Nakonec však nezvítězil ani jeden z těchto dvou vozů.
„Náhodou jsem v nějakém časopise objevil článek o Volvu V50. Zalíbilo se mi, takže jsem se o ně začal trošku zajímat, a celé to skončilo tím, že jsem si je přivezl domů,“ vzpomíná Pavel Poulíček.
Pro octavii hovoří lepší poměr ceny a užitných vlastností...
Ona je octavia sice prostorově asi o něco větší, ale já ten prostor v této chvíli ani nepotřebuji. Přijde mi, že konstelace ceny, výbavy a určitého image je u volva odpovídající.
Byly ještě nějaké automobily, které jste při vybírání bral v potaz?
Šilhal jsem i po volkswagenech, ale u této značky jako by mi něco chybělo. Ať už to byl design nebo třeba i výkon v poměru k ceně auta. Volkswageny si mě zkrátka nezískaly.
Nezvažoval jste koupi ojetého vozu?
Původně jsem přemýšlel o přibližně rok starém předváděcím autě od autorizovaného dealera, které má najeto jen pár tisíc kilometrů. To mi v případě zájmu o ojetinu přijde jako zajímavá varianta. Určitě bych pro vůz nešel do klasického autobazaru. Jedině prodat.
Volvo má pověst bezpečných vozů. Bral jste při výběru v potaz i toto hledisko?
Docela k tomu přihlížím. U volva mě hned po nasednutí upoutalo skoro až bednění na dveřích a pocit téměř nedobytné tvrze. Takový pocit jsem v jiných autech neměl. Navíc jsem přesvědčený, že nejde jen o optický dojem.
Kdy jste začal jezdit?
Hned v osmnácti. Měl jsem sportovně upravený Peugeot 205.
To jste se do něj vešel? Kolik měříte?
Sto devadesát osm centimetrů. Tehdy jsem to moc neřešil. Důležité bylo, jak to auto vypadalo a jak to jelo. Já problém s velikostí neřeším ani dnes. Samozřejmě si nevlezu do smarta, případně do jiných podobných miniautíček. U těch ostatních to pak vychází nastejno. To bych musel mít mercedes za pár milionů, abych měl pohodlí jako v první třídě.
Jaká auta následovala po „dvěstěpětce“?
Měl jsem Volkswagen Polo, kterého mi několikrát vykradli. Po něm přišel Golf, který jsem skoro nový obrátil na střechu. Následoval Peugeot 406 a teď Volvo V50.
Nehodu s golfem jste zavinil vy?
Řečeno policejní terminologií jsem nepřizpůsobil jízdu stavu vozovky. Brzy ráno jsem u Jičína uklouzl na nějakém jílu, který byl na okraji silnice, auto se smeklo a já už ho nestihl vrátit zpátky. Skončilo to tak, že jsme se skutáleli ze stráně. Naštěstí se mně ani spolujezdci nic nestalo.
Byli jste připoutaní?
Řeknu to upřímně: nebyli, ale možná nám to zachránilo život. Kdybychom měli pásy zapnuté, nejspíš bychom se oběsili. Ale tím pochopitelně nechci nikoho nabádat, aby jezdil nepřipoutaný.
Seděl jste někdy za volantem závodního vozu?
Seděl jsem na místě spolujezdce i za volantem. Jako spolujezdec jsem se zúčastnil Pražské rallye. Můj řidič to neměl snadné. Zmohl jsem se jen na pokyny typu „brzdi“ a „pozor, zatáčka“. Jako řidič jsem pak absolvoval rok Fiesta Cupu. Tam jsem o první místo také nebojoval. Většinou jsem končil mezi posledními a ty adrenalinové honičky v šikanách jsem přenechával jiným.
Jezdíte na dovolenou autem?
Do extrémně dlouhých výletů se nepouštím. Nejdál jsem byl asi v Itálii. Třeba zrovna nedávno jsme byli na dovolené v Rakousku.
Jezdí se vám v těchto státech lépe než doma?
Jsem řidič, který si užívá rychlost, a proto se tam více krotím. V Rakousku jsem hned první den dostal pokutu za překročení rychlosti v obci. Zajímavé bylo chování tamních policistů, kteří asi neznají onu klasickou větu: „Tak, pane řidiči, copak myslíte, že jste udělal?“ Tam mi rovnou oznámili, že jsem překročil rychlost, ukázali mi tabulku, na níž byla odstupňována výše pokuty podle naměřené rychlosti, zaplatil jsem pětadvacet eur, rozloučili jsme se a já odjel.
Tento systém by vám tedy vyhovoval?
Uděláte přestupek a bez nějakých průtahů a za jasných okolností dostanete prokazatelně odpovídající pokutu. U nás by se tento model také osvědčil. Mám strach z udílení trestných bodů. Nějaké zpětné sčítání předchozích trestů, třeba i za rok starý přestupek, mi přijde dost neefektivní.
 Pavel Poulíček se ve svém voze neobejde bez autorádia, klimatizace a palubního počítače |
