Nejlepší věci a vynálezy se často odehrávaly na vrcholu nějaké epochy, po němž následoval prudký sešup. Právě tak je to s posledním Opelem Astra. Posledním se spalovacími motory. Posledním s relativně dostupnou cenou. Určitě je nejlepší ze všech dosavadních šesti generací. Ta sedmá bude čistě elektrická a výrazně dražší…
Zatím se ale můžeme radovat. První jízdy nás přesvědčily, že nová Astra je skvěle jezdící a výtečně vybavené auto. Nově už má pouze pět dveří, třídvířka jsou minulostí; na tradiční kombík se ale nezapomnělo.
Vizuální detoxikace
Astra zaujme zvenčí decentním, nevtíravým designem plným ostře vysoustružených – a nadčasových – linií. „Wow efekt“ pokračuje i po usednutí za minimalistický elegantní volant s malým středem. Digitální štít budíků přechází plynule ve středový dotykový displej, jak to známe z luxusních vozů; a to už v základní výbavě. Střízlivý interiér z měkčených plastů je přímým protikladem dnešních zvyků – však také značka nazývá kabinu „vizuálním detoxem“.
Kokpit nepostrádá vtipné detaily – třeba nad šuplíkem pro bezdrátové nabíjení mobilu je „tajná“ schránka – tváří se jako část dekoru středového tunelu a otvírá se zmáčknutím prostřední části. Skvělý nápad! Posaz v ortopedických sedadlech AGR (u Opelu tradice) je vynikající, sedí se níže než obvykle, ale zato vás auto příjemně obemkne, jako nějaký sporťák. Co chválíme nejvíc, je zachování aspoň nějaké formy fyzických ovladačů – teplotu nastavíte klapkovým přepínačem, ne tlapáním po displeji jako téměř u všech dnešních aut. Stejně tak kulatý čudlík zapíná a vypíná rádio… Díky!
Displej infotainmentu má úhlopříčku 10“ a velejemnou grafiku; pokud si připlatíte za navigaci, dá se vše ovládat i hlasem po vyřknutí formulky „Hey, Opel“. Zatím umí šest jazyků, čeština přijde na řadu počátkem roku 2023. Drobnou výhradu ovšem zamlčet nemůžeme. Směřuje k ovládání manuální převodovky – řadicí páka je na tunelu dost vysoko, a při řazení překážejí i malé lahvičky s vodou či kelímky s latté, o něž snadno zavadíte. Což se nám stávalo. Jako by vše bylo navrženo pro automat a „šaltpáka“ byla nechtěným přívažkem (ono to tak brzy bude).
Ploutvička jako kompas
Astra sice stojí na platformě EMP2 koncernu Stellantis, stejně jako sesterský Peugeot 308, byla ale zkonstruována v Rüsselsheimu, kde se bude také výhradně vyrábět (už ani v Polsku, ani v Británii). A vzhledem k tomu, že jsme byli svezením s 308 dost nadšeni, čekali jsme hodně i od Astry. Takže konečně vyrážíme!
Vyhlédneme vpřed přes vlnku či ploutvičku na kapotě – je příjemné vidět ji před sebou jako kompas. Jízda, to je paráda, paráda, paráda. Astra je jedním z nejlépe jezdících současných aut, to říkáme s naprostou jistotou. Největší lahůdkou je fantasticky vytlumený podvozek. Měkčí než u 308, tak ho v Opelu naladili, a je to překvapivé – bývalo to naopak, francouzské měkké houpavé podvozky byly proslulé. Retardéry si dává s naprostým přehledem, všechny rázy zespodu znějí jako zadunění třicet kilometrů vzdáleného hromu – chvíli uvažujete, jestli jste je vlastně slyšeli.
Zároveň je podvozek pevný a tuhý, řízení i přes citlivý posilovač komunikativní, přesné a ochotné, brzdy ostré, ale ne jedovaté. Proplétačka serpentinami tak byla velmi radostným zážitkem.
Díky za každý nový diesel
Spalovací motory v Astře jsou v nabídce jen dva, benzin ve dvou výkonnostních verzích a diesel v jediné; oba se dají kombinovat buď s manuální šesti- nebo automatickou osmistupňovou převodovkou. První jízdu jsme strávili v dieselu 1.5 TDCi s manuálem. Motor – plnotučný čtyřválec s velmi slušným výkonem 96 kW – je opravdu kultivovaný. Drobný klapot uslyšíte pouze při vytáčení, což není ovšem nutné dělat často; jinak má uhlazený chod. Řadicí páka se pohybuje neuvěřitelně lehce a přesně po kratičkých drahách, což také nebývalo u francouzských konstrukcí zvykem.
