Těžko se tomu může turista na Kubě vyhnout – část jeho fotografií z dovolené zachytí auta, na která by doma narazil jen při listování historickými magazíny. Plymouthy, buicky, chevrolety z 50. let, ale i o něco mladší skvosty z produkce Sovětského svazu a jeho satelitů, jako jsou moskviče, žigulíky či třeba československé tatry – to vše lze na Kubě zahlédnout ne při závodech veteránů, ale v běžném provozu, nejlépe v kulise oprýskaných koloniálních domů v Havaně.
Pro Kubánce však i vlastnictví těchto "vykopávek" mělo jeden velký háček – byly legálně neprodejné. Prodávány mohly být pouze vozy starší než kubánská komunistická revoluce neboli pořízené před rokem 1959. Americká auta ze 40. a 50. let, jinde odklizená do šrotu či do muzeí, jsou pro Kubánce skoro členové rodiny.
Stejně jako to bylo i s novějšími vozy už z komunistické éry, u nich však přízvisko "členové rodiny" platilo absolutně – těch se legálně zbavit nemohli. Až teď. A těžit z toho mohou kupodivu i Kubánci, kteří se chtějí legálně vystěhovat. Těm byl dosud majetek zabaven, teď už můžou před emigrací svoje auto prodat.
Od počátku října, kdy se trh s auty uvolnil, už podle včerejší zprávy agentury AFP vyměnilo majitele na 3 310 vozidel. Obchodování přitom zatím brzdí řada problémů. Už dříve totiž docházelo k ilegálním transakcím, při nichž si lidé vzájemně prodali auto, ale to muselo být stále vedené na původního vlastníka. Nyní dávají úředníci tyto zmatky do pořádku. Podle deníku Granma bylo vydáno 14 640 potvrzení o vlastnictví automobilů.
A za kolik je lze prodat? Americký list New York Times zveřejnil příběh Erika Gonzáleze, který v posledních letech dal spoustu peněz do svého třicet let starého moskviče, který zdědil v roce 2000, aby ho udržel v pojízdném stavu (i když
na benzin měl González jen málokdy).
"To auto mě vlastně pořád jen vysávalo," svěřil se listu González. "Ale teď je to konečně majetek, který můžu prodat, a něco s těmi penězi udělat," dodal.
Už svůj vůz nabídl do prodeje. Čeká, že by mu mohl přinést v přepočtu zhruba 5 500 dolarů. Pro číšníka, který si měsíčně vydělává zhruba patnáct dolarů, je to obrovská částka.
Fakt, že i staré vozy lze prodat za poněkud šílené ceny, je způsoben tím, že trh s automobily nebyl zdaleka uvolněn celý. Pokud jde o koupi nových vozů, tak ty si smějí koupit pouze Kubánci, kteří si prokazatelně vydělávají v zahraniční měně. Mezi ně patří například někteří lékaři či umělci. Normální občané zatím nemají šanci.
Ale jak dlouho tenhle nenormální stav ještě potrvá? Tahle otázka je pro vlastníky starých aut palčivá. "Dokud vláda neumožní kupovat auta bez omezení, budou jejich ceny přemrštěné," připustil González. "Je to nafouklá bublina, které
musím využít hned. To auto prodám co nejdřív," dodal.
