Noví majitelé značky Opel, francouzský koncern PSA, rychle přetrhávají technické vazby k předchozímu mateřskému koncernu GM. Po rychlé obměně nabídky užitkových vozů a ukončení výroby modelu Zafira Tourer teď přichází na řadu oblíbené malé SUV Mokka. Poslední stovka skladových vozů se rychle vyprodá a pak zájemci nezbyde než hledat mezi ojetinami. Přímý nástupce se totiž nechystá, Mokku nahradí z principu dost odlišný model s technikou PSA.
Za sedm let výroby se dokázala Mokka dobře etablovat, přitom dříve Opel nebýval na poli SUV silným hráčem. Dávný model Frontera, ve skutečnosti přeznačené Isuzu Rodeo, byl z dnešního pohledu klasickým off-roadem, příklon k moderně přinesl až v roce 2006 typ Antara – a ten byl pořádným průšvihem, v oblíbené kategorii SUV se zákazníkům vůbec netrefil do vkusu.
Novým pokusem byl o kategorii menší model Mokka, který v roce 2012 přinesl v Rüsselsheimu tak dlouho vyhlížený průlom. Základní ingredience přitom byly podobné s Antarou: vývoj a výrobu dostala na starosti pobočka GM v Koreji (dříve Daewoo Motors) a Mokka byla ve skutečnosti globálním modelem.
Přesto v Evropě bodovala, protože se dobře trefila do nastupujícího trendu obliby malých SUV. Celkem se v Evropě prodalo přes 880 tisíc kusů a loňský výsledek 169 tisíc je dosavadní rekord Opelu v kategorii SUV a crossoverů, zatím nepřekonán ani dostupnějším Crosslandem X. V Česku bylo registrováno celkem 6 318 kusů.
6. prosince 2012 |
Autotesty
Sledovat další díly na iDNES.tvTechnickým základem je platforma GM Gamma II, použitá například i v Chevroletu Aveo, avšak s určitými odlišnostmi. Přední zavěšení je kombinací komponent ze soudobé Corsy a Astry, to zadní je společné s Merivou B a Zafirou B.
Zajímavostí je, že i varianty 4x4 dostaly vlečenou zadní nápravu. To však není na škodu, jednoduché řešení bez nutnosti seřizování geometrie nebo výměny ramen a silentbloků naopak dlouhodobým provozním nákladům svědčí. Systém pohonu 4x4 je nejvhodnější možný: elektromagneticky ovládaná vícelamelová spojka se dokáže přizpůsobit konkrétní situaci a přitom nevyžaduje žádnou údržbu.
Vysoká pozice za volantem, i na poměry této kategorie, je mnoha řidiči ceněnou výhodou. Však se sedí celých 695 mm nad vozovkou. Navzdory mohutné karoserii navíc Mokka ukrývá vcelku prostorný interiér – a zejména ve městě potěší umírněnou délkou 4,28 metru. Vnější rozměry se velmi podobají Škodě Yeti, Opel však působí zcela jiným dojmem.
Interiér je vystavěný do výšky a proti Merivě mírně zjednodušený. Nemá například flexibilní konzoli mezi předními sedadly, loketní opěrka je připevněná k sedadlu řidiče jako v malých autech a parkovací brzda je jednoduchá mechanická. Šikovnou fintou u aut před modernizací je dvojice schránek před spolujezdcem.
Pro velký zájem Opel do dvou let od uvedení na trh rozjel výrobu i v Evropě, konkrétně ve španělské Zaragoze. V roce 2016 pak přišla hloubková modernizace a s ní přejmenování modelu na Mokka X. Tato změna zdůraznila rozsah faceliftu a také sblížila název modelu s chystanými crossovery Crossland X a Grandland X.
