Ostravští šli do obou utkání ve stejné sestavě – Podlešný, Dvořák, Kotas, Sedláček, Menner, Janků a libero Sobczak. Leč zatímco v lize kouč vůbec nestřídal, v neděli dostali příležitost všichni hráči.
„Karlovarští v poháru výborně podávali. Spadli jsme z obláčku dolů,“ prohlásil ostravský trenér Jan Václavík. Přesto, když pomineme pohár, Ostrava jako první v tomto ročníku extraligy vzala mistrovskému celku všechny tři body a potvrdila vzestup – v lize třikrát v řadě vyhrála.
Čím to je, že jste v lize zabrali?
Po docela slušném startu přišlo několik proher v řadě (šest), ale ani jeden soupeř nás nijak výrazně nepřejel. Vždycky jsme bojovali a často prohráli jen těsně (třikrát 2:3 – pozn. red.). Předchozí výhry nad Benátkami a ve Zlíně nám dodaly trochu více sebevědomí, což se ve Varech jen potvrdilo.
Co pro vás znamená, že jste obrali mistra o všechny body a sesadili ho z první příčky?
Je to sice krásné, ale už je to pryč. Navíc když jsme tam hned prohráli v poháru. Nejsme ani v půlce sezony, takže spousta důležitých zápasů je před námi, a to i do Vánoc. Musíme makat jako dosud a věřit, že se to vyplácí. Pokorně musíme jet dále.
Při extraligové výhře jste ani jednou nestřídal, což je hodně výjimečné.
Nebylo to nutné, všichni hráli slušně, takže jsem nemusel do sestavy sahat.
Než přišly nynější výhry, hráči se nemohli trefit pořádně do podání. Už si vše sedlo?
Jo, trochu to souvisí i s tím sebevědomím. To se odrazilo na všech činnostech, i na podání. K tomu se zlepšila spolupráce krajních smečařů s nahrávači.
Při sérii porážek jste nahrávače Blažeje Podlešného a Jana Štefka často střídal. Byl problém i v tom, že oba jsou v mužstvu nováčky?
My máme celkově mladý mančaft a nahrávači patří k těm nejmladším. Blažej teď hraje moc dobře a my s ním vyhráváme, takže je na hřišti. Hlavní však bylo, že jsme nezpanikařili po těch několika prohrách po sobě. Věřili jsme, že co trénujeme, se nám vyplácí, a ono to přišlo. Chytli jsme se na přijatelnějších soupeřích, ale začalo to pohárem, v němž jsme se Zlínem vybojovali tie break. Od té doby jsme šli pomalu nahoru. Doufám, že to nezakřiknu.
Upřímně, nepodléhal jste už trochu beznaději?
Popravdě, po každé nějaké šňůře porážek člověk furt spekuluje, čím to je, co změnit, jak to udělat jinak. Ale klukům jsem pořád říkal, že věřím na zdravé jádro, protože nebyl ani jeden zápas, v němž bychom nebojovali. A to je dobrý základ k tomu, že když se přidá volejbal, tak může přijít slušný výsledek.
Takže tým má potřebnou morálku?
Jo, ale klepu na dřevo. Kluci opravdu makají na trénincích i v zápasech.
