„Nákup vstupenek a jejich dodání proběhlo stejně,“ popisuje.
Na začátek je třeba upozornit, že spatření závodu F1 není levnou kratochvílí. Dva lístky do první zatáčky na maďarskou velkou cenu stály loni 13 000 Kč, do Bahrajnu 18 tisíc. Ceny se průběžně mění.
 |
Tam a zase zpátky
Vypravit se na závod v Evropě je bezesporu daleko jednodušší a levnější. Valná většina závodů se jede v Evropské unii, takže neřešíte pasy, víza a nemusíte ani cestovat letadlem. „Loni jsme do Maďarska dojeli pohodlně autem za asi 10 hodin klidnou jízdou a se zastávkami na protažení. A to jen kvůli koloně, ve které jsme uvízli u Budapešti. Jedna cesta nás stála dvě plné nádrže, tedy asi tři tisíce korun. Zpátky jsme jeli dokonce úsporněji,“ popisuje. Navíc se do jednoho auta může složit víc lidí a cesta tak na jednoho vychází ještě levněji.
Bahrajn byl o poznání náročnější jak na čas, tak na přípravu a finance. „Jiná možnost, než letadlem zkrátka není, navíc neexistuje přímá linka a cesta tak může trvat i více než 14 hodin. Člověk tedy musí počítat s přestupem,“ popisuje Anna, pro kterou byl přestupní stanicí Istanbul. „Většina letů navíc nenavazuje nijak krásně, takže máte na výběr buď z limitní hodiny, nebo třeba šestihodinového čekání. My jsme riskli první možnost s letem přes noc. Letenky vyšly na čtyřicet tisíc. Žádná láce.“
Fenomén Netflix změnil F1. Roste jako nikdy dřív, je z ní reality show |
V Evropě i mimo ni platí, že čím blíž okruhu, tím vyšší je cenovka ubytování. „Maďarsko bylo cenově dostupné prakticky pro každého, využili jsme soukromý penzion se snídaní asi 15 km od okruhu a nijak to naši peněženku nebolelo. V Bahrajnu byste za hotel v podobné vzdálenosti zaplatili klidně stovky tisíc, vybírali jsme tedy z hotelů v Manámě, což je hlavní město asi 30 km od okruhu v Sakhiru,“ popisuje. „Bahrajn je ostrov, který není o moc větší než Praha a kousek středních Čech, takže cokoliv je řekněme v dojezdové vzdálenosti. Do hry také vstupovalo hvězdičkové hodnocení hotelů, protože v zemích na východě se přeci jen tříhvězda nerovná tříhvězdě v ČR. Vytasili jsme tedy obdobný obnos jako za letenky a bydleli v pětihvězdičkovém hotelu se snídaní a teplými jídly po celý den, což jsme ocenili hlavně po návratu z okruhu. Může se to zdát přehnané, ale zkušenost nám ukázala, že jsme udělali jedině dobře a nevyplatí se na ubytování šetřit.“
V Rakousku do luxusního stanu I v Evropě se jeden závod od druhého co do nákladů může lišit. Ostatně zrovna Češi mají nejblíž závod, kde to zrovna s bydlením není vůbec jednoduché. Do Rakouska na Red Bull Ring to mají Pražané asi čtyři hodiny, jenže v okruhu asi 50 kilometrů od okruhu je sotva pět tisíc lůžek v hotelech a penzionech. A na závodní víkend se chce ubytovat kolem minimálně desetinásobek fanoušků i lidí z týmů. Populární jsou proto třeba stanové hotely u okruhu. Služby mají jako hotel - včetně třeba luxusní snídaně, pohodlných postelí nebo nepřetržité služby na recepci, místo pokoje ale máte připravený stan. Mimochodem přeborníci v tomto bydlení jsou Češi - největší a nejoblíbenější stanový hotel GPtents u Red Bull Ringu provozují právě oni. „Pro fanoušky je to jediná možnost, jak být relativně blízko okruhu. Cena už tady nehraje roli, žádná místa v okolí prostě nejsou. Buď spíte v luxusním stanu a na okruh to máte čtvrt hodiny pěšky, nebo budete muset cestovat dvě hodiny ze Štýrského Hradce, kde jsou nejbližší volné ubytovací kapacity,“ říká Petr Bouchal, který hotel GPtents provozuje. „Spí u nás lidé, kteří přijedou v Bentley za pět milionů, na ruce mají hodinky za milion. A jsou rádi za stan a za možnost být kousek od okruhu.