„I pro společnost jako celek by bylo vhodnější, aby volba prezidenta a proces jí předcházející byly standardním soubojem veřejně aktivních osobností, které jsou voličům aspoň nějak známé, požívají podpory a důvěry svých spoluobčanů a nevyužívají možnosti kandidovat jen jako prostředku ke zviditelnění,“ stojí v rozhodnutí, které je dostupné na úřední desce.
Ze třinácti podnětů souvisejících s registrací pro prezidentskou volbu zbývají soudu k rozhodnutí poslední tři, ostatním nevyhověl. Další verdikty padnou pravděpodobně v úterý.
Podpis exsenátora neplatí, řeklo vnitro. Čeká na opravu třetiny kandidátek na Hrad |
Zbývající návrhy podali podnikatelé Karel Janeček a Karel Diviš, které ministerstvo vnitra do voleb nepustilo kvůli nedostatku uznaných občanských podporovatelů, a také senátoři podporující Marka Hilšera, kteří zpochybnili kandidaturu Denisy Rohanové.
Hrančíka podpořili nově zvolená senátorka Daniela Kovářová a končící senátor Jaroslav Doubrava. Ministerstvo vnitra jej vyzvalo, aby další podpisy doplnil, což Hrančík nestihl, takže vnitro nakonec jeho kandidátní listinu odmítlo. Ani soud Hrančíkovi nevyhověl, navíc ještě zkritizoval ministerstvo za nesprávný postup. Hrančíkovu kandidaturu mělo rovnou odmítnout, nikoliv jej vyzývat k doplnění chybějících podpisů.
Návrh na registraci kandidátní listiny „parlamentního“ kandidáta, který nepodpoří předepsaný minimální počet senátorů nebo poslanců, nemůže být úspěšný a tento nedostatek návrhu již nelze v registračním řízení „dohnat“, zdůraznil soud.
Volební senát se zároveň pozastavil nad způsobem nominace kandidáta na funkci prezidenta. Některým kandidátům a zákonodárcům podle NSS nejspíš neleží na srdci „nejen správné počítání do deseti či do 20, ale ani vážnost aktu, jakým je kandidatura na funkci prezidenta republiky“.
„Místo aby nominace senátorských či poslaneckých kandidátů byly podloženy důkladnou úvahou, stávají se sídla zákonodárných sborů petičními stánky, u nichž se může podepsat každý právě přítomný, a to každému náhodně kolemjdoucímu,“ stojí v rozhodnutí.
„Zákonodárci, kteří své podpisy na návrhy rozdávají nikoli soukromě, nýbrž jako představitelé jedné ze státních mocí, by tak neměli činit lehkovážně, ale naopak uvážlivě: nejen v zájmu svých voličů, ale i ve snaze nesnižovat celkový význam volby hlavy státu,“ dodala soudkyně zpravodajka Michaela Bejčková.
