To, co bylo v osmdesátých letech započato, devátá dekáda úspěšně rozvinula a posunula na vyšší úroveň. Ano, vzdor tragickému víkendu v Imole 1994 byla devadesátá léta pro formuli 1 zlatou érou. Autodromy se po Sennově a Ratzenbergerově smrti staly ještě bezpečnějšími, současně ale byla ještě vyvíjena auta, jejichž smysl byl jediný – jezdit co nejrychleji bez umělých omezení. Objem motorů byl sice od roku 1995 omezen ze tří a půl na tři litry, slyšet ale kvílení dvanáctiválce Ferrari (v roce 1995 závodil naposledy) nebo desetiválců Renault či Mercedes bylo podobným zážitkem jako start Concordu.
Nechme dnes stranou nastupující megastar těchto let, Michaela Schumachera, a podívejme se na dva úspěšné závodníky, které spojoval mimořádný osud – poslední mistři světa za legendární tým Williams, Damon Hill a Jacques Villeneuve, byli totiž syny legend formule 1 Grahama Hilla a Gillese Villeneuva. Jak už to tak bývá, potomci slavných to nikdy nemají lehké, zvláště pakliže se chtějí prosadit ve stejné disciplíně.
