Je dost věcí, které by měl člověk udělat alespoň jednou za život – vidět východ slunce po ranní vrcholové tůře, říct své ženě, že ji miluje (to neuškodí i vícekrát), zabořit se do vonící louky a pozorovat život kolem, vyzkoušet za volantem auta rychlost přes dvě stě kilometrů v hodině, a když už jsme u rychlých kol, také vidět závod formule 1.
Je klidně možné, že vás formule 1 nudí a že při jejím nedělním sledování občas usínáte nebo se na ni vůbec nedíváte. A po pravdě řečeno, někdy se na obrazovce skutečně odehrává nekoukatelné procesí. Jenže ten krátký závodní výsek, který dokážou zachytit televizní kamery, nemá s opravdovou Grand Prix moc společného. Ta je plnohodnotným zážitkem se vším všudy, víkendovým festivalem, na kterém jsou vlastní závody F1 jen pomyslnou špičkou ledovce.
Vytvořit zábavu na tři dny pro statisíce lidí není snadné, takže závodní okruh se stává malým městečkem se spoustou atrakcí, s mnoha možnostmi na utracení peněz a samozřejmě s obřími frontami a davovými scénami. A co se vlastního závodění týká, rychlost formulí 1 je na první pohled ohromující, nejvýkonnější brzdy v motorsportu ukazují zpomalení, které jinde neuvidíte, a pocítíte závan skutečného motorismu, který televizní kamera zachytit nedokáže. A ani se zvukem to není tak hrozivé, i když samozřejmě v dobách hybridů už nepotřebujete špunty do uší, jak to bývalo za časů desetiválců nebo osmiválců.
„I když vás formule 1 nezajímají a nerozumíte jim, atmosféra vás strhne. Opravdu mě to bavilo,“ potvrzuje František, který poprvé viděl populární sérii letos ve Španělsku. „Auta mám rád, ale na formuli 1 jsem nikdy moc nekoukal. Až tady se mi to propojilo se světem opravdových rychlých vozů.“
Formule místo dovolené
Do Španělska dorazil autobusem plným českých fanoušků, nechyběly mezi nimi žádné věkové kategorie – postarší manželský pár, matka s dcerou, otec s dětmi, ale i nováčci, kteří přičichli k závodům až díky sérii Drive to Survive na Netflixu – partička kamarádů kolem pětadvaceti nebo třicetiletá svobodná slečna, která se rozhodla ověřit si, zdali to bude takové drama jako v seriálu. Někteří jedou na Grand prix potřicáté, jiní ji navštěvují alespoň jednou za rok a pár jich uvidí F1 úplně poprvé.
Začalo to honičkami za alkoholem, dnes je NASCAR továrnou na peníze |
Všichni mají samozřejmě vstupenky už dávno – Netflix možná přiblížil formuli 1 milionům nových fanoušků a zvedl komerční potenciál série do nebývalých výšin, návštěvu samotných závodů však velmi ztížil. Ty tam jsou doby, kdy stačilo dorazit v pátek na okruh, v budce před vchodem si koupit vstupenku a poté nakráčet k trati – o lístky je rvačka na jiném sportu nevídaná, některé Velké ceny byly vyprodány již týden po zahájení prodeje, tedy rok předem!
Slovo „vyprodány“ je samozřejmě třeba brát s rezervou, hodně vstupenek končí v rukou společností, které je poté přeprodávají po celém světě. I v Česku bylo možné zakoupit třídenní lístky i později, ať už spolu se zájezdem, nebo třeba od oficiálního prodejce. „Ještě před deseti lety jsme do Španělska vypravovali autobusy, ale dnes se už lidem nechce trmácet 20 hodin po dálnici. Naprostá většina míří do Barcelony letecky. Autobus zůstává dominantní jen pro nejbližší Velké ceny, jako jsou Rakousko nebo Maďarsko,“ popisuje majitel agentury Onegptickets Luboš Blüml.
