Pohrává si s myšlenou, že by ze silnic mohly zmizet všechny dopravní značky. Ale řidiči se zároveň musí připravit na to, že vozovka patří všem – autům, chodcům, cyklistům a jiným sportovcům.
Když se auto propracovalo před desítkami let v běžnou součást života měst, dostalo silnici vyhrazenou často jen pro sebe. Postupem času se ale ukázalo, že řidiči vůbec nepočítají s tím, že by se vedle aut mělo na vozovkách vyskytovat něco jiného, třeba chodec nebo cyklista. A proto dochází k nehodám.
Ve městech však nelze úplně chodce, cyklisty, hrající si děti nebo bruslaře ze silnic vytlačit. Z tohoto důvodu několik evropských měst zkouší silnici jako místo společného soužití všech účastníků provozu. A bez dopravních značek, chodníků a semaforů.
Vycházet si na silnicích vzájemně vstříc, dorozumívat se očním kontaktem a být maximálně ohleduplní zkoušejí obyvatelé několika městeček v Nizozemsku, Belgii, Německu a Anglii.
Projekt podporuje Evropská unie, nápad pochází od Holanďana Hanse Mondermana. Podle jeho slov nemá město připomínat závodní dráhu, ale právě a pouze město přívětivé pro lidský život.
Pro německý magazín Stern Hans Monderman přirovnal město ke kempu.
"Když přijedete do kempu, také jím projíždíte pomalu. S lidmi navazujete při jízdě oční kontakt, všichni patříte na jedno místo."
A město je podle Hanse Mondermana jedním velkým kempem. Tak proč by se lidé nemohli domluvit podobným způsobem v městském provozu?
Projekt Shared Space zkoušejí menší evropská města, například nizozemským Drachtenem projede po jedné z hlavních křižovatek každý den 22 tisíc aut. Poté, co na této křižovatce systém bez značek a společného sdílení cest zavedli, zrychlila se na ní doprava.