Jen šestka je drobně vyosená, takže při řazení jsme pokaždé zavadili o kulisu... Opět to vzbudilo dojem, že největší péči a důraz věnovali konstruktéři zástavbě automatické převodovky.
A není úplně divu, je to ideální volba; při testu jsme s ní také najezdili nejvíc kilometrů. Zpočátku jsme nebyli nadšeni váhavými rozjezdy ani tím, že převodovka řadila zbytečně brzy nahoru, čímž nechávala otáčky motoru klesnout příliš nízko – a chvilková prodleva před fouknutím turba vyvolávala pocit „netáhla“ a celkové neharmoničnosti. Například ve třicetikilometrové rychlosti tam automat klidně švihl trojku; a ty si to, motore, přeber. Dobře mu to už podle zvuku určitě nedělalo...
Po chvíli nám došlo, že to nebude jen tak – a že zřejmě bude možné změnit nastavení. Taky že ano. Ukázalo se, že kvůli měřicímu emisnímu cyklu je výchozí mód vždy Eco, takže se motor snaží jet co nejúsporněji. V Normalu to už bylo lepší, jako ideální se však ukázal Sport, který nechal motor mírně vytáčet a rychleji řadil. Teprve pak ukázala Astra svůj potenciál. Osmikvalt řadil bleskově, inteligentně brzdil motorem, netápal, jakou rychlost tam má „vrazit“.
Ani za spotřebu se rozhodně nemusel stydět – hodnoty dálnice 5,7 a kopcovitý terén 4,6, to je náramná krása. Poprvé v historii značky je k mání i zásuvkový plug-in hybrid (příští rok přibude i čistý elektromobil). Plugin kombinuje turbobenzin 1.6 s elektromotorem, podle verze oba celkově dávají buď 133, nebo 165 kW. Baterie o solidní kapacitě 13 kWh prokázala v praxi velmi dobrou výdrž – na dálniční osmatřicetikilometrové trase ubylo v dojezdu přesně tolik kilometrů, s čímž se u elektrických aut setkáváme málokdy. Spalovací motor jsme tak
vůbec nemuseli použít. V cíli v baterii zbývaly ještě čtyři kWh, což odpovídá zhruba 40 km dojezdu. A to jsme jeli naprostou většinu cesty přesně na rychlostním limitu 120 km/h. Jediné, s čím jsme se nesvezli, je benzinová 1.2 Turbo–tu si necháme na pravidelný redakční test.
Ceny a konkurence
Základní a nejlevnější motor 1.2 Turbo s 81 kW a šestistupňovým manuálem přijde na 480 tisíc korun. Silnější 96kW verze je o 20 tisíc dražší, za automat se připlácí nemalých 50 tisíc korun. Stejných 550 tisíc stojí diesel 1.5 CDTi v manuálu. Vrcholem nabídky je plug-in hybrid za 800 tisíc.
Jak je na tom Astra v porovnání s konkurenty? Základních 480 tisíc zní u kompaktního vozu výhrůžně, ale taková je bohužel dnešní realita. Když pomineme o něco menší Škodu Scala (438 tisíc), bude jen pár srovnatelných soupeřů levnějších – Kia Ceed a Hyundai i30 se vejdou do 400 tisíc, Ford Focus je za 453. Renault Mégane téměř srovnává cenu s Astrou, zbytek odskakuje směrem vzhůru, ať už sesterský Peugeot 308, Škoda Octavia, Toyota Corolla či VW Golf – poslední dva jsou dražší hned o sto tisíc korun.
Astra ovšem schovává jeden trumf – výjimečně bohatou výbavu. Už v základu má kromě zajímavých barev (třeba právě žluté na fotkách) i automatickou klimatizaci, parkovací senzory, litá kola, kožený volant, plnou nálož asistenčních systémů a také pětiletou záruku. To vše spolu s výjimečnými jízdními vlastnostmi dělá z nové Astry jednu z nejlepších nabídek na českém trhu.
Přestože první auta přijedou do Česka koncem dubna, prodej už začal a dealeři nabírají objednávky (zájem je prý velký). Víme také, že v červnu dorazí kombíková verze, podle zákulisních informací by se za „batoh“ na zádech o objemu 608 litrů mělo připlácet tradičních 30 tisíc korun. Pro úplnost: kufr hatchbacku má solidních 422 litrů.
Nabídka motorů bude kopírovat tu u hatchbacku. Na kombi se těšíme ještě víc – takových aut za takovou cenu už moc není…
