Vraťte se s námi na chvíli do minulosti.
Vybavte si nejstrmější kopec, jaký jste kdy na kole vyjeli. Pak si ho představte znovu. A znovu. Nohy vás při něm šíleně pálí, jezdíte ze strany na stranu a snažíte se jen vyjet nahoru, dostat se na vrchol.
Všichni ten pocit známe.
Málokdo na takovém kopci ale závodí. Málokdo na něm sprintuje do cíle jako cyklisté ve středu na Valonském šípu.
„Atmosféra na Zdi bývá jedna z nejlepších z celé sezony,“ říká o explozivním finále Dan Martin, lídr stáje UAE-Emirates. „Je to i vysoce taktická koncovka, při které si musíte moc dobře rozmyslet, kde zaútočíte.“
Lieux mythiques du cyclisme: au pied du Mur de Huy https://t.co/a8rj6deKhc pic.twitter.com/8DwzOglYhT
— Les Sports + (@lessportsplus) 23. dubna 2019
Najít tady správný okamžik k útoku je klíčové. Kdo to na Mur de Huy zkusí příliš brzy, velmi často za to zaplatí. Kdo naopak příliš vyčkává, může prohloupit. K nejdůležitějším útokům podle statistik dochází okolo mety 400 metrů do cíle.
I proto jde o asi průběhem nejpředvídatelnější klasiku v kalendáři. Na 195 kilometrech je naskládáno deset kategorizovaných stoupání – z toho třikrát Mur de Huy. To nejzajímavější se ale pravidelně odehrává až při jejím třetím výjezdu – tom cílovém.
A tak zatímco organizátoři poněkud proměnili start závodu, který tentokrát neobstará město Seraing, nýbrž Ans – tedy místo, kde více než čtvrtstoletí finišoval Monument Lutych-Bastogne-Lutych, který je na programu v neděli – druhá polovina trati zůstává víceméně neměnná.
Proto se také o Valonském šípu často hovoří jako o „dlouhém čekání na poslední Zeď“.
Během závodu vyjedou cyklisté na vrchol třikrát. Poprvé na 135. kilometru, podruhé na 166. kilometru, než se z vrcholu stane cíl.
V nedávné minulosti to tady byla doslova španělská bašta. Šestkrát za sebou na vrcholu Španělé vládli – nejprve Joaquim Rodríguez, poté Daniel Moreno a pak čtyřikrát v řadě Alejandro Valverde.
Až loni jejich dominanci narušil Francouz Alaphilippe.
Valverde versus Alaphilippe
Nic jako zaručený úspěch, jisté vítězství v silniční cyklistice neexistuje.
Přesto, v minulých letech existovala jedna výjimka. Tou výjimkou byla právě středa mezi Amstelem a Lutychem.
Středa Alejandra Valverdeho.
Dvě stovky cyklistů se tu pralo, aby 200 metrů před cílem vyrazil Alejandro Valverde a všem ujel. Ten scénář se čtyři roky neměnil.
Až loni v dubnu jeho čtyřleté panování ukončil Julian Alaphilippe.
Vers un nouveau duel Alaphilippe – Valverde au sommet du Mur de Huy https://t.co/7dBiwIMOgN pic.twitter.com/VFcF6B6LAu
— Metro Belgique (@metrobelgique) 23. dubna 2019
Osmatřicetiletý Valverde jezdící letos v dresu mistra světa od té doby plánuje pomstu. „To je jasné, že bych se chtěl vrátit na vítěznou vlnu,“ říká.
Problémem je ale jeho forma.
Na nedělním Amstelu nejlepším nestačil. Neprolomil prokletí nizozemské klasiky – jediné z ardenského týdne, kterou zatím nedokázal vyhrát.
Jakmile se začalo závodit, on podobně jako Peter Sagan ztrácel. Cílem projel až jako pětašedesátý se ztrátou čtyř minut. Od sedmého května 2016, kdy dojel 73. ve druhé etapě Gira, neobsadil na žádném závodě a v žádné etapě horší umístění.
Přesto chce znovu vládnout. Vždyť právě tady se cítí jako dítě na domácím pískovišti.
Proti pochopitelně bude muž číslo 1 této sezony.
Už osmkrát Julian Alaphilippe zvedal letos ruce nad hlavu. V neděli byl blízko tomu, aby se radoval podeváté, ale po zpackané koncovce Amstelu si na další zářez musí počkat.
Třeba do středy.
