Vůz měl řadový, čtyřdobý čtyřválec s rozvodem SV o zdvihovém objemu 2892 cm3. Válce byly odlity v jednom bloku a hlava byla již tehdy snímatelná. Chlazení měla na starosti voda s termosyfonovým oběhem a ventilátorem. Mazání bylo splachovací se společnou náplní pro motor i převodovku, cirkulaci oleje zajišťoval setrvačník. Největší výkon dvacet koní dával motor při 1600 otáčkách za minutu. K zapalovacím svíčkám později přibyl elektrický startér a také původní acetylénové osvětlení nahradilo elektrické. Palivová nádrž na 45 litrů měla místo pod předním sedadlem, ovládání plynu a předstihu bylo pod volantem. Vícelamelová spojka a převodovka tvořily jeden blok s motorem. Planetová převodovka měla dva rychlostní stupně a zpátečku. Vůz se zastavoval ruční pákou, kterou se brzdila zadní kola a současně vypínala spojka, řadilo se pedály.
Vůz s rozvorem 2540 mm a rozchodem 1435 mm se vyznačoval velkou světlou výškou, přibližnou hmotností 600 kilogramů, maximální rychlostí kolem 70 km/h a spotřebou okolo čtrnácti litrů na sto kilometrů. Jeho karoserie, nejprve dřevěná, potažená plechem, od r. 1911 celokovová, byla nabízena v nejrůznějších variantách. K její barvě se váže známý výrok údajně snad Fordův, totiž že zákazník může mít vůz v jakékoli barvě, pokud si přeje černou. Vozy však byly zpočátku dodávány také granátově červené či sytě zelené a teprve později výhradně v barvě černé.
Téčko je však pozoruhodné něčím jiným. Byl to první automobil světa vyráběný na běžícím pásu. Důsledná aplikace Fordových zásad přinesla značné výhody ve zkrácení montážních časů, a tím nevídané zvýšení produkce. Hranice milion vozů ročně padla roku 1919 a roku 1921 Ford zlevnil vůz na rekordních 345 dolarů. Výroba byla ukončena až 31. 5. 1927 poté, co vyjelo na 15 200 000 kusů, což je počet, který překonal až VW Brouk v roce 1972.
Téčko se stalo nesmírně populární nejen díky své ceně a užitným vlastnostem, ale také nesmrtelným filmovým groteskám, kde patřilo k dobrému jménu během děje zdemolovat alespoň jednu fordku, což Fordovi zajistilo jedinečnou reklamní kampaň gratis.
Téčko vyhledávají sběratelé po celém světě; odhaduje se, že do dnešních dnů se jich dochovalo asi 1,8 milionu. Jistý Argentinec Carlo Corsi na Téčku dokonce založil své podnikání. V 80. letech vyhledával po americkém venkově vraky vysloužilých Téček. Poté postavil nedaleko Buenos Aires halu, kde na 1750 takto získaných vozů restauruje a prodává postavil nedaleko Buenos Aires halu, kde na 1750 takto získaných vozů restauruje a prodává movitým americkým, japonským či arabským zájemcům.
Vůz s rozvorem 2540 mm a rozchodem 1435 mm se vyznačoval velkou světlou výškou, přibližnou hmotností 600 kilogramů, maximální rychlostí kolem 70 km/h a spotřebou okolo čtrnácti litrů na sto kilometrů. Jeho karoserie, nejprve dřevěná, potažená plechem, od r. 1911 celokovová, byla nabízena v nejrůznějších variantách. K její barvě se váže známý výrok údajně snad Fordův, totiž že zákazník může mít vůz v jakékoli barvě, pokud si přeje černou. Vozy však byly zpočátku dodávány také granátově červené či sytě zelené a teprve později výhradně v barvě černé.
Téčko je však pozoruhodné něčím jiným. Byl to první automobil světa vyráběný na běžícím pásu. Důsledná aplikace Fordových zásad přinesla značné výhody ve zkrácení montážních časů, a tím nevídané zvýšení produkce. Hranice milion vozů ročně padla roku 1919 a roku 1921 Ford zlevnil vůz na rekordních 345 dolarů. Výroba byla ukončena až 31. 5. 1927 poté, co vyjelo na 15 200 000 kusů, což je počet, který překonal až VW Brouk v roce 1972.
Téčko se stalo nesmírně populární nejen díky své ceně a užitným vlastnostem, ale také nesmrtelným filmovým groteskám, kde patřilo k dobrému jménu během děje zdemolovat alespoň jednu fordku, což Fordovi zajistilo jedinečnou reklamní kampaň gratis.
Téčko vyhledávají sběratelé po celém světě; odhaduje se, že do dnešních dnů se jich dochovalo asi 1,8 milionu. Jistý Argentinec Carlo Corsi na Téčku dokonce založil své podnikání. V 80. letech vyhledával po americkém venkově vraky vysloužilých Téček. Poté postavil nedaleko Buenos Aires halu, kde na 1750 takto získaných vozů restauruje a prodává postavil nedaleko Buenos Aires halu, kde na 1750 takto získaných vozů restauruje a prodává movitým americkým, japonským či arabským zájemcům.
 Až do roku 1972 byl Ford T vozem z největší série. |
