Jak obtížná časovka to po třech týdnech závodění byla?
Určitě jsem se těšil na to, až to skončí. Proto jsem odstartoval rychle a rychle jsem chtěl být i v cíli, ať už to mám za sebou, protože šlo o fakt dlouhé a náročné tři týdny. Ale až si odpočinu, určitě si řeknu: Ty jo, klidně bych si to dal celé znovu.
Myslíte celou Vueltu?
Celou, klidně. Třeba i dvakrát. (směje se) Ne, vážně... Teď bych se už nejraději viděl někde na dovolené a zahájil odpočinkovou fázi, ale ještě mám v sezoně nějaké závody, tak uvidíme, jak to půjde.
Fantastický Černý zakončil Vueltu čtvrtým místem, Roglič absolutně triumfoval |
Časovka do Santiaga byla zvlněná. Nejdelší stoupání uprostřed trati bolelo?
Kousalo to, mé nohy už nejsou v takovém stavu jako při zahajovací časovce v Burgosu, kdy jsem první kopec doslova vylítnul. Tady to bolelo, ale nějak jsem vše zvládl.
Spalo se vám na neděli dobře? Nebyl jste nervózní?
Trochu nervózní jsem byl, protože každý v týmu mě popichoval: Jo, klidně můžeš v neděli i vyhrát, vždyť Roglič už bude utahanej, jak se celé tři týdny vepředu naháněl s ostatními. Tak jsem se uklidňoval: Nějak i ty poslední kopečky přeskáčeš a budeš mít Vueltu za sebou.
V neděli dopoledne jste si celou trať s týmem projížděl. Co jste si tehdy o ní pomyslel?
Že ten kopec bude těžký a určitě na něm něco ztratím. Ale zkusil jsem si rozvrhnout do závodu solidní tempo.
Zdeněk Štybar říkal, že vás namotivuje.
My se motivovali navzájem celý závod. Ale taky už toho měl Štyby ke konci Vuelty plné zuby, spíš už se v posledních dnech snažil rozjet na Evropu, svět a na Paříž - Roubaix, kam ladí a kde chce letos uspět.
Jak velkou nevýhodou pro vás bylo startovat do časovky úplně první, a nemít tedy žádné časové porovnání?
Určitě mi tam chyběl někdo, koho bych dojížděl, předjížděl nebo aspoň koho bych viděl před sebou, to je vždycky dobré na morálku. Takový jezdec před vámi na vás působí jako magnet. Ale i přesto jsem, myslím, zvolil dobré tempo. Měl jsem tam i jednu krizi po sjezdu z toho kopce, kdy jsem si tempo dočasně rozhodil, ale zase jsem se do něj dokázal vrátit a říkal jsem si: Už jen šest sedm kilometrů, to bude cobydup.
A pak už to najednou bylo jen posledních pár stovek metrů celé Vuelty. Na co jste při nich myslel?
Že už je po všem tom utrpení, já jsem závod dojel ve zdraví a tým tu udělal perfektní výsledky (čtyři vyhrané etapy). Šéfové týmu mi řekli, že jsou se mnou spokojení, mám smlouvu na příští sezonu. Odvedl jsem na Vueltě pro tým kus práce, oni to viděli a já si ji celkově užil. Jo, byly tam etapy, které byly náročné jak na morálku, tak fyzicky, ale zvládli jsme to.
Jak jste si potom připadal v horkém křesle pro vedoucího závodníka časovky, kam jste usedl?
No, myslel jsem si, že v něm vydržím ještě trochu déle. Ale když jsem potom viděl, jak dobře jede Cort, pomyslel jsem si: On je tu v laufu, vyhrál na Vueltě tři etapy a rozhodně ne náhodou, vyhrál je na výkonnost. V jedné z horských etap jsme spolu šlapali v úniku, který potom balík sjel, už tehdy jsem si všímal, jak je nadupanej. Tahle závěrečná časovka byla na 99 procent o výkonnosti, technika v ní nerozhodovala, tu nebylo na zdejší trati moc kde ukázat. Kopec a posledních 10 kiláků hrálo pro Corta. I když že mi dá minutu, to jsem nečekal.