Osmadvacetiletý rodák z jihočeských Dačic si těžko mohl představit sladší tečku za fantastickou sezonou. Jeho Trentino totiž v nedělním ligovém finále po hodině a dvanácti minutách smetlo Cuneo 3:0, přičemž v posledním setu spolufavorit soutěže na Štokrův tým uhrál pouhých devět míčů. "Samotného mě to překvapilo," přiznává reprezentační univerzál, jenž byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem finálového utkání.
Jaký mělo finále průběh?
V prvním setu jsme soupeře zatlačili a donutili jsme ho dělat chyby, přesně jak jsme chtěli. Ten set měl podobný průběh jako v loňském finále, kdy ale Cuneo zápas nakonec otočilo a zvítězilo nad Trentinem 3:1. Ve druhém setu jsme dlouho prohrávali a teprve v koncovce jsme rozhodli v náš prospěch. Tam se utkání zlomilo. Nás to povzbudilo a Cuneo naopak zlomilo. Ve třetím setu jsme už dominovali, protože soupeř měl fatální problémy na přihrávce i s útokem.
Prožil jste někdy v kariéře vydařenější sezonu než tu právě skončenou?
To určitě ne, tahle byla jednoznačně nejlepší. I když jsem se po příchodu do Trentina dostal pod obrovský tlak. Všichni mě srovnávali s mými předchůdci Nikolovem a Vissotem, za něhož jsem vlastně loni přišel. Jsem šťastný, že jsem si tu mohl zahrát s hráči světové extratřídy.
Jak moc náročná byla tato sezona pro Trentino?
Obrovsky. Už jen kvůli tomu neobvykle vysokému počtu zápasů, které jsme museli odehrát. Přišel jsem do výborného klubu, kde si všichni zvykli vyhrávat a dávat si ty nejvyšší cíle, především v domácí lize. Ta je v Itálii hodně ceněná. Můžete vyhrát trofeje na evropské scéně, ale fanoušci kladou důraz hlavně na ligu. Vyhrát poslední zápas sezony a získat domácí titul pro ně znamená nejvíc.
Jak vypadaly oslavy titulu?
Fanoušci začali slavit hned v neděli večer u velkoplošné obrazovky v Trentinu po skončení našeho římské finále. Bylo jich tam prý asi tisíc. Se spoluhráči jsme se včera sešli na závěrečné večeři a poté jsme vyrazili za našimi příznivci na náměstí Piazza Duomo. Dnes se všichni konečně rozjedeme domů, protože sezona byla opravdu dlouhá.
Čím si všechny ty letošní úspěchy Trentina vysvětlujete?
Rozhodující byla kvalita kádru. Jsou tu výborní hráči, které trenér Stojčev skvěle poskládal dohromady. Třeba Raphael nebo Kaziyski jsou světoví volejbalisté a navíc bezvadní kluci, kteří si na nic nehrají, přestože mají za sebou řadu úspěchů. Jsem rád, že se mi do tohoto týmu podařilo rychle zapadnout, i když jsem se toho původně trochu obával.
Co pro vás bylo letos nejkrásnější?
Asi právě ligové finále, poslední zápas sezony. Ten vítězný pocit po řadě zdravotních trablů, kdy jsem už doslova skřípal zubama, byl úžasný. A ještě jsem dostal cenu pro nejužitečnějšího hráče utkání. Cítil jsem se výborně a užíval si to. Navíc mi skvěle pomáhal Raphael, který mi finále hodně usnadnil.
Bylo vůbec na téhle sezoně z vašeho pohledu něco špatně?
Občas nastaly momenty, kdy jsem si myslel, že mě z klubu vyhodí. Přece se celou sezonu nemůžu udržet v top formě, říkal jsem si. Ale takové stavy postihovaly i zkušenější spoluhráče. Trenér nás taky uklidňoval, že nemůžeme pořád vyhrávat.
Dá se vůbec takhle úspěšný rok v budoucnu překonat?
Každá sezona je jiná a týmy se mění. Cuneo může složit silné mužstvo, stejně tak i Macerata a všechno může být rázem jinak. Nicméně od nás by měl odejít jen jeden smečař, takže ani příští sezona by pro Trentino nemusela být špatná.
Jestliže odchází pouze jeden smečař, znamená to, že vy v Trentinu zůstáváte...
Mám smlouvu ještě na dva roky. Navíc za lepším se v mém případě už jít nedá. Vyhrávali jsme, celý rok na nás chodila plná hala a na každém kroku bylo cítit, jak to tady volejbalem žije. Často jsem se sám sebe ptal, jak jsem k tomu přišel a co tady vlastně dělám.
Jaký bude váš program v následujících dnech?
V úterý se přesouvám domů do Telče. Už se těším na rodiče a kamarády. Taky jsem dostal nakázáno, abych minimálně čtrnáct dní odpočíval. Potřebuji to, vždyť v sezoně jsem postupně měl zablokovaná záda, problémy s hýžďovým svalem a ramenem.
A co reprezentace? V září vás čeká domácí mistrovství Evropy.
Abych se přiznal, o tom jsem ještě vůbec nepřemýšlel. Úvahy o nároďáku nastanou asi, až mi skončí volno. Myslím ale, že když se po sezoně se spoluhráči dáme dohromady a budeme se na šampionátu volejbalem bavit, mohlo by se nám zadařit jako na loňském mistrovství světa. Všechno bude záležet jen na nás.
