Pro jeho stáj UAE Emirates přitom páteční den nezačal zrovna nejlépe. Kumulující únava a svalové zranění nedovolilo na Vueltě pokračovat Fabiu Aruovi.
„Postupem času jsem hůř a hůř regeneroval. Situace se zhoršovala, a tak jsme s lékaři týmu rozhodli, že pokračovat nebudu. Je mi to líto, ale vzhledem k situaci to jinak nešlo,“ vysvětloval Ital.
Chmury ale byly rychle rozehnány.
Na 160 kilometrech totiž v pátek čekalo šest vrchařských prémií druhé nebo třetí kategorie a na závěr pak lahůdka v podobě Los Machucos.
Před dvěma lety tady trpěl Chris Froome. V bídném počasí se drápal nahoru daleko za ostatními favority. Prožíval největší krizi své nakonec vítězné Vuelty.
Letos kvůli četným zlomeninám chyběl.
A svůj další velký den tak mohl prožít mladý Slovinec.
SLOVINSKÉ DUO. V červeném dresu jedoucí Primož Roglič a před ním talent Tadej Pogačar.
Od úvodu přetěžkého kopce se držel u svého krajana Primože Rogliče. A když do cíle chyběly dva kilometry, oba zaútočili. Pogačar zrychlil, na jeho záda se nalepil Roglič a spolu ujížděli všem.
„Když jsem slyšel ve vysílačce, že za mnou a Rogličem je díra, uvědomil jsem si, že to je dobrá šance zabojovat o etapu,“ popisoval poté mladíček.
Slovinská kooperace fungovala dokonale. Na jejich záda se bezmocně dívali Alejandro Valverde, Miguel Ángel López, Nairo Quintana i Rafal Majka.
A malá země uprostřed Evropy právě prožívala svou cyklistickou extázi.
„Muselo být nádherné na nás koukat. Mít dva kluky ze Slovinska na čele závodu, jak jedou co to dá až do cíle… Byl to hezký souboj a bezpochyby krásný den pro slovinskou cyklistiku,“ usmíval se Roglič.
Jakmile všem rivalům poodjeli, s každým metrem na prudkých stěnách Machucos navyšovali náskok. Překonali i posledního muže z úniku Pierra Latoura a jeli si pro první (Pogačar) a druhé (Roglič) místo.
„Prostě nemůžu uvěřit, že jsem právě vyhrál druhou etapu na své první Grand Tour,“ kroutil hlavou Pogačar poté, co usedl do novinářského stanu na vrcholu hory. „Jsem tak šťastný, že to ani nemůžu popsat.“
Země s pouhými dvěma miliony obyvatel si momentálně užívá nejlepší okamžiky slovinské historie v cyklistice. Mít průběžně prvního a třetího muže pořadí na Vueltě? Co by za to Španělé dali…
A Tadej Pogačar? Ten v pátek přidal další dílek ke své brilantnosti.
DOJATÝ. Tadej Pogačar právě ovládl etapu s cílem na Los Machucos.
„Původně jsem tenhle den chtěl jenom přežít, neztratit moc času. Ale jak teď vidíme, byl to pro mě neuvěřitelný den,“ usmál se.
Během pouhých pěti dní vyhrál už druhou etapu. Poskočil na třetí příčku celkově a dostal se do vedení v soutěži do 25 let o 17 sekund před Miguela Ángela Lópeze.
„Je to vážně obrovský talent, který má před sebou skvělou budoucnost. Momentálně už je to také rival, vždyť je na pódiu. Ale zároveň jsme dobří kamarádi, takže je to fajn,“ prohlásil Roglič.
Po stopách bratra
I Tadej, jak už to tak u sourozenců bývá, následoval svého staršího bratra.
„To on začal jezdit na kole a já jako mladší brácha jsem samozřejmě chtěl všechno dělat po něm. Tak jsem taky začal jezdit na kole, a zatímco on po pár letech skončil, já pokračoval,“ popisoval.
Šel si pomalu za svým snem.
Sportovního ředitele mu dělal Marko Polanc, otec Jana Polance (vítěz dvou etap na Giru). Tadej tak s Janem často trénoval, učil se a vyzrával.
Už v šestnácti letech dojel na Závodě míru juniorů osmý. O rok později vyhrál Giro della Lunigiana a loni?
To všechny šokoval.
