(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

I malé nemocnice mohou být ziskové, tvrdí šéf Penty pro zdravotnictví

  • 75
Soukromí investoři stojí o malé nemocnice. Ty, aby dlouhodobě vydělávaly, potřebují restrukturalizovat – tedy nechat v nich jen oddělení, která neprodělávají. Na zdravotnictví vsadila i Penta Investments, která má v regionech pět nemocnic, tu poslední - Psychiatrickou nemocnici v Písku koupila na konci ledna. „Po zdravotních službách bude vždy poptávka, lidé jsou nemocní pořád a bude jich čím dál víc,“ říká Václav Jirků, investiční šéf skupiny.

Loni jste se dohadovali s městem Sušice, pro které od loňska provozujete tamní nemocnici, kvůli záměru zavřít oddělení chirurgické ambulance. Město ji chtělo udržet, koneckonců má službu s vámi nasmlouvanou. Jak jste se dohodli?
Jeden z klíčových důvodů, proč se město rozhodlo v roce 2015 nemocnici pronajmout, byl, že řešilo akutní nedostatek lékařů na interně a hrozilo, že ji zavřou. Když jsme loni převzali společnost Nemos a s ní i Nemocnici Sušice, byl problém s chirurgickou ambulancí. Její nonstop provoz by dlouhodobě nedával smysl, kromě lékařů totiž chyběl i dostatek pacientů. Město se nakonec rozhodlo vyjít vstříc požadavku obyvatel a dá nám dotaci na mzdy chirurgů a sester, které musíme někde najít.

Proč dnes nejsou lékaři?
Léta to nikdo neřešil, protože doktorů bylo relativně dost. Vlastně je jich pořád stejně, ale problém nebyl tak akutní díky tomu, že požadavky na počet lékařů v nemocnicích nebyly ze zákona v takovém rozsahu jako dnes.

Václav Jirků (45)

Václav Jirků, investiční šéf skupiny Penta

  • Vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově v Praze, devět let působil v Kolíně na ARO.
  • Od roku 2007 pracuje v Pentě, od roku 2011 je investičním šéfem pro zdravotnictví.
  • Skupina provozuje nemocnice v Sokolově, Ostrově, Vrchlabí a Sušici, dalších více než 65 nemocnic a poliklinik na Slovensku a v Polsku.
  • Spadá pod něj také expanze lékárenské sítě Dr. Max v Česku, na Slovensku, v Polsku, Rumunsku a Srbsku.

Co tím myslíte?
Díky směrnici EU, vzniklé na základě úspěšné žaloby na přemíru přesčasů v Německu před 15 lety, je objem povinných přesčasových hodin omezen na 150 ročně. Vše nad tuhle hranici představují přesčasy se souhlasem lékaře, ale s maximálním limitem 416 hodin ročně. Když se směrnice přijala, ukázalo se, že žádné zdravotnické zařízení u nás ji nesplňuje. Potřebují skoro dvakrát tolik doktorů, aby všechny služby personálně pokryly. Kmenoví doktoři, kteří chtějí sloužit víc, aby si vydělali, ale nemůžou, si zakládají podnikání a službu poskytují jménem své firmy. Vlk se nažere a koza zůstane celá.

Jsou české nemocnice ziskové?
Za poslední dva roky se situace dost změnila. Dneska je část ve ztrátě, část hospodaří na černé nule. Ekonomický problém určitě nemá Jihočeský kraj. A také Olomoucký, který pronajal nemocnice Agelu. Plzeňský kraj, který se v roce 2015 také ucházel o sušickou nemocnici a provozuje čtyři nemocnice – Klatovy, Stod, Domažlice a Rokycany, však měl celkový finanční výsledek v roce 2016 výrazně negativní. Ztrátu dotoval částkou zhruba 240 milionů.

Zmínil jste budějovickou krajskou nemocnici, kterou provozuje holding patřící kraji. Proč se jim, na rozdíl od jiných veřejnoprávně vlastněných zařízení, daří?
V centrální Nemocnici České Budějovice dělají snad veškerou medicínu podobně jako ve fakultních nemocnicích. Síť okolních menších nemocnic typu Tábor, Písek, Strakonice je geograficky dobře rozložená a také patří kraji. Ten vytvořil holding, veškerou péči, kde to dává smysl, centralizuje v Budějovicích a malé nemocnice restrukturalizoval. Salámovou metodou pozavíral některé akutní obory a stáhl si pacienty do centrální nemocnice. V Budějovicích se sešla kombinace relativně sofistikovaného managementu a silného mandátu od kraje. Ten dal managementu úkol, aby síť nemocnic fungovala a neprodělávala, a k tomu dobré platy.