“ Tři noci ve stanu pro dva vyjdou jen o trochu méně než hotel v Bahrajnu. Rakušané to ale na druhou stranu kompenzují tím, že řada dalších služeb, za které se jinde platí, je tu zadarmo. Třeba parkování nebo kyvadlová doprava. Red Bull Ring dokonce v den závodu vypravuje speciální autobusy až z Vídně. |
Na okruh se v obou případech dostávali speciálně vyhrazenými autobusy, které publikum doveze ráno na okruh a odpoledne zpátky. „V Maďarsku to byly klasické velké autobusy, které měly jednu nástupní stanici u nádraží v blízkém městečku a druhou na okruhu. Pokud jste tedy nebydleli ve stejném městečku, byl trochu problém se k autobusu vůbec dostat. Také na něj každý den byly stovky metrů dlouhé fronty. Shuttle Bus v Bahrajnu odjížděl od vybraných hotelů v Manámě, svézt se mohl každý, kdo měl platný lístek na závody. Od našeho hotelu nejezdil a nejbližší hotel byl sice jen 2 km, ale na chodníky se v Bahrajnu moc nehraje, takže cesta k němu byla poměrně obtížná,“ líčí fanynka formule 1.
Taxi s plovoucí cenou
V Maďarsku tedy Anna s manželem svozový bus vzdali a už v pátek, kdy závodní víkend začíná, zkoušeli sehnat taxi. „Úplně bez šance, a to je v pátek nejnižší návštěvnost. Nezbylo tedy nic jiného než vzít vlastní auto. Cesta byla dobře značená, policie v akci, takže zabloudit se nedalo.“ Horší bylo proskákat se kolonou, někdy to trvalo půl hodiny, jindy dvakrát tak dlouho. „Většina parkovišť je na trávě, nezpevněná, v kopci. Také se vyplatí dávat pozor, jestli je to parkoviště přímo Hungaroringu, které je zdarma, nebo placené u místního podnikavce. V pátek jsme se nachytali, další dny už ne,“ varuje Anna. Cesta z parkoviště je pěšky asi půl hodinky k hlavnímu vchodu. „Pokud si tedy nepřiplatíte dostatečně dopředu a neparkujete na asfaltu pěkně za hlavní bránou.“
Cesta v podvečer z okruhu je o poznání spletitější. „Vedou vás přes vesničky a vedlejší silnice, takže našich 15 km trvalo běžně hodinu, dvě, v neděli po závodu jsme se dostávali pryč 3 hodiny, protože doprava kolabovala.“
I v Bahrajnu nakonec dopravu autobusy vzdali. „Cesta taxíkem k nejbližšímu hotelu, kde shuttle jezdí a jeho lovení nám přišlo zbytečně složité. Je možné si půjčit auto a jezdit na okruh autem, vyjde to v nejnižší kategorii vozů na nějakých 7 000 Kč na 5 dní, musíte ovšem počítat se silnějším provozem v okolí okruhu a s tím, že na vás ta nejlevnější auta nevyjdou a zaplatíte třeba tolik. Parkovišť je v okolí okruhu dostatek, mám ale dojem, že jsou všechna placená. Navigačně je cesta jednoduchá – vše je po dálnicích.“
Stanový hotel je český vynález. Je hvězdou Oktoberfestu i závodů motorek |
Čeští výletníci tedy nakonec zvolili taxi. „I když i v Bahrajnu funguje Uber, se kterým se dostanete na lepší cenovku, taxi pro nás bylo jistější volbou. Místní zvyk je takový, že první řidič, na kterého narazíte vám vnutí svůj telefon a prakticky vás adoptuje na dobu pobytu,“ popisuje.
