Věřil jste, že šampionát stihnete?
Když jsem se zranil, nevěděl jsem, na jak dlouho to bude. Tehdy jsme před sebou měli juniorskou kvalifikaci, na nic jiného jsem nemyslel. Ale když mi doktor řekl, co mi je, bylo to horší. Kromě zlomené kosti jsem měl natržené vazy. Naznačil, že regenerace potrvá dlouho. Když jsem začal trénovat, ze začátku to bolelo, takže jsem byl chvílemi pesimistický. Přesto jsem věřil, že to stihnu.
Jak se cítíte dnes? Jste už úplně v pořádku?
Už se to zlepšuje, ale ještě to není úplně ono. Po tréninku bývá noha namožená, ale hrát mi dovoluje. Fyzicky jsem na tom dobře, protože jsem začal trénovat dřív, ale možná mám určitý psychický blok. Takže záleží, jak si to srovnám v hlavě.
Na soustředění juniorského týmu jste sehráli šest zápasů. Jaký pocit jste měl ze svých výkonů?
Noha mi nedělala až tak veliké problémy. Spíš ruka, nemohl jsem trefit bránu. Ale už se to zlepšuje, tréninky i zápasy, jdeme nahoru všichni.
S jakými ambicemi tedy letíte do Egypta?
Na každý mládežnický šampionát jsme jeli s velkými ambicemi, ale moc to nedopadlo. Proto bychom si raději neměli dávat velké cíle. Na druhou stranu věřím, že bychom mohli něčeho dosáhnout. Rok od roku hrajeme líp, jsme sebevědomí. Největší problém vidím v prostředí.
Myslíte velké teplo?
Spíš, abychom neměli nějaké střevní potíže. A pokud by nás potkaly, ať se to stane ještě před šampionátem.
Zubří dodalo do juniorské reprezentace šest hráčů. Považujete to za výhodu?
Juniorka nemá tolik času, aby spolu mohla být přes rok. Proto je dobře, že je nás tam tolik ze Zubří.
Jsme sehraní.
