K dnešnímu dni v Česku s covidem-19 zemřelo 20 tisíc lidí. „Srovnávání prostých čísel napříč historickými epochami je problematické,“ upozornil historik Rudolf Kučera.
„Každopádně ale platí, že v porovnání s okolním světem vycházeli Češi z katastrof 20. století zpravidla dobře. Počty obětí válek a epidemií se české země nikdy neřadily mezi nejvíce postižené,“ bilancuje Kučera, druhým dechem ale dodává, že pandemie covidu novodobé statistiky mění.
„Mnoho současných údajů ale ukazuje, že covid-19 to výrazně změní. V důsledku nejrůznějších selhání bude Česká republika dost možná odstrašujícím příkladem v budoucích učebnicích dějepisu,“ míní historik.
Více mrtvých na covid než vojáků za 2. světové války
Podle Kučery na španělskou chřipku zemřelo mezi lety 1918 až 1920 v Československu, kde tehdy žilo 13,5 milionu lidí, odhadem 50 tisíc obyvatel.
„Tedy asi necelá 0,4 procenta celkového počtu. Dnešních 20 tisíc mrtvých je zhruba 0,2 procenta současného počtu obyvatel ČR. Čistě matematicky tak covid-19 už způsobil více než poloviční ztráty,“ uvedl historik. „Pokud by křivka mrtvých v následujících měsících neklesala, můžeme se velmi rychle dostat i na obdobné hodnoty,“ dodal.
ČR má stále nejvyšší počet nových případů v Evropě, s úmrtími je druhá |
Připomněl i druhou světovou válku. „Během šesti let druhé světové války zemřelo na frontách zhruba 25 tisíc československých vojáků. Bohužel je velmi pravděpodobné, že covid-19 toto číslo předčí, a to v mnohem kratším čase, než bylo šest let válčení,“ podotkl historik.
Zdůraznil ale, že ve srovnání s obdobím španělské chřipky je úroveň současné klinické praxe naprosto jiná. „Tehdejší lékaři nedisponovali plicními ventilátory, přístroji ECMO (metoda podpory životních funkcí pozn. red.) nebo moderními antivirotiky. Odlišná je ale situace v prevenci přenosu. Tam jsme na tom možná dokonce hůře,“ poznamenal.
Větrání prostor bývalo hlavním preventivním opatřením
Kučera také odkázal na americkou historičku Jeanne Kisackyovou, která podle něj nedávno upozornila, že po druhé světové válce lidé v podstatě „zapomněli“ na nebezpečí nákazy přenášené vzduchem.
„Takto přenášené smrtelné nemoci, jako například tuberkulózu, jsme takřka vyhubili očkováním nebo antibiotiky. Před objevem mikrobů na konci 19. století medicína věřila, že řada nemocí vzniká ze špatného vzduchu a pro jejich léčbu a prevenci je proto nutné zajistit jeho dostatečnou výměnu, podotkl historik. Uzavřená prostranství tak podle něj byla projektována s tímto ohledem a v kancelářích či továrnách bývala otevíratelná okna či větrací šachty.
„Dnešní uzavřené prostory toto již dávno nezohledňují,“ podotkl historik. „Ostatně mezi dnešními preventivními opatřeními není časté větrání ani zdaleka zmiňováno tak často jako roušky, rozestupy a čisté ruce. Smrtelným infekcím přenášeným vzduchem jsme naprosto odvykli,“ dodal Kučera.
