Hodně s vámi čtvrté místo z Berlína zamávalo?
Po tom závodě jsem se cítil hodně emočně a fyzicky vyčerpaný. Ze začátku pro mě bylo celkem obtížné chytit nějaký další motor. Ale zůstali jsme v Berlíně na celý šampionát, oddechl jsem si tam a věděl, že poslední dva závody – finále Diamantové ligy v Curychu (skončil pátý) a Kontinentální pohár – jsou ohromně důležité. Proto jsem se musel nějak zmobilizovat. Když jsme se vrátili domů, najeli jsme normálně na trénink a už to bylo lepší.
Jak dlouho tedy trval tenhle „bramborový“ oddych?
Zhruba týden. V Berlíně jsem sice trénoval, ale cítil jsem se jak zmlácený pes – stažený ocas, v koutku. To čtvrté místo samozřejmě nebylo špatné, byl to nejlepší výsledek českého muže na šampionátu, ale ambice byly trochu jiné. Dva dny jsem byl fyzicky totálně v háji, musel jsem spát 11 hodin. Ono ta příprava byla celý půlrok dost vyčerpávající.
Hlavně kvůli zraněnému tříslu a břichu?
Přesně tak. Psychicky jsem s tím bojoval a po závodu mě to sejmulo. Musel jsem se z toho nějak oklepat a po návratu do Prahy už to bylo všechno v pohodě.
Český koulař Tomáš Staněk ve finále ME v Berlíně.
Když se teď ohlédnete zpět. Dalo se v průběhu sezony něco udělat jinak, aby vás zranění tak netrápila?
Nevím, snažil jsem se dělat maximum. Když jsem nemohl házet, snažil jsem se pracovat na fyzičce ještě víc, než jak bych se připravoval normálně, jelikož jsem se nemusel šetřit na to házení. Nemůžete se jeden den zmastit v posilovně a druhý den házet. Proto asi víc udělat nešlo. Měl jsem smůlu v tom, jak rozsáhlé to zranění bylo, že mi to znemožnilo házet a že se na tom podepsala technika.
Ještě s ní bojujete?
Ještě pořád. S trenérem jsme zpomaleně zkoumali videa z přípravy v Africe, kde jsem házel daleko a s tím, jak házím teď. Ty kratší metry jsou zapříčiněné nakopnutím – neprotáhnu tu nohu a neudělám rozštěp do dráhy koule a pak hned ztrácím a na konci je to znát.
Ta zranění většinou pramení právě z afrického zimního soustředění. Plánujete letošní zimu strávit jinak?
Plánujeme, už to máme vymyšlené. V Africe jsem měsíc jen trénoval a podmínky na regeneraci trochu upadaly. Otestovali jsme Turecko, kde bylo všechno perfektní, tam budeme čtrnáct dní. Pak se na týden vrátíme domů, než na tři týdny odletíme na Kanárské ostrovy, kde je stálejší počasí. Nebudu trénovat měsíc v kuse a snad i tím se nám povede zamezit nějakým zraněním.
I pro psychickou pohodu bude určitě lepší, že nebudete měsíc z domova, ne?
Určitě, člověk si oddychne hlavou i tělem. Ta Afrika je náročná, oštěpaři tam jezdí až na dva měsíce, ale mají trochu jiný model, mají více volna. Když do Afriky vyrazíme my, je to hodně intenzivní, nemáme moc času dělat něco mimo, pouze trénujeme, co se dá. Já jsem po halové sezoně v tréninku házel 21,60, měl jsem na krku bronzovou medaili z halového mistrovství světa, chtěl jsem pořád víc. Chtěl jsem hodit český rekord, věděl jsem, že ta forma na to je. A tak jsem dřel, až to tělo najednou vypovědělo. Že mě pak zranění trápilo celou letní sezonu? To jsem nečekal.
KAMARÁDI. Nejlepší český koulař Tomáš Staněk s olympijským vítězem Ryanem Crouserem a mistrem světa Tomasem Walshem před letošní Zlatou tretrou.
Ještě teď nejste zdravotně stoprocentní?
V pohodě to není, ale po sezoně, kdy to nebudu moc používat, snad už bude. Budu na to pořád cvičit všechny cviky a vychytávky, které už znám a asi se budu muset i víc protahovat po tréninku.
Jak těžké bylo po Berlínu najít motivaci na poslední dva závody sezony?
Musím říct pravdu, pro mě byl Berlín vrchol. Byl to těžký individuální závod, házelo se daleko, směřovali jsme k tomu celou přípravu. Musel jsem zvednout hlavu a jít dál. Jasně, byl jsem zkroušený, ale jak finále Diamantové ligy, tak i Kontinentální pohár jsou obrovské závody. Teď už naštěstí všechno probíhá tak, jak má.
Koulařská soutěž na Kontinentálním poháru v Ostravě bude specifická. Z Evropanů do vyřazovacích bojů postoupí pouze jeden ze dvou. Jak to vnímáte?
No, nevím. Je pro mě těžké se k tomu vyjadřovat. Z pohledu atleta si nemyslím, že je to správný krok. Může se stát, že hodím 21,50, Haratyk (polský koulař, druhý Evropan) hodí 21,70 a vyřadí mě. Místo mě pak do té postupové čtyřky postoupí někdo, kdo bude mít o hodně menší výkon, tudíž dostane větší prize money, což je absolutně nelogické.
Vy vidíte to zatraktivnění atletiky někde jinde, je to tak?
Vidím. Víc mě baví standardní soutěž, kde máme tři pokusy a já si pak výkonem zasloužím postup, kde bojuju odznova. Tady to maličko pokulhává a sráží to takové to těšení se. Samozřejmě je to ale obrovská akce, obrovská čest, na Ostravu se těším, je tam skvělý kruh. Věřím, že tam můžu hodit daleko. Budu s Haratykem bojovat na krev.
K postupu mezi čtyři nejlepší ho bude potřeba přehodit.
Přesně tak, pak se uvidí. V té čtyřce už do toho pak musíte jít, protože ta startovka je neskutečně nabitá. To je finále olympiády. Nedá se házet tak, že bych se jen otočil a něčím zajistil. Pokud se do té čtyřky dostanu, nesmím přešlápnout, jinak končím. Bude to vabank – musím do toho jít naplno a buď se to sejde, nebo přijde kopanec.
