Céčko je dnes nejmenším Mercedesem s klasickou koncepcí pohonu, tedy s motorem podél a pohonem zadních kol. Ano, sedan od „áčka“ (případně stylové CLA) vypadá podobně důstojně, možná moderněji a je jen o kousek menší, má ale obyčejnější koncepci vše vpředu. Normálnímu spotřebiteli naprůměrovanému z různých marketingových průzkumů to stačí, ovšem nadšený řidič s vytříbeným vnímáním chce poctivější a sofistikovanější techniku. A tak právě neohrožené duo Mercedes C, BMW 3 a semtam Audi či nějaký Lexus, Jaguar či Cadillac tvoří etalon opravdového auta podle tradičních pravidel.
Mercedes ovšem právě u céčka, které má přeci jen konzervativnější publikum, musel sebrat obrovskou dávku odvahy a posunul ho hlouběji do jednadvacátého století. Revoluce se povedla, musí budit nadšení i zděšení.
 |
Mercedes C je nový od loňska, stěžejní model stuttgartské značky je auto rozporů. Ne nadarmo se o něm píše jako o zmenšeném „esku“, vrcholovém modelu značky. Přiváží z něj vypůjčené technologie, skvělý vychytaný infotainment, parádní sedačky (pravda, spíš pro menší postavy). Zvykat si musíte na trochu teatrální design (obzvlášť když má „náš“ AMG paket), pokud si nechcete zkazit vkus nebo zadělat na epilepsii, asi brzy vypnete ambientní osvětlení interiéru hrající barvičkami od žluté přes růžovou po tyrkysovou.
Mercedes-Benz C 220 d v číslech
|
Třída C patří k nejoblíbenějším modelům značky Mercedes v uplynulých desetiletích. Dosavadní generace, která přišla na trh v roce 2014, se například prodalo přes 2,5 milionu kusů a celkem prodal Mercedes od roku 1982, kdy se do střední třídy vydal, přes 10,5 milionu těchto vozů. Každý sedmý prodaný mercedes je model třídy C. I přesto, že se tedy v poslední době vkus zákazníků přesouvá spíš k modelům SUV, je tento typ stále velmi populární. Prostě „echt Mercedes“.
Jeden z nejtradičnějších a nejkonzervativnějších modelů v Evropě dnes klade důraz na digitalizaci a elektrifikaci. Prodává se na více než sto trzích, což naznačuje, jak náročné a často možná i protichůdné požadavky musí splnit. Přijel se zbrusu novou technikou možná tou nejradikálnější změnou v historii modelu.
Za pět generací céčko vyrostlo (na délce i rozvoru o dvacet centimetrů), takže už je plnohodnotně čtyřmístné, s trochou snahy pětimístné. Stále ještě v normálním formátu auta, kterým obsloužíte všechno, bez ústupků.
Zajímavostí ilustrující nabitost céčka nejmodernější technikou je třeba airbag mezi sedadly řidiče a spolujezdce. Ten má v případě nehody zabránit tomu, aby se o sebe řidič a spolujezdec při nehodě vzájemně pomlátili.
Mercedes se vyvaroval kompromisů v konstrukci: vpředu je lichoběžníková náprava, vzadu víceprvková. Jízdní vlastnosti jsou sportovně mercedesovské. Je obratný a stabilní. Natáčecí kola zadní nápravy (o 2,5 stupně) pomáhají při městských manévrech, podpoří stabilitu na dálnici a přidají na obratnosti na okreskách. Tam občas kvůli této výpomoci a pohonu zadních kol zatočí občas možná víc, než přirozeně čekáte, k rychlému kontra vás auto přirozeně navede, zvyknete si rychle.
K tomu skvěle řízení, přímé, rychlé, přesné, delikátní, čumák se stáčí velmi ochotně při malém pohybu volantu. Zároveň, i když měl zkoušený kousek sportovní podvozek, je stále pohodlný, dobře odtlumený. Odpružení (na zadní nápravě standardně vzduchové) funguje výborně, i ve sportovním režimu se ovšem nízký sedan přilepený k vozovce v šikanách zhoupne zleva doprava, není to nejistota, jen to překvapí.
Podvozek je skvělým kompromisem houpavosti a jistoty, i na sportovním adaptivním podvozku a na aerodynamicky tvarovaných 18palcových kolech (maximem jsou dvacítky). Je to přesně ten perfektní kompromis, kdy o nerovnostech a textuře vozovky víte, ale neotravuje vás to, přidá to pocit jistoty a pevného usazení auta na cestě.
Nová generace třídy C oproti předchůdci zvětšila (kombi i sedan jsou teď shodně 4 751 mm dlouhé), vzadu se ale projeví delší rozvor (2 865 mm, nárůst o 25 mm). Šířka narostla o 10 mm, ale cestující vpředu mají díky vypouklým výplním dveří dokonce o 26 mm místa navíc, široký středový tunel cestující neutiskuje, jste vedle něj příjemně „utopeni“. Cestující vzadu mají dost místa pro kolena, ale spíš tak akorát pro hlavu (auto je o 9 mm nižší než předchůdce). Zadní dveře jsou navíc docela krátké, takže se tam nastupuje ...jako do céčka, nejmenší pravověrný mercedes prostě nikdy nebyl prostorový přeborník.