S nimi se do značné míry sjednotil i design přídě, kde nastoupily menší diodové světlomety nahrazující stávající xenony. Interiér prošel ještě důraznější změnou: palubní deska se změnila po vzoru tehdy zbrusu nové Astry a společně s tím nastoupil nový infotainment s čistě dotykovým ovládáním a displejem zapuštěným do palubní desky mezi výdechy klimatizace.
Toto SUV mělo ještě samé čtyřválce
Motory byly na výběr ze tří typů. Nejlevnějším, nejslabším a také nejméně vhodným byla atmosférická šestnáctistovka o výkonu 85 kW. Není příliš rozšířená, pohání každou osmou vyrobenou Mokku, a také není mnoho důvodů ji aktivně vyhledávat. Na 1 335 kg těžké SUV s velkými koly je jednoduše slabá, navíc se trápí s pětistupňovou manuální převodovkou. Jediným pozitivem je celková nenáročnost, jinak nemá co nabídnout. Kdo se však smíří s dynamikou na úrovni městského auta, ten chybu s tímto motorem neudělá.
Tři z pěti Mokk pohání některá z přeplňovaných benzinových čtrnáctistovek. Dominantní je varianta s výkonem 103 kW a točivým momentem 200 Nm. Nejprve byla dostupná jen jako čtyřkolka, později se objevila i v kombinaci s pohonem předních kol a manuální nebo automatickou převodovkou. Ve spojení s manuálem a 4x2 se tato varianta se 103 kW nabízela také v tovární úpravě na LPG.
Tento motor nemá přímé vstřikování, což zrovna nesvědčí spotřebě a vybroušenosti reakcí na plyn. Zároveň však odpadají starosti se zanášením sání karbonem, zapékáním vstřikovačů nebo ředěním motorového oleje benzinem, které mohou potkat ty, kdo moderní přímovstřikový motor používají jen na krátké vzdálenosti. Nevýhodou je prudce stoupající spotřeba při dynamické jízdě – to však naštěstí není typické použití takového auta.
V letech 2016 až 2018 se nabízel také konstrukčně odlišný, modernější motor s přímým vstřikováním a parametry 112 kW, respektive 235 Nm. Tato varianta byla bohužel jedinou možností, jak spojit v Mokce pohon všech kol a automat. Prodeje byly však nízké, a tak Opel tuto variantu loni neupravil pro emisní normu Euro 6c a jednoduše ji vyškrtl z nabídky.
Po ukončení prodeje atmosférické šestnáctistovky se výrobním programem také krátce mihla podladěná verze 1.4 Turbo s výkonem 88 kW. Vzhledem k jejímu mládí na ni asi jen tak nenarazíte a kombinace horší dynamiky s totožnou spotřebou nedává důvod pátrat zrovna po tomto modelu.
Nafty se zde bát nemusíte
Dieselové motory dosáhly 31% podílu na celkové výrobě. Zpočátku byl k dispozici motor jediný, dobře známý 1.7 CDTI o výkonu 96 kW. Stejně jako benzinová 1.4 Turbo nabízel tři možnosti pohonu: 4x2, 4x4 a 4x2 s automatem. Dynamické vlastnosti za benzinovým turbem zaostávají jen nepatrně, zato spotřeba je nečekaně nízká: zatímco čtrnáctistovka jezdí za 8 až 10 litrů, diesel se v pohodě vejde do šesti.
Slabinou 1.7 CDTI je náchylnost k únikům oleje, proto se doporučuje při výměně rozvodového řemene (po 150 000 km) preventivně vyměnit i všechna gufera. Pozornost je také potřeba věnovat stavu vstřikovačů a filtru pevných částic, to však platí pro všechny moderní diesely bez výjimky.
Zkraje výroby se na naftových motorech objevovaly netěsné spony hadic, které způsobovaly únik chladicí kapaliny. Určitou dobu se také vyráběly vozy s nesprávnou olejovou náplní převodovky. Hledat auta s prokazatelnou servisní historií se tedy i zde vyplatí, jen u nich je jistota, že mohla ze strany výrobce proběhnout náprava.
