Jako počítačová hra by to určitě mělo úspěch. Jenomže projektantka Veronika Sýkorová si nehraje. Na monitoru před sebou má 3D model slavného Libušína a trpělivě do něj vkládá jeden detail za druhým.
„Je neuvěřitelné, co dokázal Jurkovič vymyslet a nosit v hlavě. Ve věži mají vazby šedesát úrovní nad sebou a každá je jiná,“ říká Jakub Masák, majitel projekční kanceláře Masák & Partner.
Se svým týmem vyhrál soutěž na projekt obnovy Libušína, který loni na jaře zničil požár. Na několik měsíců se pak projektanti přestěhovali tak blízko, jak jen to šlo.
„Základnu jsme přesunuli z Prahy do Prostřední Bečvy,“ usmála se Sýkorová.
Plány na novou stavbu vznikají dílem tam, v ruinách Libušína nebo okolních hospůdkách.
Na sedání bude mít Libušín dvě zimy
V tuto chvíli je hotový projekt a řeší se stavební povolení. Projektanti pracují na prováděcí dokumentaci, podle níž se bude stavět. Na podzim je naplánovaná soutěž na stavitele.
„Půjde o vědeckou rekonstrukci, stav se vrátí zhruba do doby kolem roku 1925. Budou tam ale nové technologie a přidáme třeba bezbariérový přístup, který tam historicky nikdy nebyl,“ vysvětluje ředitel Valašského muzea v přírodě Jindřich Ondruš.
Pokud se podaří dodržet plán, bude příští jaro na Pustevnách hromada dřeva a na konci roku 2018 hotová budova. Hlavní stavební materiál přitom ještě teď roste někde v lese. Muzeum ho dostane jako sponzorský dar. „Musí být čerstvé,“ připomíná Masák.
Správně by se pak měla budova postavit, nechat nějakých pět let sedat a pak teprve dokončit.
Obnovený Libušín však bude mít na sedání dvě zimy, ani dříví na stavbu nebude máčené v Bečvě jako za dob Jurkoviče. To jsou ale téměř jediné odlišnosti, ostatní už bude věrné.
Libušín byl původně připojený krčkem ke krčmě
Libušín měl totiž v průběhu času mnoho podob, ačkoliv venkovní fasáda zůstávala. Jen málo se ví, že původně na místě stála malá dřevená krčma od stavitele Alfréda Parmy.
V těsné blízkosti pak Jurkovič postavil další budovu, jídelnu, kterou nazval Libušín. A obě spojil krčkem.
„Celý objekt byl složený z šesti částí,“ říká Masák a pomalu prochází spáleništěm směrem ke kuchyni. Na jejích zdech jsou dosud bílé kachličky, které kontrastují s ohořelým dřevem.
Upozorňuje na rozdíly mezi starými a novými zdmi, i bez toho je však laik snadno rozezná. Místy jsou totiž z plynosilikátových tvárnic, protože objekt v 80. letech poměrně zásadně rekonstruovali.
Rozdíly ve dřevě už tak patrné nejsou, prakticky všechno obarvily plameny na černo. Propadnuté stropy nechávají nahlédnout až pod střechu.
Bourat se nebude, jen rozebírat
Nový Libušín se bude stavět výhradně starými technologiemi a co z původního dřeva bude možné použít, to se použije.
Bourat se tady nebude, jen rozebírat. V tom je zásadní rozdíl. Každý trám se očistí, pokud se dá zachránit, dostane číslo a později se do konstrukce zase vrátí.
Naprosto zásadní je ale otázka požární ochrany. Libušín přece vyhořel a znovu má být ze dřeva.
„Všude budou samozhášecí systémy, venku i uvnitř,“ naznačil Masák.
Interiér rušit nebudou, kde by vadily rozstřikovací hlavice, využije se k hašení plyn.
V květnu se na Pustevny vrátila kasička, do níž mohou zájemci přispívat na obnovu Libušína. Pokladnička se loni dvakrát stala terčem zlodějů (více zde).
