Kolem ní se však sdružuje komunita 350 stálých členů, kteří dělají, co mohou, aby verdikt pozměnili. A boj o pozornost, jenž vyústil v účast s transparenty na úterním jednání brněnských zastupitelů, nese výsledky.
„Nejde totiž jen o saunování, je to společenská záležitost. Potkáváme se, popovídáme si, poradíme a přináší nám to krásný pocit sounáležitosti. Připadáme si zkrátka jako velká rodina,“ vypráví Svatopluk Bednář, který saunu na konci sedmdesátých let pomáhal opravit, když vyhořela.
Do objektu v Drobného ulici chodí pravidelně. Ostatně členem Sauna klubu, který se tu dodnes schází každý pátek, je už od roku 1973. V legendární „ohřívárně“ se původně potkávali rodiče s dětmi, teď už i s vnuky nebo pravnuky.
„I když si po zániku najdeme jiné místo, plnohodnotná náhrada to nikdy nebude,“ uvědomuje si Bednář.
Že je v plánech zanesena demolice budovy konírny, jež je dohledatelná už na mapách z roku 1906, přitom zástupci Muzea města Brna – správce Arnoldovy vily – vědí delší dobu.
„Rozhodnutí saunu odstranit padlo před čtyřmi nebo pěti lety, když se začal koncept parku připravovat. Ten dům je technicky špatný a už tehdy se nepočítalo s jeho opravou, naopak záměr byl obnovit park na co největší možné ploše,“ vysvětluje ředitel muzea Zbyněk Šolc.
Zároveň upozornil, že provozovatel sauny Jiří Klaban už sám podal výpověď z pronájmu na brněnský magistrát. „O demolici jsem se dozvěděl až loni v září. Kvůli mizernému stavu objektu jsem vznesl na magistrát dotaz, co se bude dít dál. Reagovali, že být mnou, do sauny už by neinvestovali, protože se blíží konec. Tak jsem to vzdal, co můžu dělat?“ podotýká Klaban a dodává, že o ukončení provozu s ním zatím nikdo z úředníků nekomunikuje.
Na rozdíl od něj se členové komunity nevzdávají tak snadno. Proti demolici sepsali petici a zaslali městu dopis, ve kterém žádají o přehodnocení záměru.
„Sauna není architektonicky unikátní, je ale výjimečná právě komunitou. Přichází nové generace, které si vztah s ní budují, a ona to dokáže unést a poskytnout,“ popisuje jedna z iniciátorek akcí na záchranu místní tradice Šárka Svobodová, která je povoláním historička architektury.
Její slova potvrzuje i pedagog Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně Jaroslav Sedlák, jenž se členem saunařské komunity stal před pěti lety. „Budova zásadně historicky cenná není, ale dá se s ní velice dobře pracovat tak, aby se stala součástí parku a zároveň nezavazela. Bourání nedává smysl z hlediska otázky udržitelnosti, protože se vyhodí materiál a postaví se tam zase něco z nových cihel,“ tvrdí.
Podpora od rodu Löw-Beer
Argumenty a především vytrvalost saunařů vyvolaly po úterním zastupitelstvu odezvu. Právě dnes se sejdou s brněnskými politiky přímo na místě a dostanou příležitost přesvědčit je. „Je to poprvé, co se tam přijdou podívat,“ neskrývá naději Svobodová.
První náměstek brněnské primátorky Petr Hladík (KDU-ČSL) účast na schůzce potvrdil. „Město schválilo odpověď na petici už na radě. Já se s nimi společně se zástupci muzea chci potkat. Rozumím tomu, že jde o historickou záležitost komunity a chci k tomu tak přistupovat,“ nastiňuje Hladík vyhlídky pro debatu.
Kromě města oslovila iniciativa také rodiny Tugendhatů a Löw-Beerů, tedy potomky slavných rodin ze sousedních vil – ostatně několik desetiletí žila v Arnoldově vile Cecilie Hože, teta Grety Tugendhat. Saunaři je obeznámili se situací a požádali o podporu, obě rodiny pak na dopis zareagovaly během několika dnů.
Ivo Hammer a Daniela Hammer-Tugendhatová se do záležitosti nechtějí vměšovat, nicméně vyjádřili pochybnosti nad tím, jestli je rozumné začít oživovat vzpomínku na historický kontext objektu právě demolicí.
Daniel Löw-Beer odpověděl, že vnímá hodnotu a smysl v zachování budovy sauny a celé komunity, která je kolem ní utvořená. Už delší dobu podporuje projekt propojení zahrad všech tří vil a zachování sauny by tomuto záměru podle něj jen prospělo.
Zatímco na opravu Arnoldovy vily se podařilo sehnat příspěvek z norských fondů, na revitalizaci zahrady město zažádá o dotaci z ministerstva životního prostředí. Ta by podle Hladíka měla pokrýt až 60 procent z celkových bezmála 20 milionů korun. Předpokládané venkovní práce budou trvat devět měsíců, nicméně kompletní areál vily plánuje město otevírat až začátkem roku 2024.
