Devět setů v singlu a dalších jedenáct v deblu. Kateřina Siniaková se na odměny v All England Clubu pořádně nadře. Sedm jejích mačů na londýnské trávě celkem zabralo 15 hodin a 42 minut.
Dvaadvacetiletá blondýnka ovšem potvrzuje, že na svou kondici může být patřičně hrdá, a právě ona ukončila čtvrtfinálovou bitvu přesným křížným prohozem.
„Ke konci už jsem cítila nohy, ale tělo docela drží, prospěl mi úterní den volna,“ pronesla Siniaková. „Klidně budu dál hrát tříseťáky, když budou vítězné. Cítím se dobře připravená. Hodně mi pomáhají fyzioterapeuti, chodím k nim skoro pořád.“
Společně s Krejčíkovou, která je pouze o pět měsíců starší, si váží fantastické šňůry, jež se táhne z francouzského hlavního města až do anglické metropole.
„Zápasy jsme ani nepočítaly,“ řekla Krejčíková.
„Ale víme, že se něco takového jen tak nestává,“ pravila Siniaková.
Během svého pařížsko-londýnského tažení zdolaly Bělorusku, Rumunku, dvakrát Němku s Britkou, Nizozemku, Švédku, Slovinku, tři Španělky, tři Češky, dvě Japonky, Chilanku, Novozélanďanku a Tchajwanku.
Obě cítí, že je kupící se úspěchy nadnášejí. A že roste respekt, který k nim sokyně chovají.
„Jen ať z nás mají vítr!“ řekla vesele Siniaková. „Na kurtu se soustředíme na sebe. Ale pokud se nás soupeřky bojí, můžeme toho jen využít.“
Do semifinále Wimbledonu jdou tři české deblistky |
„Hodně nám pomohl titul z Roland Garros,“ navázala Krejčíková. „Narostlo nám sebevědomí. Něco z nás spadlo... Každý chce vyhrát grandslam a my jsme to - aspoň v deblu - dokázaly. Víme, že na to máme. I když se nedaří, bojujeme až do konce.“
Jako inspirace slouží páru K+S také Jana Novotná, kterou si Wimbledon letos často připomíná. Před dvaceti lety na třetí pokus zvládla finále a získala trofej Venus Rosewater Dish. A loni v listopadu bohužel zemřela.
Svého času trénovala Krejčíkovou, která pařížské vítězství veřejně věnovala právě jí.
„Cením si toho, že jsem mohla s Janou spolupracovat a být v kontaktu,“ řekla Barbora Krejčíková. „Vyprávěla mi plno historek, zvlášť o jejích třech finále ve Wimbledonu jsme se hodně bavily. Byla schopná jít do zápasu s nataženým břišním svalem, i kdyby si ho měla utrhnout. Její odhodlání bylo úžasné a pro nás je obrovským příkladem.“
