Nestačil jen na Nizozemce de Rooye s kamionem Iveco, to mu však radost zkazit nemohlo. „Chtěl jsem to zkusit, chtěl jsem dojet – a je z toho takový výsledek. Ale snad ještě víc mě těší, jak to se mnou prožívají další lidé v bivaku. Každý den se chodili ptát, fandili mi. Vylezl jsem z auta a už u mě byl kluk od bugin s plechovkou piva. Tak jsem si letos dovolil první pivo. A pak u Slováků ještě jedno, na oslavu,“ dodal 47letý tatrovák duší i tělem.
Na kamion z Kopřivnice nedá dopustit, ačkoli soupeři měli k dispozici modernější techniku. „S jiným kamionem bych si na sólo jízdu netroufl. Když by mi nějaký senzor začal něco hlásit, co bych s tím dělal v poušti? Zlatá mechanická tatra,“ pochvaluje si Tomeček.
Ačkoli jel v kategorii trucků, na cestu dostal kvůli absenci navigátora roadbook určený motorkářům – a chvílemi s ním zápasil. Větším problémem by však byla technická závada, drobnějším opravám se ale ani tak nevyhnul. Až dvě etapy před koncem potkal Tomečka defekt pravé přední pneumatiky, a aby toho nebylo málo, ještě utrhl i trubku dohušťování.
„Funguje tady neuvěřitelná solidarita. Když jsem stál a opravoval, každý se zeptal, jestli nepotřebuji pomoct. Ale posílal jsem je dál, vždyť to nebyl jen defekt, musel jsem ještě dělat i tu trubku,“ líčí závodník, který si ducha Africa Race nemůže vynachválit. „Na tomhle závodě panuje fakt úžasná atmosféra. Jsme tady všichni kamarádi a navzájem si přejeme.“
I díky tomu se každý rok vrací, letošní ročník však Tomeček nejen kvůli svému dobrodružství staví na zvláštní místo. „Byl to jeden z nejpovedenějších, možná nejlepší. Když jsme tady byli poprvé v roce 2011, tak to pořadatelé ještě tolik neuměli, ale postupně se vše naučili. Postavili opravdu krásné tratě. Kdysi Patrick Zaniroli vytvořil etapu, která se jmenovala 1 000 a jedna duna. Jenže je to třeba postavit tak, aby to většina závodníků projela,“ vysvětluje Tomeček. „A to letos přesně trefili. Dobře odhadli kvalitu startovního pole a náročnost trati. Bylo to opravdu maso, ale dalo se to zvládnout.“
Závod dokončilo přibližně šedesát procent startujících, byť mnozí s penalizacemi. Na radosti na pódiu u Růžového jezera to ale ubrat nemohlo, vždyť kdo dojel až do cíle, mohl se cítit jako vítěz.
Nadšení byli také Nizozemci, startující poprvé v kategorii kamionů. „Jsem rád, že tady byli, zase to pozvedlo úroveň závodu,“ pochvaluje si i Tomeček, přestože právě Gerard de Rooy byl jediný, kdo ho porazil a stál mu v cestě k vítězství.
Jen tím potvrdil, že respekt k soupeři je na Africa Race víc než rivalita.
