Jedno auto, které používá víc lidí? Myšlenka na takzvaný carsharing je stará půl století. Testovali ji ve Francii i Nizozemsku a průkopníkem málem bylo i Československo. Všechny pokus ztroskotaly na dvou problémech – penězích a prostém faktu, že všichni obvykle chtějí jet jedním směrem.
Ten obrázek znaly na začátku sedmdesátých let prakticky všechny světové metropole: přecpané silnice, centra měst ucpaná parkujícími auty, všudypřítomný smog. A do toho ropná krize. Přitom ve většině aut sedí jen jeden člověk. A reálně auto potřebuje zlomek času z celého dne. Tak proč auta nesdílet? Průkopníky jsou jihofrancouzské Montpellier a nizozemská metropole Amsterdam.
Jako první se do experimentu pouští v Montpellier. Oficiálně je sice za první případ carsharingu považováno sdílení aut jistým bytovým družstvem v Zürichu v roce 1948, opravdu veřejným systémem je až ten francouzský: za mohutných státních subvencí tamní organizátor nakupuje desítky rodinných sedanů Simca 1000 a dává je všanc abonentům prvního carsharingu na světě.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
