Kolik těch prášků bylo?
Jenom dva brufeny.
Kotník vás nijak neomezoval?
Adrenalin toho zápasu, ty prášky... Jsem překvapený, jak tělo dokáže potlačit bolest. Samozřejmě ty limity tam jsou, viz můj nepovedený smeč, za což bych si nalískal. Ale je to sport.
Jaké to je hrát ligu, kterou pořád vyhrává Nymburk?
Blbé... Bylo by fajn zakončit někdy sezonu vítězně, a ne že prohrajeme o dvacet bodů. Ano, jsme druzí, sezona byla perfektní, ale ve finále jsme neuspěli. Kdybychom je aspoň jednou porazili. Jenže Nymburk má kvalitní cizince, kvalitní Čechy. Jsou to reprezentanti. Celkově i jejich zázemí je někde jinde.
 |
Co se musí stát, abyste takového protivníka porazili?
Nevím... Sedmnáct let to nikdo nedokázal. Nevím. Musel by přijít obrovský sponzor, přitáhnout cizince, postavit široký kádr. Nymburk je rozpočtem několikanásobně výše než my. Hrají Ligu mistrů a kvality a zkušenosti jsou na jejich straně.
Věřili jste vůbec, že byste je mohli porazit?
Naděje umírá poslední. Věřili.
Co jste dělal v roce 2003, kdy Opava získala titul a po ní slaví už jen Nymburk?
To netuším. Byl jsem mládežník a to jsem basket moc nesledoval, na zápasy jsem chodil minimálně. Jenom jsem ho hrál. V televizi ho sleduji snad posledních čtyři pět let.