To ovšem neznamená, že zahodí taxikářské fígly. „Ve čtvrtek a v pátek nás vozil za 15 dinárů za jednu cestu (cca 900 Kč), v pátek večer už zvedal na 20, které držel i v sobotu ráno, večer opět taxu o 5 dinárů navýšil a v neděli už jsme jeli za 25 dinárů tam a za 30 dinárů zpět do hotelu. Oni ví, kdy je nejvyšší poptávka. Sice máte všude napsáno, že máte dostat účtenku a bez zapnutého taxametru nic neplatit, ale hádat se nemělo smysl. Navíc se samozřejmě zvyšovala i cena za Uber, takže rozdíl v neděli byl asi 5 dinárů. Pohrávali jsme si s myšlenkou, že změníme taxikáře, protože u okruhu je centrální stanoviště taxi, kde se neustále nějaké vozy točí, ale nakonec pohodlnost zvítězila. Kdo chce ušetřit, může zkusit smlouvat nebo nutit zapínat taxametry. Cesta každý den trvala asi půl hodiny, jen v sobotu asi 45 minut a v neděli včetně čekání, než se taxík probojoval dopravou k nám, cca 2 hodiny.“
Pořadník na lístky Ceny vstupenek na F1 letí kvůli popularitě série nahoru, zarytí fanoušci ale řeší něco jiného. Aby vůbec nějaké sehnali. Třeba oblíbená Velká cena Nizozemska je vyprodaná ještě v průběhu předchozího ročníku, kdy pořadatel odstartuje předprodej. Jiné okruhy musí dělat „pořadníky“ na návštěvu e-shopu. Zkrátka dostanete mailem zprávu, v jaký čas se můžete přihlásit a vstupenku si vybrat. Jinak by web pořadatelů spadl kvůli přetížení. „Pro české fanoušky, kteří chtějí nějaký závod poprvé vyzkoušet, můžu kromě rakouské a maďarské velké ceny doporučit i závody v Barceloně a v Monze. Obě tratě jsou ve velkých metropolích, kam létají z Prahy nízkonákladové aerolinie. Vstupenky jsou za přijatelné ceny a bývají dostupné déle než jinde. A díky velikosti Barcelony a Milana, u kterého je Monza, není ani velký problém s ubytováním,“ radí Petr Bouchal, který provozuje i síť webových portálů, kde fanoušci najdou tipy a rady, jak si závody co nejvíc užít. |
Fajnový Bahrajn
V Bahrajnu se Anna cítila daleko bezpečněji než na Hungaroringu, sama přiznává, že to nečekala. „Kontroly u vstupu probíhaly v Maďarsku tak, že nám lehce nahlédli do batohu a nechali vás pronést prakticky všechno. Plusem tohoto přístupu je, že si donesete klidně několik velkých lahví pití a nikdo to neřeší, takže ušetříte na nákupu, ale mínusem je všechno ostatní.“ Organizace byla podle Anny horší, i přes slabší kontroly vstup vždy trval dlouho.
„V Bahrajnu procházely všechny batohy a taštičky rentgenem, kontrola byla pečlivá jako na letišti, takže neměl nikdo šanci něco zakázaného pronést. Organizace u vstupu šlapala jako hodinky, netvořil se dav, vše běželo hladce a poměrně rychle,“ srovnává.
„V Maďarsku jste na okruhu sem tam potkali najatou ochranku, v Bahrajnu byly počty znatelně vyšší jak ochranky, tak regulérní místní policie. Pozitivní roli hrálo také to, že v Maďarsku tekl alkohol proudem, zatímco v Bahrajnu bylo možné koupit alkohol na okruhu jen v jednom vyčleněném stanu, kde se striktně kontroloval minimální věk 21 let. Konzumace tak byla dost ztížená a dost lidí to odradilo od nějakých excesů, které byly v Maďarsku úplně běžné.“
Hungaroring není podle Anny okruh, který by byl zrovna proslulý skvělým zázemím. „I tak jsme byli na naší první velké ceně spokojení. ToiToiky pod každou tribunou, v dostatečném množství, samozřejmě v pozdějších hodinách bez toaletního papíru a v horším stavu čistoty. Ale nic, co by připomínalo český festival,“ shrnuje. A doporučuje po Evropě určitě přibalit čistící ubrousky nebo gely.
I ceny jídla se mění
„Stánků s jídlem a pitím bylo na Hungaroringu také dostatek, kvalita jídla normální, langoše, řízky, klobásy, hranolky. Z pití studené i teplé nápoje včetně kávy,“ popisuje Anna. Všimla si ale také plovoucích cen: „Cenovky byly v pátek nejnižší, postupně se zvyšovaly a v neděli už byly skoro dvojnásobné. Stačilo jen ráno přepsat ceduli. Nebyl problém platit kartou nebo hotovostí. Doplnit lahev na vodu šlo tuším na jednom místě.“ Také úklid se v průběhu dne moc neřeší, proběhne až po skončení.
