Do dějin se Rumsfeld nejvýrazněji zapsal jako jedna z hlavních postav americké války proti teroru po útocích na New York a Washington z 11. září 2001.
Podle deníku The Washington Post (WP) z něj jeho vůdčí role při invazích do Afghánistánu a Iráku a snahy o transformaci americké armády udělaly jednoho z nejdůležitějších a také nejkontroverznějších ministrů obrany v dějinách USA.
„S hlubokým smutkem sdílíme zprávu o odchodu Donalda Rumsfelda, amerického státníka, oddaného manžela, otce, dědečka a pradědečka. V 88 letech, byl obklopen rodinou ve svém milovaném Taosu v Novém Mexiku,“ píše se v prohlášení rodiny.
Komuniké vyzdvihuje Rumsfeldovy „mimořádné úspěchy během více než šesti dekád veřejné služby“, neochvějnou lásku k manželce Joyce, příbuzným a přátelům a „integritu“, kterou prokazoval v životě zasvěceném vlasti.¨
Republikán Donald Rumsfleld byl ministrem obrany v administrativě George W. Bushe v letech 2001 až 2006 a před tím i v administrativě Geralda Forda v letech 1975 až 1977. Do dějin USA se tak zapsal jako jako jeden z nejdéle sloužících ministrů obrany a zatím také jako nejmladší šéf Pentagonu, jímž se stal poprvé v roce 1975 jako třiačtyřicetiletý.
Rumsfeld vedl Pentagon už v letech 1975 až 1977 za prezidenta Geralda Forda a jeho dlouholetá kariéra zahrnuje vládní angažmá pod čtyřmi různými prezidenty a skoro čtvrt století v „korporátní Americe“, připomíná agentura AP. Po odchodu do důchodu v roce 2008 vedl nadaci Rumsfeld Foundation, která propagovala práci ve veřejné sféře a podporovala rodiny vojáků a zraněné veterány.
Na afgánské i irácké frontě jeho strategie útoku podle většiny komentátorů po vojenské stránce obstála. Vyvrátit režim Tálibánu v Afghánistánu trvalo americké armádě a jejím spojencům 36 dnů, Saddáma Husajna z bagdádských prezidentských paláců vyhnali během necelého měsíce. Tažení Irákem pak ale zastínila skutečnost, že se nenašly zbraně hromadného ničení, jejichž údajné vlastnictví iráckým režimem bylo hlavním proklamovaným důvodem útoku.
Kritiku americké přítomnosti v Iráku zesílilo také odhalení týrání vězňů americkými vojáky v Abú Ghrajbu, k čemuž se ale Rumsfeld postavil čelem - za incident přijal plnou odpovědnost a dotčeným Iráčanům se omluvil.
Rumsfeld: Opustit Irák by bylo jako nechat Berlín nacistům |
V roce 2006 čelil Rumsfeld prudké kritice i z vlastních řad - ze strany několika penzionovaných důstojníků kvůli řízení armády a chaotické situaci v Iráku. Nepřipravenost Američanů na poválečnou situaci v Iráku a několik diplomatických přehmatů udělaly z Rumsfelda jednoho z nejvíce rozporuplných členů americké administrativy. Bílý dům jej ale vždy podržel
V jednom ze svých posledních veřejných činů se letos v lednu zařadil mezi deset exministrů obrany, kteří prostřednictvím listu WP varovali před zneužitím armády ve sporu o výsledky listopadových prezidentských voleb.
„Snahy zapojit americké ozbrojené síly do řešení volebních sporů by nás zavedly na nebezpečné, nezákonné a neústavní teritorium,“ napsala tehdy skupina někdejších šéfů Pentagonu.
Saddám nabízel miliony za hlavy mých dcer, tvrdí exministr obrany Rumsfeld |
Po odchodu z Pentagonu v lednu 1977 se vrhl na byznys. V letech 1977 až 1985 vedl nadnárodní farmaceutickou společnost G. D. Searle&Company, byl dokonce vyhlášen podnikatelem roku v odvětví. Během 80. a 90. let působil ve statutárních a kontrolních orgánech i ve vyšším managementu řady významných amerických a mezinárodních obchodních a státních společností a institucí (např. Carlyle Group), v obchodních komisích a státních úřadech v otázkách bezpečnosti a zahraniční politiky.
Letos v lednu byl Rumsfeld jedním z deseti bývalých amerických ministrů obrany, kteří v listu The Washington Post varovali před zneužitím armády ve sporu o výsledky listopadových prezidentských voleb. Tehdejší šéf Bílého domu Donald Trump v hlasování prohrál s demokratickým kandidátem Joem Bidenem, odmítal ale porážku uznat. Skupina společně vyzvala ministra obrany Christophera Millera, aby armáda nehrála roli ve snahách prezidenta Trumpa blokovat předání moci Joeu Bidenovi.
Rumsfeld byl od roku 1954 ženatý, s manželkou Joyce měli tři děti.