Volá to vlastně pro černočerném, nezastíraném, vyzývavém cynismu ze zoufalství. Sahá po něm například magazín Vice. Všichni víme, že jsme toho udělali dost pro to, abychom „dodrbali“ planetu, píše expresivně. Znečištění, výsledek mnoha lidských činností, ničí životy mnoha bytostí, které ji s námi sdílejí, ale i naše. Do puntíku stejně. Poté, co se prokázalo, že znečištění poškozuje penisy polárních medvědů a vyder, totiž zjistily výzkumy totéž u člověka. Kruh se uzavírá, líčí Vice. Hazardování s přírodou si přišlo i pro lidskou erekci.
Jenže celé je to mnohem vážnější, než aby se to dalo zploštit na informaci o scvrkávajícím se lidském penisu.
Lidstvo jako ohrožený druh
Magazín Vice i články v bezpočtu dalších médií reagují na studii environmentální a reproduktivní epidemioložky Shanny H. Swanové. Ta nejprve zkoumala takzvaný ftalátový syndrom u krys. Zjistila, že když byly plody hlodavců vystaveny působení ftalátů, změkčovadel používaných pro výrobu plastů, přicházely na svět se zakrnělými genitáliemi.
U krys však zůstat nechtěla. Zajímalo ji též, jak se výskyt ftalátů projevuje na lidi. Přirozeně, protože ftaláty jsou všude kolem nás, v hračkách, obalech na potraviny, v kosmetice. Ovlivňují vývoj lidstva. „Miminka dnes vstupují do světa již kontaminovaná chemikáliemi. To proto, že je absorbují v děloze,“ cituje Swanovou server EuroNews.
Lidští předchůdci vyhynuli kvůli klimatické změně, varuje studie Z šesti lidských druhů přežil pouze ten náš, Homo sapiens. Na otázku, proč nepřežili naši předchůdci, nabízí aktuální studie vysvětlení, které by v dnešní době mělo být slyšet. Na vyhynutí tří z nich se totiž podepsaly klimatické změny. Jim přitom planeta čelí i dnes. |
Díky americkému Centru pro kontrolu a prevenci nemocí epidemioložka možnost výzkumu dopadu oněch chemikálií na lidské reprodukční schopnosti dostala. A seznala, že ftalátový syndrom existuje i u lidí.
Chlapci, kteří byli v děloze v kontaktu s ftaláty, mají menší anogenitální vzdálenost, tedy kratší vzdálenost mezi středem konečníku a genitáliemi. „Naše práce ukázala, že chemikálie, včetně bis(2-ethylhexyl)-ftalátu, anogenitální vzdálenost u mužského pohlaví zkracuje,“ sdělila Swanová v rozhovoru pro The Intercept. Onen parametr je přitom podstatný pro mnohé medicínské ohledy, souvisí však též s velikostí penisu, jak podotýká server Sky News.
„Pouze“ o velikost penisů však nejde. Studií v roce 2017, která zahrnovala analýzu předchozích 185 prací pokrývajících 45 tisíc zdravých mužů, Swanová odhalila, že mezi lety 1973 a 2011 klesl průměrný počet spermií o 59 procent. Pokud by trend pokračoval, narazíme v roce 2045 na číslo nula. Lidské spermie na Zemi mizí a zmizí. „Řekněme, že to je přinejmenším trochu znepokojující,“ uvádí epidemioložka v listu The Guardian.
I proto autorka mluví o „existenciální krizi“ lidstva. I proto nese její nová kniha Count Down (tedy „odpočítávání“) velmi popisný a varovný podtitul „Jak moderní svět ohrožuje množství spermií, jak mění pohlavní vývoj mužů a žen a jak ohrožuje budoucnost lidské rasy“.
Její zjištění vyvolala pozornost, přirozeně. „Žádné spermie do roku 2045? To by znamenalo žádná novorozeňata. Žádné rozmnožování. Konec lidstva. Odpusťte, že se tak ptám: Proč na toto téma nesvolávají Spojené národy mimořádné zasedání?“ píše v komentáři v The Guardian Erin Brockovichová. Je to tak, zájem zůstává na mediální rovině.
Akumulace chemikálií v našich tělech
A Brockovichová dodává, že poznatky Swanové nejsou až tak převratné, odkazují vlastně na předchozí varovné výzkumy. Například na studii z roku 2018, která shledala, že chemikálie známé pod zkratkou PFAS, tedy perfluorované látky, poškozují produkci spermií, mužský hormon, souvisejí se snížením kvality spermií, délkou penisu, velikostí varlat. Vlastně matou naše těla, pokud jde o biologické pohlaví.
A jsou nezdolné, nezbavíme se jich. „PFAS jsou známé jako ‚věčné chemikálie‘, protože se nerozpadají ani v okolním prostředí, ani v lidském těle. Jednoduše se jen akumulují a akumulují, a páchají víc a víc škody, minutu po minutě, hodinu po hodině, den po dni. A nyní se zdá, že lidstvo došlo do zlomového momentu,“ uvádí Brockovichová.
Swanová souhlasí. Dodává, že chemikálie se doslova dědí z generace na generaci. „Pokud by na nás nepřecházely z našich rodičů a prarodičů, každá generace by prostě jen začínala znova. Bylo by to špatné, ale dopad by byl alespoň pořád na téže úrovni,“ líčí. Jenže tak to není, neseme si s sebou, přesněji v sobě, problémy předchozích generací.
„Jste-li těhotná, chemikálie z vašeho těla placentou přejdou na plod. Takže zárodečné buňky, které utvoří dítě, jsou již chemikáliemi zasažené. A člověk je jim vystavený sám o sobě, během života. Je to tedy model o dvou úrovních. A pro další generace o třech, čtyřech, pěti úrovních,“ objasňuje. Nezačínáme tedy z nuly, ale ze stále horší a horší výchozí pozice, víc a víc kontaminováni.
Krize přežití jako vědecký fakt
Epidemioložčina kniha šokuje. „V některých částech světa je průměrná žena po dvacítce méně plodná, než byla její matka v pětatřiceti letech,“ líčí. A dnešní mladý muž má o polovinu spermií méně, než měl jeho děd. Látka zvaná bisfenol A poškozuje sexuální touhu u žen.
„Současný stav nemůže pokračovat, aniž by ohrozil přežití lidstva. Je to globální existenční krize,“ píše Swanová a zdůrazňuje: „A to není nadsázka, hyperbola, přehánění. To je pouze věda.“
Něco málo dobrých, rajských zpráv
List Independent přesto připomíná i drobnou pozitivní zprávu, byť je postavena pouze na skromném výzkumu Univerzity v Sheffieldu, který čítal šedesát zdravých mužů mezi devatenácti a třiceti lety. Během dvanáctitýdenního experimentu jeho autoři zjistili, že antioxidant lykopen, který se nachází ve vnější slupce rajčete, pomáhá zlepšovat kondici spermií, jejich tvar a velikost.
„Když jsme dekódovali výsledky, málem jsem spadl ze židle. Zlepšení v morfologii, velikosti a tvaru spermií bylo dramatické,“ přiznával Allan Pacey, který experiment vedl.
