- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dobře si ji pamatuji, byl to opravdový dříč.
Tata zacinal na lanovem autobagru na T111, jeste bychom mozna nasli doma fotku, kdy v sedim jako mimino. Pak dostal Poclaina, prvni hydraulicky bagr na okrese. T141 stala dlouho u nas u jezedaku v koprivach, ani nevim kde skoncila, jako kluci jsme si v ni hrali. Dokud jeste jezdila, mackali s ni silaz...
ZVS vyprošťovací četa Žatec,T 141 jsem vezl na prodej do civilu do Trenčína,zrovna se rušila a dostal jsem T 813 Kolos to bylo nebe a dudy
Já měl na stavbě ještě autojeřáb AB 063 na T111.
To byly doby kdy se v ČR ještě něco vyrábělo a vyvíjelo, dnes je i Tatra fakticky mrtvá a jen z od konkurence nakoupených dílu občas složí jedno dvě autíčka.
Tatra doplácí na svoji koncepci. Ta koncepce si najde jen relativně málo zákazníků. A je nesmysl, pro těch cca 2 000 aut ročně vyvíjet (a vyrábět) vlastní motory, převodovky a kabiny. Ostatně to nedělá žádný výrobce. I třeba Renault/Volvo/Daf spolu spolupracují a požívají shodné prvky (kabiny, motory) a převodovky nakupují.
A Tatra jde tou samou cestou - jedinou, která má smyl pro její přežití.
Tatík s T141A tahal na vojně u CO Stalice. Říkal, že to tahával s plnou zátěží za cca 45 l/100km. Jednou prý jim na cestě klekl motor u auta v druhé soupravě, tak je vzal za svůj podval na tyčku. Do kopce prý dobrý, ale z kopce se mu začala kroutit tyčka na vzpěr.
Já jsem na vojně tahal hasičské a vyprošťovací tanky. Používal jsem T815 VVN, která prázdná jezdila za 50-60 l, plná si klidně vzala i kolem 120 l.
Párkrát jsem jel i s Kolosem T813, který měl nádherný zvuk a ikdyž měl slabší motor než T815VVN, tak dle mého suběktivního pocitu byl lepší než T815
Tak 815 VVN měla hlavně skoro dvojnásobný výkon než 141. A proti Kolosu 813 měla výkon vyšší o 30%. Všechna ta auta jsou neporovnatelná.
Ta stojedenáctka, ze které je 141 odvozena, nám tak trochu taky zbyla po Němcích. Původně se vyvíjela pro wehrmacht. Pamatuju si jí šedou, jak zaprášenýma šedivýma ulicema konce 60. a začátku 70. let minulého století tahala podvály s šedivýma panelama na rozbahněná staveniště šedivých panelákových sídlišť. A jednu veselou, oranžovou, která celou dobu stála u cestářů pod přístřeškem. Kdykoliv jsme jeli okolo, vždycky tam byla. Nedávno jsem ji viděl v Králíkách v muzeu, chlapi jí tam dali dohromady a předvedli na Cihelně.
To je dobře, že bude zaschovaná v muzeu. Bude připomínkou na dobu, kdy jsme dokázali nákladní automobily vymyslet a vyrobit, nikoli jen skládat z převážně dovezených celků.