„Je to takový záběr pro tělo i mysl, že se po závodu člověk vrátí do civilizace s restartovanou hlavou a jiným pohledem na své problémy i život,“ říká Kopka. „Čím je závod drsnější, tím rychleji se jeho účastníci odpoutají od běžných problémů a propadnou do primitivního přežívání. Hlavně ale jde o dobrodružství. Dobrodružství, které je vlastně za barákem, ale přitom ne každý má odvahu se do něj pustit.“
V čem tkví kouzlo závodu na 1000 mil? Účastníci během něj musí zdolat náročnou trasu vedoucí pohořími na území bývalého Československa. Start je letos v Nové Sedlici ležící na Slovensku až u ukrajinských hranic. Cíl v Hranicích v Čechách na nejzápadnější výspě republiky.
Závod je otevřen pro bikery, běžce, chodce, koloběžkáře a všechny, kteří se pohybují vlastní silou. Stanoven je pouze start a cíl a trasa přírodou, kterou musí závodníci dodržet.
Poloniny, Vihorlat, Nízké Tatry, Velká Fatra, Križná, Javorník, Dlouhé stráně, Adršpach, krkonošské Dvoračky, jizerskohorský Smrk, Šluknov, Hřensko, Klínovec. To všechno jsou místa, kam drsný závod účastníky zavede.
Extrémy Velkou roli na trati hraje také počasí - od velkého vedra až po přívalové deště a spousty bláta.
Na trase dlouhé 1619 kilometrů, která se táhne co nejméně obydlenými místy, čeká závodníky převýšení 40 km. Těm nejrychlejším ke zdolání stačí 8-9 dní, jiní potřebují i o dva týdny déle.
Závodníci na cestě nesmí využívat cílené podpory. Musí se spolehnout jen sami na sebe a na náhodnou pomoc. „Znamená to, že si nemohou zavolat kamarádovi, aby jim přivezl večeři nebo opravil kolo,“ připomínají pořadatelé. „Mohou ale zazvonit na dobré lidi a požádat o pomoc nebo odbočit z trasy a dojet do cykloservisu. Na trasu se musí vrátit ve stejném bodě, kde ji opustili.“
Jeden z pravidelných účastníků závod vystihl takto: „Při závodě myslíš jen na to, kde co sníst a vypít, jak se zahřát nebo zchladit, málokdy zapomeneš na bolest a přemítáš, jak mohl někdo vymyslet tak strašnou trasu.“
Někteří závodníci spí tři hodiny denně, přes den ujedou i 200 kilometrů náročným terénem a ustelou si třeba na cestě. Jiní na sebe tak přísní nejsou a když je možnost, tak rádi využijí nabídky postele. Aby si závod udržel svou filozofii, je počet startujících omezen na 150. Takový počet lidí se podle organizátorů v horách po nějakém čase roztáhne a závodník si užije pocit odloučení. Soupeře pak nemusí potkat i několik dní.
Letos se na Isoma 1000 Miles Adventure by Jan Kopka, jak zní oficiální název akce, přihlásili dobrodruzi z osmi zemí světa, nově i z USA, Nového Zélandu a Švédska. Zatím jediný účastník Petr Ozogan dokončil závod ve všech disciplínách – pěšky, na koloběžce i na kole. Protože je po zlomenině klíční kosti, rozhodl se tentokrát jít pěšky.
Účastníci si na trasu musí vzít povinnou výbavu, která je přesně definovaná. Některé položky zní až bizarně. Každý s sebou například musí mít čtyřmetrové lano - hodí se pro vytažení kola na strmý sráz nebo pro zajištění se při brodění řek. Předepsané je také zrcátko pro házení prasátek, hadřík nasáklý benzínem pro případ rychlého rozdělání ohně či pepřový sprej proti zvířatům. Do povinné výbavy patří i GPS přístroj, protože trasa je přesně daná souřadnicemi a v cíli kontrolovaná.
Extrémní závod 1000 Miles lze sledovat i z pohodlí domova jako jakousi reality show. Původně hlavně pro klid organizátorů měli závodníci psát každý den SMS zprávy o svém stavu. Nakonec se z toho stal nový fenomén a na webu 1000 miles.cz si esemesky čtou fanoušci, kteří si spolu s publikovanými fotkami a videi můžou udělat o dění na trati docela přesný obrázek. Už třetím rokem všichni, kteří dokončí celou trasu 1000 mil, přispívají svými našlapanými kilometry na handicapované. Letos podpoří Tomáše Helíska, který peníze použije na nákup přídavného handbiku k vozíku.
