„Před zrcadlem pěkné, a kdybych dělala atletiku, tak taky. Jenže v házené je to spíš nevýhoda,“ míní talentovaná spojka.
Při výšce 172 centimetrů váží 57 kilogramů. Což není moc, poznala v aktuální sezoně hlavně na evropské scéně v Lize mistryň a Poháru EHF. Pere se s mnohem urostlejšími soupeřkami.
„Popravdě, ráda bych přibrala deset a víc kilo, protože mezi námi je opravdu velký rozdíl. Musím na sobě pracovat,“ cítí. „Souboje se silnějšími holkami berou hodně síly. Proti takovým hráčkám musíte do každého jít víc jak na sto procent, abyste dokázala ubránit nebo v útoku přes ně přejít. Je ještě hodně co zlepšovat.“
Přes Vánoce ji trenér Jiří Tancoš ponoukal, ať sní, co jí přijde pod ruku. Obžerství tak pro ni není hříchem. „Snažím se, ale mám takový metabolismus, že kdybych zbaštila deset čokolád, stejně ztratím na váze. Řízky miluju, dost jsem o Vánocích jedla, ale potom jsem byla hodně nemocná a zhubla jsem pár kilo.“
Devatenáctiletá rodačka z Olomouce je v Mostě už od doby, kdy dostala občanku. „Přišla jsem v patnácti. Tehdy jsem studovala střední školu, teď jsem na vysoké, v Praze na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Člověk si zvykne žít od rodiny. Snadné to není, dřív dospějete, naučíte se starat o sebe, jste víc zodpovědný. Je to škola života, hodně mi to dalo,“ pochvaluje si, že brzy opustila rodinné hnízdo.
Takže si sama i vaří – nestojí to, s nadsázkou, za její štíhlostí? „Nééé,“ směje se. „Rozhodně jsem lepší kuchařka než před čtyřmi lety.“
I lepší hráčka, v Mostě se rozvíjí a už si vyzkoušela, jak jí sluší dres národního týmu. V listopadu debutovala proti Švýcarsku, Polkám pak dala své první dva reprezentační góly. „Samozřejmě bych se ráda do týmu ještě podívala, ale v reprezentaci je spousta skvělých hráček a přeju jim co nejvíc úspěchů. Pro mě je teď hlavní, abychom s klubem obhájili český titul a v příští sezoně zase postupovali v Evropě.“
V běžícím ročníku doběhli Černí andělé do Ligy mistryň, po vyřazení hrají Pohár EHF, i jemu ovšem zamávají po skupinové fázi.
„Většině z nás se ani nesnilo o tom, zvlášť v tak mladém věku, že si zahrajeme proti tak kvalitním týmům a hráčkám. Každá minuta na hřišti je pro nás velká škola,“ užívá si Mikulášková. „Mrzí nás, že jsme vypadly. Ale jsme mladý tým, získáváme zkušenosti a snad je zúročíme v příštích letech.“
V čem konkrétně jsou movitější vyzyvatelé z evropské scény vyspělejší? „Oproti interlize je velký rozdíl v dynamice. A v tom, jak soupeřky přemýšlejí, jak vnímají naše pohyby a pohyby spoluhráček. Pak taky ta fyzická připravenost je u nich vyšší. Což se dá nahradit naší bojovností, ale asi ještě potřebujeme dozrát do toho, abychom dokázali zvládnout velké zápasy.“
