Hnutí Tálibán se tento měsíc vrátilo v Afghánistánu k moci, snaží se ale vystupovat umírněněji. Také mluvčí Zabiulláh Mudžáhid ve svém prvním interview se zahraničními médii zdůraznil, že se Tálibán za uplynulé roky změnil. „Chceme pracovat na budoucnosti a zapomenout, co se stalo v minulosti,“ řekl listu The New York Times.
Za předchozí vlády Tálibánu v 90. letech byly v Afghánistánu zakázány všechny hudební formy s výjimkou náboženských zpěvů, protože by podle vůdců hnutí mohly vyvolávat v lidech nečisté myšlenky.
Rozhlasové a televizní stanice v posledních dnech v Afghánistánu přestaly hudbu s výjimkou islámských zpěvů vysílat. Zatím ale nebylo jasné, zda se tak stalo z nařízení Tálibánu, nebo se jednalo o autocenzuru, která měla zabránit konfliktům s povstalci.
Řada přísných pravidel se za minulého režimu Tálibánu týkala žen, které nesměly opouštět domov bez doprovodu mužského příbuzného, nesměly se vzdělávat a vykonávat většinu zaměstnání. Mudžáhid již dříve v tomto týdnu vyzval afghánské ženy, aby zatím raději zůstaly doma, protože tálibánci nebyli vycvičeni, aby je respektovali.
Podle středečního vyjádření Mudžáhida jsou ale obavy, že by Tálibán nutil ženy v budoucnu setrvávat doma, neopodstatněné. „Pokud půjdou do školy, do kanceláře, na univerzitu nebo do nemocnice, nebudou doprovod mužského opatrovníka potřebovat,“ uvedl mluvčí. Doprovod mužského poručníka bude podle něj nutný, jen když ženy pojedou na cestu trvající tři dny a více.
Ženy si začínají zvykat na trudný život
Podle agentury AFP jsou afghánské ulice, které se donedávna hemžily životem, už nyní tiché. Ženy se ukrývají ve svých domovech, a když je opouštějí, většinou mají zahalený obličej. „Lidé chodí ven a domů se vracejí, jak nejrychleji to jde,“ popisuje dvacetiletá dívka, která se v pondělí vydala do ulic Kábulu. „Je to jako apokalypsa,“ říká.
Uvádí, že nemůže navštěvovat univerzitu, protože tálibánci z ní vyhnaly ženy, dokud nepřijdou na to, jak je oddělovat od mužů. „Je to hloupé rozhodnutí, protože nemáme dost profesorek,“ dodává aktivistka. Momentálně nemá ani práci, protože banka, ve které je zaměstnána, ženy raději nechala doma. Ven se poprvé odvážila v pondělí, týden po převzetí moci Tálibánem, když jí došlo jídlo.
Ať ženy zůstanou doma, naši bojovníci je neumí respektovat, varuje Tálibán |
Ze zdí v hlavním městě zmizely plakáty, na kterých byly ženy, s výjimkou těch, které visí příliš vysoko. Přestože v Kábulu ustala hudba, na ulicích si dál hrají děti. „V tuto chvíli to není tak špatné, jak by se dalo předpokládat,“ tvrdí mladá žena. Otevřené zůstávají i některé kosmetické salóny a kadeřnictví. „Přeju si, aby do nich zašli tálibánci, vypadají jako příšery,“ poznamenává.
Tálibán zatím nesestavil vládu ani nepředložil zákony, které by upřesnily, co se teď smí.
„Je to věc strachu. Nemají armádu, která by ovládala lidi. Ale strach ovládá každého,“ uvádí mladý bankéř z Kábulu.
Tálibánci se nechovají všichni stejně
Dodává, že pod nálepkou Tálibánu se skrývají velmi odlišní lidé. „Některé skupiny se k obyvatelům chovají dobře, jiné si ale dělají, co chtějí. Například ti, kteří jedí v restauracích bez zaplacení,“ říká muž.
V provincii Chóst na jihovýchodě země radikálové vypadají smířlivěji. Možná proto, že region, který je konzervativnější než hlavní město, mají pod kontrolou.
Máme věrohodné zprávy o popravách vykonávaných Tálibánem, zní z OSN |
„Situace se vrátila do normálu. Provoz zpomalil, ale mnoho obchodů znovu otevřelo, dívky a chlapci chodí do školy jako dřív,“ popisuje humanitární pracovník. „Lidé si ale dělají starosti. Je potřeba oživit služby, tak aby vyhovovaly jejich potřebám. Mnoho z nich přišlo o práci a bojí se o ekonomiku. Postoj Tálibánu je ale mnohem mírnější, než očekávali. Mysleli si, že bude stejný, ale není to tak,“ říká.
Severoafghánský Kunduz je po několika týdnech bojů v troskách. Budovy ve městě jsou zničené a obchody vykradené.
„Někteří začali opravovat své podniky, ale domy ne. Lidé uprchli, ale mnoho z nich se ještě nevrátilo, nebo na to nemají peníze,“ popisuje místní podnikatel. Město podle něj přišlo o vzdělané elity a mladé obyvatele, kteří se bojí, že bez mezinárodních dárců nebudou vznikat rozvojové a vzdělávací projekty.
Lidé s ohledem na růst cen nakupují jen základní potraviny jako rýži, brambory a chléb. „Už nejí ani ovoce. Myslí si, že je třeba šetřit, protože nebudou mít jak vydělat peníze. Nepoužívají ani mýdla nebo šampony,“ popisuje muž, který musel uzavřít svou drogerii.