K zásadnímu navýšení cen však nedošlo, takže na Velkou cenu Španělska bylo možné pořídit nejlevnější vstupenky na tři dny za 157 eur, což je tzv. „General Admission“. S takovým lístkem můžete chodit po celém okruhu, ale nedostanete se na tribunu. Pro vás jsou určeny travnaté plácky kolem trati. I na nich však už letos bývá hlava na hlavě, takže deka, případně kempingová rozkládací stolička a paraple proti slunci, jsou nezbytnou výbavou každého z fandů.
Od pařmenů k fitness maniakům. Fyzická příprava závodníků Formule 1 je věda |
Lístky na hlavní tribunu, která je na cílové rovince a proti slunci ji chrání střecha, začínají na 340 eurech, na lepší místa to je téměř 500. Mezi dražší patří tribuna F, kterou si vybrala většina Čechů. „Jste přímo u jediného místa, kde se v Barceloně dá předjíždět, před sebou máte dvě velké obrazovky, vidíte výjezd z pitlane a zároveň několik dalších zatáček,“ popisuje František. Ve Španělsku měli důchodci a děti na vstupenky slevu, a do šesti let byl dokonce vstup zdarma. To nemusí být pravidlem na každém závodu, ale na většině okruhů se dají zakoupit rodinné balíčky.
Existují samozřejmě i dražší vstupenky, se vstupy do pedoku, s místy pro sledování přímo nad boxovou uličkou a s neomezeným občerstvením, jako je například „Champions Club Ticket Package“. Ale to si musíte připravit tři tisíce eur.
Držitelé třídenních vstupenek mají možnost navštívit okruh už ve čtvrtek, kdy se zdánlivě ještě nic neděje. „Obešel jsem si celý okruh, vyzkoušel různé tribuny a prošel pitlane, kde už byly sestavené vozy a mechanici trénovali výměny pneumatik,“ líčí František.
Plno o den dřív
Čtvrtek bývá vždy tradičním časem, kdy se daly získat podpisy jezdců na kšiltovky, případně společné fotografie. Při procházce poloprázdnou boxovou uličkou bylo možné potkat i mistry světa. Ale i to Netflix změnil, již po obědě se před pitlane začne tvořit ohromná fronta, která odpoledne dosahuje délky stovek metrů a pořadatelé pouštějí fanoušky postupně. Přesto je v boxové uličce nedýchatelno a chvílemi máte pocit, že vám hrozí ušlapání a ven se už nikdy nedostanete. Obzvlášť, když je přítomen některý domácí jezdec.
Zázračně přežili. Nehody v F1, které měly být smrtelné. Ale nic se nestalo |
„Dvacet metrů kolem garáže Aston Martinu jsme šli asi půl hodiny, byla tam atmosféra jako na demonstraci,“ popisuje Kamila, které jako fanynce Ferrari Alonso příliš neimponuje. Zato, když o chvíli dřív projel uličkou na kole Carlos Sainz, hned měla mobil v pohotovosti.
Ve čtvrtek je také možné sledovat, jak se připravuje tzv. „fanzóna“ formule 1 – stavějí se stánky, ukládá se zboží, chystají soutěže pro fanoušky. Náměstíčko plné lákadel stojí hned za hlavní tribunou a chystá se na hlavní nápor lidí, který přijde o víkendu. Zatím je zavřené i občerstvení, ale plakáty z projektu Automobilist, za kterým stojí i Čech Pavel Turek, si už mohli prohlížet první zájemci.
Pražský Automobilist uhranul svými obrazy svět závodů a aut i kapitány F1 |
V pátek se už začíná naostro, po dvacetiminutové procházce od autobusu narazí fanoušci na první frontu, kde každý projde kontrolou podobnou té na letišti – jen lahev s vodou a jídlo v batohu klidně pronést můžete. Zakázané jsou ostré předměty, pyrotechnika, drogy a samozřejmě alkohol. Ten si nekoupíte ani nikde na okruhu, jedinou alternativou pro české pivaře byl v Barceloně nealkoholický heineken za 10 eur, na jiných okruzích se ovšem nalévá i alkoholické pivo. A to vlastně ani alternativa není, takže nezbývá než si u parkoviště dát za tři eura pivo na cestu. Ne že by se nedalo koupit hned před bránou okruhu, ale tam se pod 10 eur nedostanete.
