Tenkrát, zkraje roku 1969 se totiž táta doma zmínil o tom, že se společně s náčelníkem pražské motoristické Dukly Františkem Mošnou pojedou do Šluknovského výběžku podívat na jednoho talentovaného kluka. Byl to čerstvě osmnáctiletý Jaroslav Falta. Ještě v tom samém roce nastoupil do základní vojenské služby v Dukle Praha v Bartoškově ulici číslo 28.
V motoristické Dukle začal Jaroslav vyrůstat v mimořádného závodníka a není divu, že o pouhý rok a půl později se mohl zúčastnit svého první podniku mistrovství světa v motokrosu královské třídy do 250 cm3. Nebyl samozřejmě sám, kdo vyrůstal v nuselském vojenském sportovním oddílu mezi světovou extratřídou. Kolem sebe měl výborný tým, například pozdější mistry světa družstev a medailisty světového šampionátu jednotlivců Antonína Baborovského, Jiřího Churavého nebo Zdeňka Velkého. Navíc, několikrát do týdne mohli během tréninků i v tělocvičně soupeřit se špičkovými soutěžními jezdci týmu a vítězi motocyklové Šestidenní. Soupeření o prestiž se projevovalo v motokrosových i soutěžních výsledcích.
Nešťastná Faltova sezona 1974
Už ve druhé polovině roku 1973 se Jaroslav probojoval mezi světovou motokrosovou špičku třídy 250. V následujícím roce už dokonce bojoval o titul mistra světa, hlavně se sovětským jezdcem Genadijem Mojsejevem. Motokros se jezdí na dvě samostatně hodnocené jízdy, v MS sedmdesátých let měřila každá rozjížďka dlouhých 40 minut, a navíc ještě dvě závěrečná kola. MS 1974 mělo v kalendáři 12 podniků, tedy 24 rozjížděk. Hned v šesti Jaroslava zradila technika a nedojel pro závadu.
Rozhodoval tedy až poslední podnik ve švýcarském Wohlenu. To, co se ve Švýcarsku stalo, bylo už mnohokrát od roku 1989 popsáno. Do té doby bylo o incidentu u nás zakázáno mluvit. Sovětská výprava totiž do Wohlenu přijela s rozkazem, že československý jezdec nesmí zvítězit. Právě první místo v rozjížďce by totiž Faltovi stačilo k zisku titulu. Jaroslava během první jízdy různě k nelibosti diváků zdržovali, Mojsejev závod ani nedokončil. Jaroslav skončil třetí. Ve druhé rozjížďce dokonce narychlo povolaný sovětský jezdec Viktor Popenko do Falty narazil, přejel mu přes záda a ještě roztrhl dres.
Jaroslav Falta spolu s legendárním šéfem pražské motoristické Dukly Františkem Mošnou
Falta se dokázal znovu posadit na motocykl a těsně před cílem se vrátit na první pozici. Jeho belgický kamarád a soupeř Harry Everts (pozdější čtyřnásobný mistr světa), který viděl, co se na trati děje, ho pustil před sebe. Jaroslav Falta se tedy stal mistrem světa. Sověti ale podali protest pro Faltův údajný předčasný start. Jaroslav později vždycky přiznával, že do startovacího zařízení spolu s polovinou startovního pole narazil, ale nepřeskočil ho. Mezinárodní jury se rozhodla sovětský protest přijmout, pro byl kromě sovětského zástupce Rakušan (Mojsejev startoval na rakouském motocyklu KTM) a švýcarský ředitel závodu, v civilu prodejce motocyklů KTM ve Švýcarsku. Němec a Čechoslovák byli proti. Hlasování dopadlo v poměru 3:2 pro Mojsejeva.
Československá výprava podala odvolání a případ se měl řešit až na podzimním kongresu FIM v San Marinu. Tam ovšem odjeli jen prověření svazarmovští funkcionáři, kteří československé odvolání stáhli z programu a titul mistra světa tak předali do sovětských rukou. A to přesto, že měli slíbeno od předsedy motokrosové komise FIM, že by stačilo, aby se na projednávání případu nedostavili. Šedesátivteřinový Jaroslavův trest by se anuloval, protože dokonce ani nebyl v motokrosových řádech. O případu Jaroslava Falty se dalších patnáct let u nás nesmělo mluvit.
A smolný následující rok 1975
V roce 1975 byl zkraje sezony Falta v mistrovství světa dvěstěpadesátek neporazitelný. Jenže brzy nastaly zdravotní komplikace. Místo dokončené sezony zamířil do nemocnice, kde mu museli vyoperovat slezinu. Měl bolesti a nesrážela se mu krev. Sezona pro něj předčasně skončila, a tak se ani nemohl zúčastnit největšího československého motokrosového úspěchu, vítězství v Motokrosu národů, MS družstev třídy pětistovek v Sedlčanech.
Jaroslav Falta učí italské motokrosaře.
Zlatou medaili tam vybojoval právě Antonín Baborovský (zvítězil v obou jízdách a porazil tři belgické mistry světa), Jiří Churavý, Zdeněk Velký a Miroslav Nováček. Falta jejich úspěšný závod sledoval z nemocničního lůžka pražské vojenské nemocnice. Vrátil se až následujícího roku, to už ale přestávala definitivně stačit strakonická ČZ, na které Jaroslav i další českoslovenští jezdci startovali.
Rozloučení s Jaroslavem Faltou
V březnu tohoto roku se Česká televize rozhodla natočit s Jaroslavem Faltou jeden díl populárního seriálu 13. komnata. Ironií osudu bude mít dokument premiéru ve středu 13. dubna. Jaroslav během natáčení také převzal na Hradě státní vyznamenání Za zásluhy prvního stupně. Realizace televizního pořadu skončila pouhé dva dny před jeho nečekanou smrtí. V neděli 27. března po dvaadvacáté hodině ho totiž zradilo srdce (psali jsme zde).
Čtvrtého dubna se ve strašnickém krematoriu s Jaroslavem Faltou rozloučila veřejnost.