Vyhrál Závod míru do 23 let, vyhrál Giro della Regione Friuli a přidal i pro mladé cyklisty výhru nejcennější – Tour de l´Avenir.
Právě loni touhle dobou ovládl závod, kde se rodí budoucí vítězové velkých Grand Tour.
Jen si projeďte jména vítězů posledních let: Nairo Quintana, Bauke Mollema, Esteban Chaves, Warren Barguil, Miguel Ángel López, Marc Soler, Egan Bernal…
Nebylo divu, že Andrej Hauptmann, bývalý slovenský profesionál a nyní manažer Pogačara, měl na stole několik nabídek z World Tour.
Rozhodl se pro UAE a udělal dobře.
Grand Tour? Až v roce 2021
Už v únoru vyhrál etapu i celkové pořadí na portugalském etapovém závodě Kolem Algarve. V Baskicku potom v ještě větší konkurenci dojel šestý a při premiéře na klasice Lutych-Bastogne-Lutych osmnáctý.
„Na Tour Down Under dojel třináctý, ale pomáhal Diegu Ulissimu. Na Baskicku dojel šestý, ale pomáhal Danu Martinovi. Na svůj věk jezdí úžasně. My se ho jen snažíme držet na zemi,“ vyprávěl Neil Stephens, sportovní ředitel UAE Emirates.
Při zemi už se nedržel v květnu v Kalifornii, kterou celkově vyhrál. Stal se nejmladším vítězem závodu v historii. Stejně tak nejmladším vítězem jakéhokoliv klání nejvyšší kategorie World Tour!
„Tenhle závod byl mým hlavním cílem sezony. Věděl jsem, že jsem dobře připravený, ale i tak jsem sám sebe překvapil, že jsem dokázal všechny útoky odvrátit, a nakonec sám zvítězit. Jsem šťastný a už teď se těším, až se sem za rok vrátím,“ povídal.
„Už když jsme Tadeje podepisovali, tušili jsme, že to v sobě má. I tak jsme překvapení. Mysleli jsme si, že takhle bude jezdit za rok, za dva,“ nechápal Stephens.
Kde se to naučil? Prý za těch deset let, co na kole jezdí.
„Pokud na kole závodíte už deset let jako já, spoustu věcí se naučíte. Pořád ale nevím všechno,“ uznává.
Není to žádný velký extrovert. Působí spíš tiše, při rozhovorech volí pečlivě každé slovo. Na silnici je ale úžasně vyzrálý.
„Jeho výbornou vlastností je, že dokáže za jakýchkoliv okolností zůstat ledově klidný, což je zvláštní vzhledem k tomu, kolik mu je,“ říkají o něm v UAE.
Výkony na silnici mluví za vše.
Díky nim už nyní patří mezi nejlepší na světě.
Mezi ty, kteří mohou směle uvažovat o tom, že v příštích letech budou usilovat o prvenství na největších závodech Grand Tour.
Ano, v příštích letech.
Aspoň tak si to v UAE na začátku sezony mysleli. Takový byl původní plán. Nechtěli nic uspěchat, svůj diamant si chtěli hýčkat, chtěli mu dát čas dozrát.
„Máme skvělé trenéry, lékaře a odborníky. Spolu jsme pro něj vytvořili program, který by mu měl absolutně vyhovovat,“ tvrdil ještě na jaře Neil Stephens. „Nepojede tolik závodů, i když by mohl. Pojede jich méně, ale o to tvrději, což si myslíme, že je pro něj nejlepší cesta. Už nyní přemýšlíme, co dokáže na Grand Tour, ale letos to nezjistíme.“
Pogačar se nechystal na Tour ani na Vueltu. Nebylo jisté, jestli nějakou Grand Tour pojede vůbec příští rok. „Třeba svou pouť na Grand Tours začne až v roce 2021. Zatím si nejsme jistí,“ říkal Stephens.
Přišlo to dřív.
A jaká je z toho premiéra.
„Jsem teď třetí a v Madridu bych chtěl stát na pódiu s Primožem. Dám do toho všechno a budu doufat, že nepřijde špatný den,“ říká.
Když v pátek večer dostal na vrcholu Los Machucos otázku, jestli by mohl ohrozit i zatím neohroženého Rogliče, jenom se zasmál.
„Nemyslím, že je to možné. Primož má červený dres pevně v rukou,“ prohodil.
U zázračného mladíka ale nikdy nevíte.
