Konstrukcí i karosérií se Moskvič 412 podobá svému předchůdci, dokonce i řadící páka se z počátku výroby montovala pod volant. Změny však nastaly na motoru, převodovce a nápravách.
V listopadu 1969 se automobil dočkal několika úprav. Objevily se obdelníkové světlomety, svislá koncová světla, nová maska chladiče a nový znak – jelikož byl závod přejmenován z MZMA na AZLK (Automobilový závod leninského kosmomolu). Přepracování se dočkala také přístrojová deska i samotné přístroje, které se díky lepšímu podsvícení staly čitelnějšími.
Řadící páka se přestěhovala ze sloupku řízení na podlahu, na karosérii a v interiéru bylo provedeno několik drobných úprav. Na objednávku se montovaly automobily pro export do Finska, o tyto vozy se starala sovětsko–finská firma Konela. Automobily se od běžně vyráběných "čtyřistadvanáctek" lišily, sedadla byla potažena látkou, zevnitř kryl střechu plastový potah a volant měl dřevěný věnec.
Pohonnou jednotkou Moskviče 412 se stal upravený agregát BMW z roku 1939, který získal bývalý Sovětský svaz v rámci válečných reparací. Motor prošel velkou modernizací a výsledkem snažení konstruktérů byl první agregát v SSSR s rozvodem OHC. Pohonná jednotka se zdvihovým objemem válců 1,5 litru disponuje výkonem 55 kW (75 k). Vzhledem k tomu, že se na tehdejší dobu jednalo o technologicky zdařilý a lehko opravitelný agregát, stal se předlohou pro silnější motory o objemu 1,7, 1,8 a dokonce 2,0 litru, které se montovaly do později vyráběného modelu 214.
Těžko hodnotit klady a zápory automobilu, který se již řadu let nevyrábí, ale vzpomeňme na několik zásadních zlomů, které se zapsaly do historie tohoto modelu. Jedním z nejdůležitějších je zavedení příčného stabilizátoru přední nápravy, což byla v tehdejším sovětském automobilovém průmyslu velká novinka.
Brzdová soustava Moskviče 412 byla hydraulická, jednookruhová bez vakuového posilovače; dvouokruhová brzdová soustava se do "čtyřistadvanáctky" začala montovat až v průběhu sedmdesátých let. Přední i zadní kola měla bubnové brzdy, kotoučové brzdy se na přední kola začaly montovat až později. Moskvič 412 získal ve své době mnoho dobrých umístění v automobilových soutěžích, což svědčí o jeho kvalitách.
V současné době již těžko potkáte "čtyřistadvanáctku" v dobrém stavu, drtivá většina vozů je prolezlá korozí. Výhodou automobilu jsou malé nároky na údržbu, ale velkým problémem je vysoká spotřeba paliva (přes 12 litrů na 100 km), o zastaralé konstrukci především brzdového systému lépe nemluvit. Majitelé těchto kdysi velmi oblíbených vozů by jistě souhlasili s označením "držák", jelikož na automobilu byla snad jen dvě slabá místa. Jedním je rychle se opotřebovávající ložisko ve spojce a druhým malá životnost táhel řazení.
 Tento vůz byl vyroben v roce 1968. O rok později prošel model 412 úpravou vzhledu - dostal novou masku, obdelníkové světlomety, svislá koncová světla a nový znak. |
