A poukazují především na metaanalýzu Shanny Swanové a Hagai Levine z roku 2017 (psali jsme ní tady). Je široce citovaná a stala se nejvýraznějším hlasem prorokujícím, že kvůli znečištění našeho životního prostředí plasty jsme svědky mizení spermií ze světa, především z toho vyspělého, ze světa bílého muže. Do médií vnesla tato práce apokalyptickou prognózu hrozícího vyhynutí lidského druhu. Od roku 1973 prý v západních zemích klesá počet spermií v mililitru semene tempem dvou procent ročně.
Pozornost výzkumného týmu GenderSci Lab, instituce, která se zaměřuje na zkratkovité a zaujaté, nevyvážené vědecké práce z oblasti genderu, rasy a lidského rozmnožování, si proto vzala do hledáčku právě ono dílo. K jakým výčitkám tým Marion Boulicaultové a Sarah S. Richardsonové došel?
Nepodložené, nejisté, vychýlené
Především podotýkají, že neexistuje žádný vědecký doklad o tom, že by mezi počtem spermií a plodností existoval příčinný vztah. „Předpoklad, že mužská plodnost stoupá úměrně počtu spermií, není podpořen žádným dostupným důkazem,“ zdůrazňuje GenderSci Lab v tiskové zprávě na serveru EurekAlert. Nad jistou kritickou hranicí neplatí, že by byl větší počet spermií jakýmkoli indikátorem lepšího zdraví nebo větší šance oplodnění, uvádějí na webu The Harvard Gazette.
Studie GenderSci Lab, která vyšla v magazínu Human Fertility, se kromě toho pozastavuje též nad tím, proč si práce z roku 2017 vybrala za měřítko právě data ze sedmdesátých let dvacátého století zrovna z anglofonních, rozvinutých zemí, a pokles počtu spermií dokumentovala a poměřovala právě v souvislosti s nimi. Stav spermií v oné době a v onom regionu však nepředstavuje žádné optimum pro lidský druh, namítá Boulicaultová a Richardsonová.
A dodávají, že chybou autorek kritizované práce je i jejich dělení světa na „západ“ a „ostatní“. „Tyto dvě statistické agregace zastírají rozmanitost podmínek v městských a venkovských lokalitách uvnitř národů. A zamlčují rovněž fakt, že ohledně počtu spermií mužů v zemích, které Levine a kolektiv označují za ‚ostatní‘, existuje jen velmi málo dat,“ cituje studii GenderSci Lab server Study Finds.
A připomíná, že velmi zjednodušující a generalizující přístup ke geografickému uchopení problému oslovil skrumáž aktivistů z krajně pravicového spektra, stoupence alt-right, vyznavače nadřazenosti bílé rasy i ty, podle nichž muži přicházejí o svá práva. Apokalyptické závěry studie z roku 2017 jsou pro ně dokladem, že zdraví, plodnost a budoucnost bílých, západních mužů je ohrožena.
Podle kritizované studie za to mohou plasty – i to však výzkum GenderSci Lab zpochybňuje jako nepodložené tvrzení. A není sám.
Například porodnický a gynekologický odborník Tim Moss na serveru The Conversation připomíná, že neexistuje nezpochybnitelný důkaz, že by to tak bylo. Že důvodům poklesu počtu spermií stále plně nerozumíme, jak podle něj přiznala studie z roku 2020. A že se na onom jevu podepisují faktory, které můžeme ovlivnit a které jsou realitou především právě pro muže v západních zemích: nesprávný jídelníček, obezita, chronické nemoci.
Jedna jediná studie, bombastické závěry
Moss nadto rozebírá i další mediálně vděčné, protože bombastické tvrzení autorky studie z roku 2017 Swanové, podle něhož se kvůli znečištění životního prostředí chemikáliemi mužům zmenšuje penis. Velikost mužských pohlavních údů však s chemickými látkami, které udává Swanová za viníky, podle něj spojila pouze jedna jediná studie. Vznikla v oblasti italských Benátek a obsáhla pouhých 383 mladých mužů.
A měla navíc hned několik slabin, dodává Moss jedním dechem. Muže totiž seskupovala podle toho, kde žili, ne podle toho, kde se narodili. „Protože se však o velikosti genitálií rozhoduje před narozením, je zásadnější prostředí, v němž žily jejich matky během těhotenství, než místo, kde respondenti žili v době studie,“ argumentuje.
Italská studie si též vybrala region, který je extrémně znečištěný desetiletími průmyslové produkce, která byla k životnímu prostředí výjimečně surová. Jak se potenciální účinky tak obrovského vystavení chemickým látkám vztahují k menšímu vystavení lidského organismu škodlivinám, jako jsou plastové obaly potravin, o nichž mluví Swanová, to nevíme, tvrdí Moss.
A zpochybňuje i její předpověď ohledně mizení spermií. Problémem je podle něj extrapolace, Swanová si načrtla linku mezi počtem spermií v roce 1973 a 2011 – a jednoduše ji protáhla. Tak projekcí dostupných dat směrem dopředu, do budoucnosti, zjistila, že spermie, pokud se nic nezmění, lidstvu „dojdou“ v roce 2045. Jenže Moss aplikoval tentýž postup směrem dozadu, do minulosti. Vyšlo mu, že ve čtyřicátých letech minulého století by v jednom mililitru semene mělo být 140 milionu spermií.
Jenže díky dobovým výzkumům víme, jak to bylo ve skutečnosti. Mililitr semene obsahoval kolem 113 milionu spermií. Když takové odvozování nevychází směrem do historie, nemusí se trefit ani směrem do budoucnosti, podotýká Moss.