Od pařmenů k fitness maniakům. Fyzická příprava závodníků Formule 1 je věda |
Tribuny v Maďarsku už něco pamatují. „Když se podíváte dolů, vidíte mezerami ve dřevěné podlaze až na zem. Slabším povahám to může vadit.“ Sedačky prý jsou dostatečně pohodlné. „Sem tam pořadatel, který se celou dobu držel na jednom místě a spíš hlídal, aby někdo nespadl ze schodů než cokoliv jiného.“ Tribuny kromě hlavní na cílové rovince jsou na maďarském okruhu bez střechy. „Obrazovek je kolem trati poměrně dost, ale když nastane technický problém, může se taky stát, že ho nikdo až do konce víkendu neodstraní. My jsme například neměli zvuk, takže komentář jsme prakticky neslyšeli a dost dění nám díky tomu uniklo,“ líčí Anna. „Sednout si mimo tribunu není kde, můžete tedy na trávu, ale nepočítejte s přístřeškem nebo nějakou lavičkou.“ Na Hungaroring seženete lístky typu „general admission“, které jsou prakticky na jakoukoliv volnou plochu ke stání. V Bahrajnu nic takového není.
Dokonalý Bahrajn
Tam je to jiná liga. „Pod tribunami jsou také mobilní záchody, ale splachovací verze s tekoucí vodou. Ta sice v odpoledních hodinách docházela, stejně jako toaletní papír, ale uklízecí četa kmitala, co to šlo, takže jedinou stížnost na čistotu jsem od manžela zaznamenala až v neděli večer, kdy už asi nešlo úplně stíhat nával. Za ženy jsem neměla námitek.“
Stánky s občerstvením jsou na okruhu poshlukované do skupinek. „Doplnit vodu šlo minimálně na jednom místě se třemi kohoutky, takže i přes fronty se nestalo, že by pitná voda úplně došla. Platby kartou i hotovostí bez problému, vždy jste dostali účtenku a cenovky až na jednu výjimku zůstaly celé čtyři dny stejné.“ Nealko pití stálo půl bahrajnského dináru, což je asi 30 Kč, jídlo se pohybovalo od 3,5 dináru (cca 200 Kč) po asi sedm dinárů. „Záleží, jestli jste se spokojili s párkem v rohlíku či kebabem, nebo si dopřáli například hamburger, který byl ovšem opravdu chutný,“ komentuje Anna. Na své si prý přišel asi úplně každý. „Žádné tlačenice, fronty striktně rozdělené provazy na objednávku a placení a pak na výdej.“
Sucho v BarceloněCo se jídla týče, velmi benevolentní jsou Rakušané. Na okruh si můžete přinést klidně svoje jídlo, zakázané jsou jen alkoholické nápoje, pivo si zkrátka musíte koupit na okruhu. Naopak pořadatelé španělské a italské Grand Prix jsou o dost přísnější. „Třeba v Itálii si můžete na okruh vzít maximálně půllitrovou láhev. Nesmí mít ale víčko. Samozřejmě že ho propašujete v kapse, zvlášť když ochranka je z pohledu důslednosti typicky jižanská. Ale zakázané to formálně je,“ upozorňuje Petr Bouchal. A pokud fanoušky zláká Španělsko, tak se musí připravit na „suchý“ závod. „Na okruhu v Montmeló u Barcelony se vůbec neprodává alkohol. Ani pivo. Jen nealkoholické,“ varuje Bouchal. |
Tribuny mají v Bahrajnu v perfektním stavu, sedadla jsou umístěná na betonovém základu, na každém hlídkuje několik pořadatelů, kteří aktivně hlídají bezpečnost a dodržování pravidel. „Jak někde viděli lahev nebo plechovku, okamžitě zakročili. To nám sice přišlo trochu přehnané, ale zase jsme chápali, že to má své opodstatnění,“ komentuje návštěvnice z Česka. „Všechny tribuny jsou kryté, takže žádné pečení na slunci, snad kromě jedné pojmenované University, která je otočená tak, že na její polovinu půl dne svítí slunce. My jsme měli slunce v zádech asi tak hodinu každý den, takže to odnesly jen špatně namazané krky.“ Úklid byl prý naprosto perfektní, popelníky a koše na každém kroku, pravidelně vysypávané.
