„Obhájit stříbro bude setsakramentsky těžké,“ tuší trenér Pavel Budínský. Jeho Děčín v minulých dnech vypadl z Alpe Adria Cupu a ve Final Four Českého poháru skončil čtvrtý.
Jak hodnotíte děčínské působení v Alpe Adria Cupu?
Mohlo to být lepší i horší. Měli jsme poměrně těžkou skupinu, obhájce titulu Komárno, maďarský Körmend a velmi dobře hrající Slovince. Že jsme přes ně postoupili, to byl pro nás další krok v klubové kariéře. Nabízelo se, že když hrajete čtvrtfinále s USK Praha, byla by šance postoupit. Ale USK ukázalo, že má svoje kvality. A řekl bych, že zrovna na Alpe Adria Cup se hodně připravovali, protože v lize se jim tolik nedařilo. My jsme do této doby tančili na třech svatbách, v lize, v domácím poháru i Alpe Adria Cupu, takže ten kolotoč pro nás byl trošku vražednější. Na USK jsme prohráli o deset, což není úplně traumatizující, ale v odvetě se ukázalo, že někdy se i na ten bod dva tři nadřete.
Děčín nechce Nymburk, Ústí chce play-offNahánět alespoň třetí místo, které by jim až do případného semifinále zaručilo, že nenarazí v play-off na multišampiony z Nymburka, dnes začnou basketbaloví Válečníci z Děčína. Jejich prvním soupeřem v nadstavbové skupině A1 o 1.–6. místo v NBL bude Olomoucko, start v 18.00 hodin. „Začíná se lámat chleba. Každá výhra teď bude důležitá,“ burcuje děčínský křídelník Tomáš Pomikálek. Děčínský Armex je čtvrtý, na třetí Opavu ztrácí dva body. O jedno z posledních dvou míst v play-off bude bojovat Ústí, zatím nejvýš postavený tým ve skupině A2. Dnes hraje na půdě osmého Kolína. |
V domácím poháru jste se do Final Final probili, ale skončili jste až na čtvrtém místě. Zklamání?
Něco se pořád snažíme lepit, dohánět, retušovat. Všichni vědí, že teď tady řádí chřipky, angíny. I já ji chytil, tři dny jsem chyběl, někteří kluci jsou na tom podobně. Ale to není výmluva, termín takový byl. Věděli jsme, že budeme hrát s nejlepšími týmy. Proti loňsku, kdy jsme nepostoupili do Final Final, už pro nás samotná účast v elitní čtyřce byla fajn. To, že jsme prohráli s Pardubicemi, které jsou v lize druhé, nebo s pořadateli ze Svitav, s tím se holt nedá nic dělat. A Alpe Adria Cup, tam jsme zase hráli dva zápasy ve dvou dnech. Ne každý je teď v optimální formě, ale musíme se dát dohromady a bojovat dál.
Co vám přinesla už druhá účast v Alpském poháru?
Hlavně větší počet zápasů, chtěli jsme je hrát, když je liga jen dvoukolová. Byla to krásná konfrontace hlavně se zahraničními soupeři. Byli jsme fakt potěšení, že nám dávali kredit za to, že nemáme žádné zahraniční hráče. Maďaři i Slovinci mají dva až pět cizinců, to samé Slováci. A že jsme mohli hrát se soupeři z různých zemí, kteří mají jinou filozofii, jiný trend, jinou kulturu, to bylo velmi sympatické. Rádi bychom v pohárovém měření byli delší čas, ale jednoho dne to končí, pro nás ve čtvrtfinále.
Děčín letos nemá tak stabilní formu jako v minulých sezonách. Co je za výkonnostními výkyvy?
Naše forma dva tři roky zpátky, to bylo vyústění předchozí koncepční práce. Když se podíváte na tým před třemi lety, na první stříbrný a na dnešní, zůstali tu čtyři hráči. Přišli noví kluci z jiných klubů a potřebujete čas a prostor, abychom měli stejnou identitu, abychom mluvili stejným jazykem, abychom společně hráli. A to nám momentálně ještě úplně nefunguje, protože ti hráči dostali nějaké role a v nich se teprve etablují.
Třeba rozehrávač Tomáš Vyoral také nebyl hned za hvězdu první velikosti, že?
Přesně. Přišel sem v roli náhradníka, po roce se z něj stal první rozehrávač, až pak se z něj začala stávat ikona tohoto klubu. Dneska se Ondra Šiška po dvou letech v Děčíně stává prvním rozehrávačem, Lukáš Feštr se rozkoukává na postu druhého rozehrávače. Tým vnímá, jak hru řídí, jaké mají schopnosti a dovednosti hru ovládat. Liga se setsakramentsky vyrovnala a vylepšila, kluby si mohou dovolit i pět zahraničních hráčů. A ruku na srdce, my zase tak úplně dokonalí nejsme, protože máme svoje limity. Věkové, dovednostní, fyzické i zdravotní. Trochu se pereme s tím, že si každý myslí, že jsme Bílý balet. Jenže my Bílý balet nejsme.
Jak těžké bude počtvrté v řadě vybojovat ligové stříbro?
Setsakra těžké. Máme tři stříbra v řadě, což je krásná vizitka klubu. Ale že bychom to dělali donekonečna? Určitě ale máme touhu. Chceme teď ve skupině A1 bojovat o co nejlepší pozici, abychom mohli začínat v play off doma. A případně se vyhnuli Nymburku. K tomu potřebujeme zapracovat na útočné i obranné fázi. Doufám, že uděláme maximum, abychom pořád byli nebezpečným protivníkem, který rozhodně předem neskládá zbraně.
