad mluvčí věznice Dana Krejčířová. Pro případy, kdy je chovanec nebezpečný pro sebe i své okolí, slouží izolační místnost bez nábytku, zato s kamerou, aby byl neustále pod dohledem.
Věznice se snaží, aby aspoň někteří z chovanců pracovali. Na rozdíl od některých vězňů ale nemohou opustit areál. Dva začali nově pracovat v místní prádelně, kde perou a žehlí prádlo pro ostatní obyvatele ústavu i vězeňskou nemocnici.
„Mají radost, že jsou mimo celu. Chodí sem dvakrát týdně na dvě hodiny a za měsíc si vydělají 500 až 600 korun,“ uvedl pedagog volného času František Satala a dodal, že kvůli zdravotnímu stavu je těžké vybrat někoho, kdo může pracovat.
„Navíc tady používají potenciálně nebezpečné předměty jako žehličku nebo prací prášek, takže vše dělají pod dozorem,“ podotkl Satala. Ročně prádelna zpracuje skoro milion kilogramů prádla a v plánu je její rozšíření.
Detenční zařízení se v Brně jako první v republice otevřelo v roce 2009. Jeho obyvatelé nejsou odsouzení k trestu na určitou dobu. Každý rok podstupují psychiatrické vyšetření, na jehož základě pak soud rozhodne o tom, zda mohou ústav opustit. Někteří tady ale prožijí i celý život.