Konečně dobrý tablet
Naprosto skvělý je infotainment přebraný z nové generace nejluxusnějšího Mercedesu třídy S. Jeho obrovský tablet na výšku obsluhuje všechno, včetně klimatizace. Grafika je ovšem příkladná, vyznáte se v ní na první dobrou, spárování mobilu zvládne i nepoučený uživatel napoprvé. Všechno je jasné, přehledné. Po dlouhatánské době jsme na dotykové ovládání všeho nedštili síru. Ve struktuře menu jsme našli všechno, co jsme potřebovali, i vypínání hlídače v jízdním pruhu, který se s řidičem pere o volant je řešeno velkou ikonou na jeden dotyk.
Míň nadšení vyvolává displej nahrazující kapličku přístrojů pod volantem, grafika je trochu pouťová, orámování laciné, mohl by šetřit barvičkami, autu za milion a půl to celé řešení prostě moc neodpovídá i když rozlišení a prokreslování je na výbornou. Zvykání a víc soustředění, než je milé, vyžaduje také obsluha spousty dotykových plošek na volantu nahrazujících tlačítka. Ovládají kupu funkcí, ale po hmatu či paměti to moc nejde.
Pod kapotou vsází nový Mercedes C jednoznačně na elektrifikaci. S šestiválci je amen, generací W206 dostává výhradně čtyřválcové pohonné jednotky z nové řady FAME, které jsou vždy spojeny s různou úrovní hybridizace. Základem je pro benzinové i naftové verze 48V hybridizace, která přináší možnosti vypínání motoru za jízdy při plachtění a agregátům v případě potřeby dodá extra 15 kW síly. Minulostí je manuální převodovka, standardem pro všechna provedení je devítistupňový automat, řadí neznatelně, hladce, chytře, líbil se nám.
Superdietář
Varianta C 220 d s naftovým 147kW dvoulitrovým čtyřválcem v mildhybridní sestavě je superdietář, s trochou snahy jezdí za pět litrů, umí i míň. I opravdu kriminální jízdou se dostanete na sedm a půl.
A teď ty špatné zprávy: i přestože měl testovaný kousek odhlučňovací příplatková okna, na dálnici za vyšších rychlostí to zrovna festival ticha nebyl i když se Mercedes chlubí excelentní aerodynamikou. V dieselovém céčku se stanete posluchačem hlasitého rádia, i za už dálničních rychlostí v tahu totiž pod plynem slyšíte na pozadí aerodynamického šumu ryčivé nýtování turbodieselu. Dvěma turby osazený motor kromě nových vnitřností totiž dostal také nové vstřikovače pracující s tlakem až 2700 barů, a to už je slyšet. Nebýt toho, je naftový čtyřválec se 440 newtonmetry perfektně kultivovaný. Dynamické zrychlování na dálnici od stošedesátky nahoru je ohromujícím způsobem nenucené a razantní.
Sečteno podtrženo: nafťák je prostě do tohoto auta ideál, céčko s ním frčí relaxovaně, síly mu nechybí, sprint na stovku pod sedm a půl sekundy a maximálka 245 kilometrů v hodině to potvrzují.
Jediné zaváhání se projevilo občas na rozjezdu, emisní hlídač občas utnul elán po zadupnutí plynového pedálu, takže starty z vedlejší na hlavní byly o zlomek sekundy zpožděnější, než by bylo milé. Semtam jsme se dočkali cuknutí, to když start-stop zrovna vypnul motor a pravačka šla zas po plynu. To nevyhladil ani jinak famózní automat.
S hybridizací se pojí také rekuperační brzdění. „Blending“, tedy míchání rekuperačního a klasického hydraulického brzdného účinku, nastavili inženýři dobře, ale jako by reakce na brzdový pedál nebyly konzistentní, často se tak stalo, že při pocitově stejném sešlápnutí brzdy auto zpomalilo někdy razantněji, jindy míň. Tak často jako ve dnech s céčkem jsem se posádce za příliš drsné a cukavé brzdění snad ještě neomlouval.
Dokonalou ilustrací souhry nadšení a zděšení a zděšení z nového céčka jsou špičkové světlomety, které osvěcují cestu před vozem za pomoci 2,6 milionu pixelů (a mohou tedy světlem na silnici kreslit obrazce a nápisy, až to legislativa dovolí). Při nočních jízdách ozáří cestu nebývalým způsobem, ovšem systém odstiňování proti- a předjedoucích aut trochu tahá za oči – prostor, kde se nachází objekt, který systém nechce ozářit, vykrývá velkým obdélníkem, který neustále upravuje svou pozici a tvar, v té záplavě světla tak řidiči před očima jako by tancovala černá krabice.
Céčko není dravec jako BMW 3, je relaxovanější, komfortnější, stále ještě o fous konzervativnější v pojetí. I když ve finále pomalejší není, jen vyznává trochu jinou filozofii. Jen si proboha vypněte to osvětlení interiéru, kromě toho, že to pak vypadá jak na diskotéce se to taky v noci zrcadlí v oknech.