V roce 2014 se objevil zcela nový diesel 1.6 CDTI, a to ve verzích 100 a 81 kW. Radikálně se zlepšila kultivovanost motoru, díky delším převodům se také dále snížila spotřeba nafty. Ze stejného důvodu však silnější verze navzdory posílení o 4 kW a 20 Nm nejede lépe než starší 1.7 CDTI.
Moderní diesel je „obohacen“ o novou techniku. Nejprve měl LNT, speciální filtr zachycující oxidy dusíku, později dostal SCR katalyzátor se vstřikováním močoviny do výfukových plynů. Navíc má také například odpojitelné vodní čerpadlo. Rozvody jsou u něj poháněny řetězem, který je však umístěn na straně převodovky. Měnit se za běžných okolností nemusí, ale o to náročnější tento úkon je.
Výběr motoru je tedy vzácně záležitostí především osobních preferencí – žádná volba není automaticky nedoporučeníhodná. Benzinové turbo je variantou, která ve všech ohledech slibuje slušné parametry, diesely zase ušetří při větším kilometrovém proběhu, avšak za cenu rizika dražších oprav.
Kéž by takových aut bylo víc
Jak je z nečekaně krátkého výčtu nedostatků zřejmé, Opel Mokka je povedeným autem, které své majitele nepotrápí drahými závadami. Hlídat je proto potřeba jen stav spotřebních částí. Zejména zadní brzdy sdílené s Chevrolety Aveo a Cruze nebo Opely Astra generací H a J nemají dlouhou výdrž. Prvním příznakem je pískání při couvání: brzdy mohou zatuhnout nebo jim vyreznou kotouče.
Naopak ty přední jsou pro Opel Mokka a Chevrolet Trax specifické, jsou tedy dražší, ale dimenzovány odpovídajícím způsobem. Jedinou typickou mechanickou vadou Mokky je obtížné řazení čtyřky u manuální převodovky – pak je potřeba seřídit táhla a vymezit vůle řazení,
Další slabší místa uvádíme jen pro úplnost. Jako u všech jiných SUV platí, že vysoká příď je více náchylná k poškození laku od kamínků. Pneumatiky na auto této kategorie jsou dražší a mají kratší výdrž. Proti tomu vedle zjevných výhod SUV stojí zejména fakt, že Mokku si jako nové auto pořizovali především soukromí zákazníci s nižším nájezdem kilometrů. Utahaných a zanedbaných aut z firemních flotil se proto v nabídce ojetin vyskytuje minimum. Díky široké nabídce luxusních prvků výbavy a výhodné cenové politice je navíc mnoho aut velmi slušně vybavených.
Dvě auta a pět značekDvě auta a pět značek Opel Mokka měl hned čtyři sesterské modely. Jen ve Velké Británii se prodával Vauxhall Mokka; stejným způsobem, tedy přejmenováním a výměnou log výrobce a masky chladiče, ale vznikl i Buick Encore pro americký a čínský trh. Odlišnou příď a palubní desku dostal Chevrolet Trax, krátce nabízený i v Evropě, jinak ale určený hlavně pro asijské trhy, USA a Kanadu. Identický vůz se v Brazílii a Rusku jmenoval Chevrolet Tracker, v Austrálii a Oceánii pak Holden Trax. Chevrolet Trax se v USA nabízí i nadále. V Číně už se vyrábí nástupce jménem Chevrolet Tracker, který má novou platformu a novou generaci tříválcových přeplňovaných motorů. Stejný osud potkal i Buick Encore – v Koreji se i nadále vyrábí původní provedení pro americké zákazníky, v Číně už nová generace. Buick navíc ozvláštňuje situaci novým větším modelem Encore GX, který má pohonné jednotky z modernizovaného Opelu Astra. Jinak ale Opel s aktuálním počínáním GM na poli kompaktních SUV už nemá nic společného. |
