"Tady nic nebylo. Jen tma jak v pytli. My neměli nic než kompas a ten jsme ztratili. Šli jsme podle hvězd. Když jsme uviděli světla domů a slyšeli zpěv v němčině, teprve jsme najisto věděli, že už jsme v Německu..."
Skupina třicátníků se podle Paumerových pokynů vydává po stopách protikomunistických bojovníků. Do konce října absolvují pěšky stejnou trasu jako oni. Chtějí tak upozornit na to, že Česko nebylo za patnáct let schopné vyjádřit těmto lidem uznání.
TRASU POCHODU NAJDETE ZDE
Milan Paumer už cestu z Hory Svaté Kateřiny do Berlína pěšky nejde, s putujícími jen symbolicky přešel hranici. Pak za pochodujícími jel autem. Do Berlína však dorazí 31. října s nimi.
Když se v pátek po dvaapadesáti letech vrátil na místo, odkud se vydal do Západního Berlína, byl energický a odhodlaný stejně jako tehdy. "Zas to ve mně je. Už bych tu sice nechtěl stát s bouchačkou, ale kdyby bylo třeba, udělal bych to znovu," řekl Paumer.
"Mě ani nenapadlo, že se do Hory Svaté Kateřiny někdy vrátím. Když mi tihle kluci volali, že chtějí naši cestu projít, tak mě to nadchlo a Pepka s Radkem taky (bratři Mašínové, pozn. red.)," pokračoval Paumer.
Do Německa tentokrát šel malým turistickým hraničním přechodem. "Já vlastně ani nevím, kudy jsme přesně dostali do Německa. Měli jsme sraz tady, u nějakého kostela, a na noc jsme vyrazili," vzpomíná.
Paumera prý nijak nepřekvapuje, jak se lidé stále dohadují, zda si vyznamenání zaslouží, či ne. Sám chce podílet na napravování komunistických křivd.
"Od Klause bychom ale vyznamenání nechtěli, strach to jasně pojmenovat. Raději řekl, že jsme kontroverzní a nebude se k našemu působení vyjadřovat," říká Milan Paumer.
"Většina lidí zažila socialismus a teď se nechce ohlížet. Je to ale naše historie a s tou se musíme umět vyrovnat. Naším putováním chceme veřejnosti příběh skupiny kolem bratří Mašínů připomenout a vyvolat diskusi, před níž raději většina lidí strká hlavu do písku," říká Ondřej Karas, jeden z pětice putujících, který pracuje v Českém centru v Berlíně.