„Sednout jste si mohli na dostatečné množství židliček u stolečků, jak kovových, tak na hlavní ploše také dřevěných s poduškami a polštáři.“ K dispozici jsou divákům také matrace na umělé trávě. Vše se slunečníky. „Pokud už někde nebylo místo, nebyl problém si sednout na koberec, takže člověk neseděl na trávě, hlíně nebo rozpáleném betonu.“
Anna si všímá, že obrazovek bylo na bahrajnském okruhu znatelně menší množství. „Ale za to v perfektní kondici, a to včetně zvuku. Slyšeli jsme komentář i doprovodný program, vše fungovalo a pokud se náhodou v sobotu dopoledne rozhodl jeden pixel, že umře, do hodiny bylo vše opraveno. Zázemí pro fanoušky se zkrátka nedá srovnat, a to se pořád bavíme o stejné cenové hladině lístku a velmi podobných cenách jídla a pití jako v Maďarsku.“
Dostupností informací k závodním víkendu opět vyhrává u Anny na celé čáře Bahrajn. „V Maďarsku jsme u vstupu dostali strohou mapku okruhu, a to bylo tak vše. Sakhir nás podaroval obsáhlou brožurou, ve které byl nejen program na všechny dny, ale také informace o změnách pravidel pro sezonu 2023, přehled, co znamená která vlajka během závodu, seznam aktivit ve fanzone a tipy na výlety po Bahrajnu. Z téhle brožury se hodně rychle stala naše bible, protože byla opravdu užitečná a nepropásli jsme tak nic, co nás zajímalo.“
Na trati se pořád něco děje. Skladba podpůrných závodů, které hlavní program doplňují, se příliš nelišila. „V Maďarsku i v Sakhiru nás čekaly F2 a F3, jen zrušenou W Series nahradilo Porsche Sprint Challenge Middle East.“ Na jiných evropských závodech se diváci setkávají s dalšími seriály, případně s historickými vozy a různými exhibicemi. „Například na Red Bull Ringu v Rakousku je exhibice driftů.“
Samozřejmostí je také dostatek obchodů s fanouškovskou výbavou jako je oblečení a doplňky jednotlivých týmů F1. „Na obou okruzích byl široký výběr a šikovně zařízené oficiální stánky. Maďarsko má bod navíc pro ty, kteří nehledají originál za poměrně vysokou cenovku – hned za branou stála řada stánků s neoficiálními produkty.“ Cenovky byly podle Anny v Maďarsku za oficiální produkty nastavené výš, než na internetu, to je prý na všech okruzích pravidlem. „Loňský nákup kšiltovky a dresu se hodně prodražil, asi o 1 000 Kč na dresu. Pokud tedy netrváte na suvenýru přímo z místa, kupte si z pohodlí domova. V Bahrajnu byly cenovky vyšší asi o 200 až 300 korun, což někdy necháte za poštovné, dres jsem si tedy koupila na místě.“
V Bahrajnu se vyřádíte o poznání víc než na Hungaroringu. „Ze záběrů v televizi znáte určitě ruské kolo, které se na okruhu nachází. To je v provozu po celé čtyři dny závodního víkendu a je zdarma. Stejně tak si můžete zajít do strašidelného domu, vyzkoušet si závodní simulátor – mají jich dost. Nebo se s dětmi podívat na divadelní představení v dětském koutku.“ Pro děti i dospělé byly na místě také obří skákací hrady. „Model auta pro rok 2023 nechyběl, tentokrát byl „4DX“, což spočívalo v tom, že přehrál F1 znělku, vypustil kouřové efekty a spustil světýlka. Trochu kýč, ale v Bahrajnu milují světýlka a rychle si na to, že po soumraku všechno hraje barvami, zvyknete. Selfie s jezdci má nový rozměr, protože se jedná o fotokoutek, který vám nejen vyjede fotku, ale do emailu vám pošle i GIF. S trochou fantazie výsledek vypadá i docela uvěřitelně. Fotka na pódiu s trofejí je samozřejmostí,“ popisuje Anna.