Fronty, kam se podíváš
Další fronty všechny čekají na okruhu, v podstatě kdekoliv. I když jsou voda i jídlo slušně předražené, čekáte na ně i hodinu. A pokud ani ve španělském vedru nedokážete vypotit dost tekutin, musíte trpělivě vystát frontu na toalety, a to i na pánské. Ucpané lidmi jsou také cesty kolem okruhu, k tribunám, je dobré mít vždy časovou rezervu, nebo přijdete o některé závody. Ranní formuli 3 či polední formule 2, letos s českým zástupcem Romanem Staňkem, tak pravidelně nevidí zdaleka všichni.
Vidět F1 na vlastní oči není žádná láce. Návod pro začátečníky |
Protlačit se musíte již dostavěnou fanzónou, kde mají své stánky všechny týmy i oficiální distributoři reklamních předmětů F1. Trika, mikiny či tašky jsou kvalitní, v případě Ferrari se dá říct, že i ikonické, ale ceny tomu odpovídají. Takže kdo nechce dát za kšiltovku 50 eur a za triko sto, může se zastavit u některého z parkovišť u outletových stánků se staršími kousky.
Tam se vám může podařit ulovit i třeba oblečení s nápisy Michael Schumacher či Romain Grosjean. Ale Kimiho Räikkönena ne, ten se nikdy do slev nedostával. Na rozdíl od svého krajana Valtteriho Bottase, který přicházel do Alfy Romeo jako vítěz závodů a hvězda Mercedesu, a proto se promo týmu zaměřilo právě na něj a jeho tým. Prodeje však byly ještě slabší než jeho výkony na dráze, takže dnes smutný Bottas dominuje formulovým výprodejům.
Jeden z „bottasů“ ve výprodeji
Räikkönena i Schumachera pamatuje také pan Nekvinda, který na formuli 1 jezdí už čtyřicet let. Jeho nejcennější trofejí je pneumatika, kterou si v kufru autobusu odvezl z Monzy. „Pamatuju si to jako dnes – rána, nehoda a koulející se pneumatika. Jela dírou v plotě mezi tribunami až dozadu k dalšímu plotu a Italové ji tam v tom zmatku nechali. Tak jsem ji před sebou koulel z okruhu a v tom chaosu po průjezdu cílem jsem prošel. Mám z ní stolek v kanceláři,“ září mu při vzpomínce oči. „A nesouhlasím s těmi, co říkají, že závodění není jako dřív. Je jiné, ale na formuli 1 jezdím vždy rád.“
Hledání místa
Zbývá poslední den, neděle. Na okruhu je překvapivě volněji než v sobotu, asi se už někteří fanoušci po dvou večerních party vyčerpali, takže procházíme snadněji. Přesto jsou potřeba dvě hodiny, než se dostaneme ke své tribuně. V klidu sledujeme parádu jezdců, kteří nás zdraví znuděným máváním z návěsu kamionu, i kroužení blikajících safety cars či lékařských vozů. Abychom stihli závod, stačilo vyrazit z parkoviště v jednu hodinu.
Fenomén Netflix změnil F1. Roste jako nikdy dřív, je z ní reality show |
V jiné situaci jsou držitelé nejlevnějších vstupenek bez tribuny – na travnatých stráních kolem trati nevidíte jediné zelené místo a nově příchozí se marně rozhlížejí, kde by se postavili, aby viděli na trať, na sezení už nemohou ani pomyslet. Pokud si s „General Admission“ chcete vychutnat závod ze své deky či židličky, nejlepší je zabrat místo hned po ránu. A mít dostatečnou zásobu vody i opalovacího krému.
Grand Prix Španělska očima fanouška: Výhled z tribuny F, vpravo konec boxové uličky
Přibližně o půl páté sledujete radující se oranžové moře po dalším „nečekaném“ triumfu Maxe Verstappena a můžete si vybrat mezi další frontou a mačkáním, abyste zahlídli stupně vítězů a později pronikli na trať, nebo se vydat šouravým krokem s jiným davem k jedné z bran okruhu. A spokojeni, protože adrenalin nepatří na formuli 1 jen na závodní dráhu, ale část ho prožijí také diváci.
