Škoda Auto má v Česku tři velké fabriky. V Mladé Boleslavi a Kvasinách se vyrábí osm modelů značek Škoda a Seat, v Boleslavi navíc ještě motory a dvě manuální převodovky. Třetí továrna stojí ve Vrchlabí a sestavuje se v ní jediný díl - automatická převodovka DQ 200.
Kam se montuje DQ 200
|
Máte pocit, že Škodovka špatně rozložila síly? Omyl. Sedmistupňový automat se skládá z 352 částí a je jednou z nejsložitějších součástek v autě. Vrchlabský závod ho vyváží do celého světa. Je výhradním dodavatelem této převodovky pro vozy Škoda a Audi. O ostatní značky koncernu Volkswagen se dělí se sesterskou fabrikou v německém Kasselu.
Tisícovka zaměstnanců denně ve Vrchlabí vyrobí zhruba 2 200 převodovek, jejich denní produkce ale stále roste. V továrně je jasně vidět nástup nové průmyslové revoluce: velkou část práce vykonají roboti, lidé na ně často spíš dohlížejí a kontrolují výsledek. Celý proces výroby jsme si prošli krok za krokem.
1. Bedna plná kovu
Na startu výrobního procesu stojí velké bedny s vykovanými hřídelemi a koly. Ty do Vrchlabí doputovaly z kovárny v Mladé Boleslavi (nebo od externího dodavatele). „Výkovky,“ jak se takovým součástkám říká, jsou základem pro takzvané obrábění za měkka, tedy soustružení a frézování. Většinu práce zde udělají automaty.
Převodovka v číslech
|
Zpracovávají 18 dílů - 13 ozubených kol a 5 hřídelí. Pracují s dokonalou přesností. „Převodovka je z hlediska obrábění tou nejpřesnější věcí na celém autě, měříme tady v mikrometrech,“ říká koordinátor kvality výroby Petr Zelenka.
Většina dílů jde vysoustružit z jednoho kusu, ovšem čtyři kola jsou konstrukčně tak složitá, že jejich jednotlivé díly k sobě musí být svařeny laserem, protože v jednom kuse nejdou vyrobit.
2. Jdeme kalit
Následuje kalení, během kterého získají kola a hřídele potřebnou tvrdost a houževnatost. To se děje v přetlaku helia při teplotě zhruba 960 °C po předchozí cementaci povrchu (nasycení uhlíkem). Z každé zakalené dávky si oddělení kvality odebírá vzorek, na kterém kontroluje předepsané parametry.
Kalení způsobuje deformace, a proto se dlouhé hřídele rovnají. Kola a hřídele dostanou svůj konečný tvar obráběním za tvrda (broušení a honování).
3. Stačí jeden vlas
Mozkem převodovky je mechatronika. To je díl, který vlastně dělá převodovku „automatickou“, protože vykonává práci řidiče: ovládá spojku i řazení jednotlivých převodových stupňů. Mechatronika má ve Vrchlabí samostatnou montážní linku, na které panují velmi přísné podmínky, co se týká čistoty. I pouhý zapadlý vlas by mohl mít na fungování fatální vliv.
Výroba je rozdělena do čtyř zón. V prvních třech se dodané díly vybalují a poté perou, tak aby byly připraveny pro čtvrtou, nejčistší zónu, kterou je montáž. Zaměstnanci tam vstupují jen ve speciálním antistatickém oblečení.
4. Tříhodinový puzzle
Roboti dále na výrobní lince nalisují ozubená kola a ložiska na hřídele a vloží je do hliníkových skříní převodovky. Následně se skříně spojí, namontuje se mechatronika a spojka a hotový výrobek se pak naplní olejem. Celé to trvá zhruba tři hodiny. Každý kus provází datový nosič, na který se načítají všechny údaje o výrobě. Zpětně se tak dají dohledat veškerá důležitá data o montáži.
Vzhledem k vysokému počtu různých variant jsou na vybraných místech kamery, které kontrolují namontování správného typu dílu. Na začátku každé směny - tedy třikrát denně, pět dní v týdnu - se do systému pouští díl s úmyslně špatnou součástí a kontroluje se, jestli automatický systém chybu odhalí. Zatím počítač vždy uspěl.
5. Kontrola ve 180 km/h
Následuje velký konečný test. Provádí se na zkušebních stavech na konci montážní linky, trvá zhruba osm minut a projde jím každá převodovka. Během testu se řadí všech 7 rychlostních stupňů a zpátečka, je simulována rychlost až 180 km/h.
Zároveň se testuje hlučnost. Při jakékoli odchylce od normálu je převodovka vyřazena a podrobena testům pro zjištění, kde se stala chyba.
6. Jízdy v Husí Lhotě
Kromě konečného testu na montážní lince se namátkově převodovky ověřují při jízdních zkouškách ve vozech. Díl se namontuje do jednoho ze zkušebních vozů všech používaných motorizací a koncernových značek. Za volantem se střídají dva technici, velcí machři na akustiku ve voze, kteří se této práci věnují už několik let a dokážou po sluchu přesně poznat všechny odchylky v chodu převodovky.
Jezdí se částečně v běžném provozu, vysoké rychlosti se testují na uzavřeném firemním polygonu v Husí Lhotě. Lidský sluch doplňují ještě čtyři mikrofony a senzor zaznamenávající hluk, který převodovka vydává.
