Mezi chilskými městy Copiapó a Antofagasta závodníci absolvovali náročných 477 kilometrů. Nechyběly hory, písečné duny ani kamenité pláně. Hektická a těžká etapa byla téměř nad síly českého kamionu.
"Dojeli jsme těsně před defektem. Absolvovali jsme pasáže, kde se jelo několik hodin sto padesát kilometrů v hodině a pneumatiky rychle odcházely. Dojeli jsme vyloženě na drátech," popisoval Aleš Loprais v rozhovoru pro Českou televizi.
Defekt, a s ním přinejlepším významná časová ztráta, hrozil každým okamžikem. Mohl prasknout jakýkoliv ze čtyř plášťů a v autě jsou vzadu jen dva náhradní. Napětí v kabině stoupalo, poslední kilometry se jely v křeči.
"Bylo to vabank, a kdyby etapa byla delší o padesát kilometrů, tak jsme možná měli po Dakaru. Dost nás to vystrašilo a v kabině byly velké nervy. Chybělo málo a mohlo být po všem," přiznával synovec šestinásobného vítěze soutěže.
Problémem nebyl jen tvrdý povrch a téměř pět set kilometrů dlouhá trasa. Techniku ohrožoval i všudypřítomný jemný písek. "Dnes jsme nabrali několik kilogramů prachu. Byla to extrémně těžká etapa, opravdu hodně se prášilo. Hodně se znečišťují filtry a auto postupně ztrácí výkon."
Trpěla nejen technika. Lidská těla se v permanentně natřásající se kabině dostávají pod obrovský nápor. Vydrží jen ti nejsilnější. Lopraisův navigátor Michal Ernst musel překonávat velké bolesti kolena. "Nakonec to nějak zvládl a teď je již v péči fyzioterapeuta. Bez něj bychom nemohli jet tu naši divokou hru."
V celkovém pořadí patří českému favoritovi druhé místo, se čtvrthodinovou ztrátou na rychlíka de Rooye s kamionem Iveco. Nizozemec vyrážel do etapy chvíli před tatrovkou a přímo na trati se dostal s Lopraisem do ostrého souboje.
"Dojeli jsme ho, těsně za ním jsme byli asi hodinu. Moc se mu nechtělo nás pouštět, několikrát jsme se předjeli... Bylo to hodně na lokty, ale v cíli jsme si podali ruce. Jsme kamarádi a nakonec je to jen sranda. I když tentokrát hodně extrémní," popisoval Loprais souboj o dílčí vítězství, který nakonec vyhrál.
Už jen samotný fakt, že se s několikatunovým kolosem Iveco předjížděl s tatrou na trase dakarské soutěže, je sám o sobě hodně nebezpečný. Předjíždění je vždy riskantní, protože mimo stopu je hodně kamení a nerovností. Defekt hrozí vždy, výjimkou nejsou ani obrovské jámy hrozící demolicí vozu i šancí jeho řidiče.
"Na některých místech se předjíždět nedalo vůbec," říká Loprais. "Když sjedete z pisty, která je již vyčištěná dalšími vozy, je tam hodně kamení. Pokud však chceme bojovat o přední příčky, předjíždět musíme. Velmi často dojíždíme pomalejší osobní vozy a motocykly. Musíme rychle před ně."
V úterý čeká českou posádku pravděpodobně nejrychlejší tatry světa nejdelší etapa soutěže, 556 kilometrů dlouhé dobrodružství z Antofagasty do Iquique. O celkovém vítězi se může rozhodovat v nejbližších hodinách. Potvrdí Loprais, že řídí nejrychlejší kamion letošní soutěže?
"Vítězství v etapě je jen dalším vavřínem do sbírky. Určitě potěší, ale v celkovém součtu nemusí znamenat vůbec nic. Dakar se počítá až v cíli," zakončil závodník, který žádný z předchozích tří ročníků na jihoamerickém kontinentu nedokončil. Pokaždé však bojoval s nejlepšími.
