„Před třemi roky jsem si řekl, že by bylo vhodné s osudem našeho prastrýce něco začít dělat. Pro mě to vždycky byla významná osobnost, ale vadilo mi, že ho veřejnost takto nevnímá,“ říká Jan Syrový.
Kdy jste se odhodlal, že se pokusíte očistit jméno svého předka, který byl díky vojenským úspěchům v ruských legiích a nepřehlédnutelné pásce přes oko srovnávaný s vojevůdcem Žižkou?
Jednoho deštivého odpoledne za covidu. Samozřejmě jsem to téma měl v hlavě dlouho, nicméně jsem se pořád odhodlával a dumal nad tím, jak začít. Říkal jsem si, že už se do toho musím rychle pustit, a napsal jsem na ministerstva spravedlnosti a obrany. Byl to takový nesmělý pokus.
Když jsem od prvního soudu odcházel se zamítavým stanoviskem, říkal jsem si, že je konec.
