Hm, kdyby ta roura byla širší, šly by do ní umístit elektromotor a baterky.

Jako takový pojízdný válec na kolečkách, jo?

Je škoda, že Kopřivnice se v případě Hanse Ledwinky rozhoupala až nyní v posledních letech a až nyní ho jmenovala čestným občanem města. Když vlastně celá Kopřivnice byla vystavěna díky tomuto Ledwinkově vynálezu a dodnes z něho v podobě výroby nákladních automobilů v Tatrovce žije.

V době, kdy představil Tatru 11 byla Kopřivnice pouhou malou vesnicí či městysem spravovanou nepoměrně větším městem Štramberk, s jednou poměrně velkou firmou produkující železniční vagóny a auta a s jednou malou nebo už nefungující keramičkou. Městem se Kopřivnice stala až někdy v roce 1948.

A jsem rád, že jsem k tomu možná i trochu přispěl před pár lety svou peticí za jmenování Hanse Ledwinky čestným občanem města Kopřivnice.

No, tatrovácký podvozek přes výkyvné polonápravy odpružené či tlumené proti úchytům na centrální rouře přenesl veškeré zkrutné síly do jednoho podélného těžiště právě na tu centrální rouru, která díky kruhovému tvaru zvládá krutné síly mnohem lépe a za menší hmotnosti než žebřina žebřinového rámu. Navíc v rouře se ty zkrutné síly polonáprav, které jsou zrovna dole v díře a polonáprav, které jsou zrovna nahoře na nerovnostech, kompenzují mnohem účinněji mezi sebou, tudíž celkově jsou ty zkrutné síly menší než působí na žebřině. A navíc je jejich účinek od nástavby odstíněný. Takže nápravy kmitají na jednotlivých drobných nerovnostech, zatímco nástavba kmitá mnohonásobně pomaleji na nějaké proti kolům polonáprav auta zprůměrované křivce nerovnosti.

Nesmrtelný Míla Urban

Asi budu muset zase někam do muzea podívat se na krásná auta, která měla duši. Díky za připomenutí.