U Červené studánky zpřístupnila schodiště vedoucí od nedaleké cyklostezky. K budově umístila informační panel s historickými souvislostmi o celé stavbě.
Litinovým potrubím o průměru osm centimetrů tekla voda do Lednice. Tam zásobovala především obyvatele zámku, ale plnila i kašnu na náměstí a z kohoutku tekla i na železniční stanici. Více než šest kilometrů dlouhý vyspádovaný vodovod do Lednice urazila voda za devět hodin.
„Voda se stává jedním z kritických elementů naší doby. Klimatické změny způsobují, že nedostatek vody sužuje i místa v naší republice, která dříve se suchem bojovat nemusela, a proto nám přišlo vhodné poukázat na to, jak zásobování vodou řešili naši předci,“ vysvětluje Vlastimil Sajfrt, autor projektu a člen Českého svazu ochránců přírody Lednice.
A dodává, že je cílem, aby Červená studánka sloužila jako odpočinkové, ale i informativní místo pro místní obyvatele a třeba i lidi na kole, kteří využívají zdejší cyklostezku.
Nejsnáze se návštěvníci dostanou k Červené studánce na kole, a to po Lednické cyklostezce vedoucí od Nejdku do obce Hlohovec. Pěšky je to od nejbližšího parkoviště něco přes kilometr.
Po cestě si lidé mohou všimnout i ošetřených dřevin kolem vodního toku, který vede od studánky k potoku Včelínek. Porosty tvoří víc než čtyřicetileté dožívající topoly, vrby a v podrostu černý bez.
„U části topolů proběhl ořez na torzo. Tato torza obrazí a topoly bude možné pěstovat takzvaně na hlavu. Jedná se o způsob péče o dřeviny, který hojně využívali naši předci,“ říká za lednický spolek ochránců přírody Kateřina Burešová.
I o hlavatých topolech se lidé něco dozvědí z informačních tabulí u cyklostezky.
Z části hmoty, jež zbyla z výřezu topolů, ochránci přírody vybudovali takzvané ptáčníky, které slouží jako úkryty pro ptáky, část pak byla ponechána na místě k samovolnému rozpadu. Toho využívají některé druhy hmyzu pro svůj vývoj.