„Hlavní zábava se ale děje všude kolem vás. Po fanzoně se promenádují v pravidelných intervalech animátorské skupiny s různými tanci a vystoupeními. Bubeníci, akrobati, žongléři a další.“
V Maďarsku návštěvníkům chybělo pódium, na kterém bylo možné naživo spatřit a poslechnout si krátké rozhovory nejen s jezdci všech týmů, ale také s některými týmovými šéfy a osobnostmi ze světa F1. „V Bahrajnu hrálo toto pódium hlavní roli ve fanzoně, takže jsme si nenechali ujít nejen třeba současného šampiona Maxe Verstappena s Checo Pérezem, ale taky Felipe Massu nebo Guenthera Steinera z Haasu. Páteční a sobotní večer patřil pak na pódiu koncertům. Kdo tedy neměl dost zábavy přes den, mohl si dopřát ještě večer. V Maďarsku jsme nic takového nenašli.“
„Na všech okruzích probíhá Driver’s Parade, což je vlastně přehlídka jezdců na trati v neděli asi dvě hodiny před závodem. V Maďarsku seděli po dvojicích v autech, v Bahrajnu byli naložení na kamion a dělali během jízdy rozhovory, to je asi jediný rozdíl.“
Pit Lane Walk
Málokdo o něm ví, fanoušci tuší, ale ano, ve čtvrtek se můžete na každém okruhu projít boxovou uličkou. Musíte mít koupený třídenní lístek (pátek–neděle). „V Maďarsku vyvěsili informace na webu asi tak v úterý s tím, že je omezená kapacita a musíte zaplatit dalších 15 eur, abyste se mohli zúčastnit. Lístky byly samozřejmě hned pryč, takže nám tento zážitek v Evropě utekl. Pro porovnání má Maďarsko skoro desetinásobnou návštěvnost než Bahrajn, je tedy pochopitelná omezená kapacita. Další placení je už ale příjemné a pochopitelné méně.“
V Bahrajnu dostali návštěvníci informace skoro týden dopředu. „Navíc okruh měl k dispozici chat s velmi ochotnou podporou, která nám potvrdila, že pit lane walk je pro držitele třídenních lístků zdarma. Stačí přijet na okruh a jdete. Přístup k fanouškům je zkrátka diametrálně odlišný a je to znát. Dost pochybuji i o tom, že bychom v Evropě u vstupu do pit lane dostali zadarmo lahev s vodou, ale mohu se mýlit,“ komentuje Anna.
Po Evropě se zážitky sdílí rozhodně jednodušeji a levněji. V rámci EU jsou volání i mobilní data ve většině tarifů za stejné ceny jako v ČR, proto v Maďarsku podle Anny nikdo neřešil wi-fi a podobné vymoženosti na okruhu. „Mimo EU se prohnete. Odchozí hovor vycházel na asi 58 Kč/min, příchozí na 48 Kč/min, 1 MB dat dle operátora mého muže na 360 Kč. Já ho měla za 3,90 Kč, takže občasná zpráva přes WhatsApp nebo Messenger mě tolik nebolela,“ vypočítává.
V Bahrajnu to ví a na okruhu je k dispozici wi-fi připojení u hlavní tribuny. „Funguje samozřejmě výměnou za pár osobních dat jako email a telefonní číslo a jen tehdy, pokud je na okruhu málo lidí. Jak dav začne houstnout, můžete se s wi-fi rozloučit. Pro nás byla záchrannou wi-fi na hotelu, odkud jsme řešili většinu kontaktů s domovinou.“ Telefon nešel podle Anny dobít ani na jednom z okruhů, powerbanka je tedy nutnost.
Pokud se chystáte na první velkou cenu nebo méně cestujete, je určitě pohodlnější i levnější vypravit se po Evropě. „Maďarsko nepatří mezi top velké ceny, tudíž tomu odpovídá servis i zázemí, nebojte se tedy podívat po jiném závodu, který může být v tomto ohledu daleko lepší nebo lépe vyhovujícím vaší představě o zážitku na formuli 1. Pokud si chcete dopřát opravdu pohodlný zážitek se vším všudy a jste zkušenější cestovatelé, případně nejedete na svůj první závod, zkuste se vydat mimo Evropu.“ Bahrajn Anna se svým manželem vřele doporučuje. „I přes nachozené kilometry jsme se cítili příjemně a nic nám nechybělo. Nelitujeme jediné koruny, které jsme do zážitku dali a hodně zvažujeme, že si Bahrain GP ještě někdy zopakujeme.“