„Je v dobré formě, na Amstelu ukázal, že se z pádu v Baskicku oklepal. Po neděli navíc bude o to víc motivovaný zase něco předvést. Bude to pro něj obtížné, všichni na něj budou koukat, ale my máme dost silný tým na to, abychom ho ochránili a přivezli na dobré pozici pod finální stoupání,“ říká Geert Van Bondt, sportovní ředitel Quick-Stepu.
S TROFEJÍ. Julian Alaphilippe loni ovládl Valonský šíp.
Alaphilippe bude jasnou jedničkou týmu, zastoupit ho může snad jen druhý muž loňské Vuelty Enric Mas.
Jinak celá sestava pojede pro něj. A to včetně českého cyklisty Petra Vakoče, který pro Alaphilippa pracoval už při nedělním Amstelu.
„Byl to krásný závod. Celý den se něco dělo, hodně rychle to uteklo. Práce celého týmu byla taková, abychom Julianovi a Philippovi (Gilbertovi) pomohli pošetřit síly a připravit je na finále co nejvíce čerstvé. To se nám maximálně povedlo,“ popisoval Vakoč.
Sám se v čele závodu objevil nějakých 100 kilometrů před cílem. Pomáhal Alaphilippa držet vepředu, staral se o to, aby nestrádal.
„A když asi 45 kilometrů před cílem Julian zaútočil, moje práce skončila. Zbytek závodu už jsem dojel volně a posledních 20 kilometrů už jsem nedojel, pošetřil jsem síly na další závody. Sám bych rád bojoval o vítězství, ale to možná příští rok. Ta forma ještě není na to, abych takhle těžké závody vyhrával, ale stále se to zlepšuje a je super, že jsem dokázal i po 200 kilometrech závodu pracovat vepředu a odvádět slušné výkony,“ těšilo českého cyklistu.
Lepší než na Amstelu
Druhým českým cyklistou v závodě bude už na ardenských klasikách tradičně Roman Kreuziger, který by po Amstelu měl být hlavním lídrem týmu Dimension Data.
Ani Michael Valgren, ani Enrico Gasparotto totiž v neděli nejlepším nestačili.
„Myslím si, že jako tým jsme závodili velice dobře. Byli jsme neustále v popředí, pohromadě. Měli jsme poměrně jednoduchý den. Gaspa s Valgrenem se pak vypli, já jsem tam zůstal sám,“ vracel se k neděli.
Během stoupání na Cauberg sám pokrýval některé útoky, když se ale vytvořila stíhací skupina s pozdějším vítězem Mathieu van der Poelem, chyběl v ní.
„Sjel jsem pár nástupů, ale pak jsem zvolil taktiku, že počkám a nechám to na závěr. Chtěl jsem hrát trochu takový poker. Nakonec to nevyšlo, protože nohy, které jsem měl, neodpovídají výsledku, což mě hodně mrzí. Ale závody občas takové jsou, když minete ten správný okamžik,“ říká Kreuziger, který nakonec dojel osmnáctý.
Na Valonském šípu má statisticky nejhorší výsledky ze všech tří ardenských klasik.
„Není to úplně závod, který mi sedí, ale zkusím jet na maximum,“ slibuje. „Věřím, že výsledek bude lepší než na Amstelu.“
Kromě Kreuzigera s Vakočem se na Valonském šípu objeví i Daniel Turek hájící barvy Israel Cycling Academy.
Za polskou stáj CCC zase pojede český šampion Josef Černý, který by měl být k ruce Alessandru de Marchimu.
Další velké favority ale hledejte jinde. Ne, nepatří mezi ně Mathieu van der Poel, který po bláznivém výkonu ovládl nedělní Amstel. Nizozemec už ukončil silniční sezonu a soustředí se na horská kola.
Překazit Alaphilippovi obhajobu tak bude chtít třeba Michal Kwiatkowski, Dan Martin nebo Sergioi Henao. Silná bude tradičně Astana, která kromě Jakoba Fulgsanga bude spoléhat i na Alexeje Lucenka, který prožívá skvělé jaro. Nebezpečné bude i Lotto-Soudal s Timem Wellensem a Jelle Vanendertem.
V EF Education pojedou na Michaela Woodse a Simona Clarka – druhého muže Amstelu.
A podruhé v kariéře by se měl na Valonském šípu představit Peter Sagan. Debutoval před šesti lety a skončil dvanáctý.
Kdo bude novým králem na Zdi?
