Dojela do cíle malého finále a jenom smutně poklekla při pohledu na výsledkovou tabuli. Ani na čtvrtý pokus nezískala olympijská vítězka ze Soči zlatou medaili na mistrovství světa.
Přitom suverénně ovládla první jízdu, ale semifinále prostě zůstává zakleté. Ani jednou se olympijská vítězka ze Soči 2014 neprobojovala do velkého finále. Přitom byla ve španělské Sierra Nevadě největší favoritkou své disciplíny.
Postupně byla na MS pátá, sedmá, šestá a teď skončila až dvanáctá.
„Před dvěma lety v Kreischbergu jsem byla naštvaná víc. Tady se mi jezdilo skvěle a bavilo mě to,“ říkala pak při rozhovoru s českými novináři na svahu.
„Naštvalo mě to semifinále, protože nevím, jestli jsem to mohla ještě zachránit a vjet ještě do té klopky. Těžko říct, jela jsem moc vpravo, takhle jsem nikdy nejela, možná jsem do toho zbytečně moc tlačila, protože jsme postupovaly tři a bylo to v klidu. Klasika v Sierra Nevadě. Ale pak mě nakopaly ty boule a vypadla jsem. Myslím, že jsme čím dál víc vyrovnané, ukazuje se fyzický handicap, který já samozřejmě mám. Nestihla jsem minulý rok tolik fyzického tréninku, takže se jen ukazuje, že budu muset víc makat.“
Co se přesně v semifinále stalo?
Start mi podle mých pocitů docela vyšel, ale strašně mě překvapilo, jak moc jsou soupeřky přede mnou. Naštěstí jsem tu klopku nevysrabila první, nějak jsem se snažila udržet a pořád jsem byla druhá třetí. Pak jsem je tam předskočila, ale klopenka (klopená zatáčka) před boulemi mě vynesla hodně doprava. Double mi vyšel, ale menší double jsem skočila moc daleko a zachraňovala jsem dvě boule, svezlo mě to moc doprava a už jsem to nezachránila.
V popředí zleva jedou Nelly Moenne Loccozová z Francie, Carle Brennemanová z Kanady, Eva Samková z České republiky, za nimi Zoe Gillingsová-Brierová z Velké Británie a pole uzavírá Julia Laptevová z Ruska.
Hrál roli rozbředlý sníh? V noci tu mrzne a přes den teploty šplhají nahoru.
Trať byla nejlepší, na jaké jsme tu zatím jely. Když to srovnám s tréninkem... Teď to samozřejmě měklo taky, ale v průběhu prvního nedělního tréninku to bylo asi nejhorší. První část hodně zlepšili, snažili se, solili to, trošku se to ničilo, ale předtím to bylo určitě horší.
O čem vypovídá, že jste se ani napočtvrté nedostala do finále?
Počtvrté dokonce? Ty vole, já myslela, že teprve potřetí. První dvě byl hrozný úspěch. Je to o sbírání zkušeností. Ale formu jsem měla, cítila jsem se super, mnohem lépe než v kvalifikaci. V trénincích se mi jezdilo super, beru to pozitivně.
Jaké zkušenosti podle vás chybí, abyste vyhrála světový šampionát?
Mluvím hlavně o zkušenostech v rozjížďkách, obecně ve stabilitě výkonů. Nesmím dělat takové boty. Na druhou stranu je mi třiadvacet, Lindsey (Američanka Jacobellisová obhájila zlato) je přes třicet, ta už nemá nárok na sbírání zkušeností.
Třeba by stačilo netlačit se v rozjížďkách tak dopředu.
Asi jo. Byl nesmysl zabrzdit, když jsem vyjela z trati, nebylo to tak, že bych to zbytečně hrotila. Těžko říct.
Chybí vám oproti soupeřkám fyzička? V létě jste měla operované rameno.
U mě je to hlavně o fyzičce. Je to samozřejmě o drobných dodělávkách v technice a o morálu, protože se člověk občas bojí. Ale na startu to bylo vidět. Budu víc běhat a posilovat, budu mít ruce jako Schwarzenegger.
Na druhou stranu zase poprvé v historii postoupily dvě Češky do semifinále. Jak jste vnímala úspěch Venduly Hopjákové?
To bylo skvělé, vnímala jsem to, když jsme dojely čtvrtfinále. Přesně o tom to je, je to o štěstí, ale to se ve snowboardcrossu stává. Já spadla dvakrát a jsem na tom vlastně hůř než ona, to je docela sranda. Byl to takový trénink na finále Světového poháru (Belle Brockhoffová z Austrálie, průběžně druhá kvůli operaci nepojede).
Je pro vás dvojnásobná česká účast v semifinále alespoň povzbuzením pro týmovou soutěž?
Určitě. Je vidět, že tam nějaká šance je, že si Vendy snad konečně dokáže, že umí jezdit, mohla by se hecnout a projíždět to normálně jako ostatní holky. A tady se padá dost, je to docela velká šance. V pondělí to má být teda docela ledový a má být hnusně, tak jsem zvědavá.
Bude z toho medaile?
Já v to věřím. Medaile snad jo, ve zlatou bych nevěřila. Budeme se snažit, vždycky můžou ty holky popadat a já to třeba dojet.
Berete to tak, že jste si aspoň vybrala smůlu před olympijskými hrami v Jižní Koreji?
Já to vždycky tak trochu beru, že si ty pády vyberu před olympiádou... Mistrovství světa není méně důležitý závod, ale je to v klidu. Při pádech ve Světovém poháru v Montafonu nebo ve Feldbergu jsem si řekla, že je to jenom světák. Každý závod je jen závod. Svět se nezboří.