Jak hospodaří ostatní krajské nemocnice? Mají takové možnosti jako Jihočeši?
Přes deset roků kraje do svých nemocnic pumpovaly stamiliony, oddlužily je a v posledních dvou letech se některé z nich dostaly na černou nulu nebo i do mírného zisku. Každý kraj má jiné podmínky – zvláštní případ představuje ten Středočeský. Má prstenec pěti velkých nemocnic okolo Prahy – Kolín, Mladou Boleslav, Kladno, Příbram, Benešov. S výjimkou Kolína jsou ve ztrátě. Zařízení si nevyhnutelně konkurují na pracovním trhu s pražskými fakultními nemocnicemi. Doktor v Kladně vás stojí stejně jako doktor v Praze, a pacienti vám utíkají do hlavního města, protože je to blízko.

Penta posiluje ve zdravotnictví. Koupila nemocnice a ambulance Nemos

Náklady na zdravotní péči v Česku nečiní tedy „jen“ těch téměř 300 miliard korun vybraných na zdravotním pojištění, ale je třeba k tomu připočíst i dotace z veřejných rozpočtů do zdravotnických zařízení. Kolik to dělá?
Odhadem 5 až 7 miliard korun ročně, když mluvíme jen o krajských a městských nemocnicích. U těch krajských dohledáte v nedávné minulosti ztráty až 300 milionů ročně. Fakultní nemocnice zřizované ministerstvem zdravotnictví jsou pak příběh sám pro sebe.

Jak může propojení mezi svými nemocnicemi ekonomicky využít soukromý provozovatel jako Penta, když máte čtyři nemocnice rozházené ve třech krajích?
Dá se ušetřit na společném nákupu a vyjednání cen s dodavateli. Děláme to i přeshraničně – máme nemocnice na Slovensku a v Polsku. U komoditních pomůcek jako injekční stříkačka to jde snáz, hůř se to dělá s endoprotézou, která musí mít nastavenou úhradu od zdravotní pojišťovny v dané zemi, aby vám ji proplatila. Můžete také centralizovat všechny podpůrné činnosti – účetnictví, kontroling, IT, právníky.

Plánujete vstoupit i do dalších tuzemských špitálů. Jak by mohla optimalizace pokračovat?
Druhý krok je přeskládat péči – vytvořit si klastr nemocnic, které se dohodnou, že některé obory se budou poskytovat jen v jedné z nich. Pokud vlastníte také ambulantní sféru, pacienty si tam můžete posílat. K tomu je třeba se dohodnout se zdravotní pojišťovnou, že vám rozpočet z oborů, které v jedné nemocnici zavře, přesune do druhé vaší nemocnice, kde pacientů přibude. Máme s tím zkušenosti v Polsku a na Slovensku. Pro pojišťovnu je to úspora, pro provozovatele dobrá zpráva – zcentralizoval péči a zvýšil kvalitu.

Expert: Bezplatná péče pro všechny je mýtus. Ze systému těží VIP pacienti

Pojišťovny tedy o přeskládání péče mezi blízkými nemocnicemi stojí?
Ano, ale potřebují, aby to probíhalo na regionální úrovni – aby nasmlouvaly všechnu potřebnou péči pro své pojištěnce v regionu. Na Karlovarsku by pojišťovna určitě přivítala, kdybychom kromě Ostrova a Sokolova přivedli k jednacímu stolu i krajské nemocnice – Karlovarskou a Chebskou, a domluvili jsme se na oborech. Objem peněz v regionu klidně nechají, ale chtějí mít jistotu, že neplatí čtyřikrát porodnici v kraji, kde hlavní aglomerace propojuje dálnice a dá se mezi nimi přejet za pár minut.

Proč vůbec soukromníci za poměrně složitých podmínek stojí o provozování malých nemocnic?
Pro nás je podstatné, jestli dokáže nemocnice splácet naši vstupní investici. I malá velikosti té v Sušici či Vrchlabí se 150milionovým obratem se dá provozovat s rozumnou ziskovostí a dlouhodobou stabilitou.

Po jakých nemocnicích se teď rozhlížíte?
Nechceme je nakupovat za každou cenu. Je třeba najít rozumnou dohodu se zřizovatelem na rozsahu péče pro daný region. Navíc vybavení a budovy nesmějí být podinvestované. Pokud například někdo nabízí malou nemocnici a chce tam zachovat veškerou péči – porodnici, která dělá 200 porodů, nebo poloprázdné dětské oddělení, tak nás to nezajímá, protože dlouhodobě neudržíte kvalitu a stejně přijdete o smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Nemocnice se dají dlouhodobě provozovat se 7 až 13procentní ziskovostí, když to děláte dobře. Musíte počítat, že polovinu z toho ročně dáte do investic, které udržují pracoviště v provozuschopném stavu.

Takže vám zbude 3 až 7 procent. To je to, co do složitého a přísně regulovaného oboru podnikání soukromníky nejvíc láká?
Kouzlo nemocnice tkví v tom, že máte lokální monopol – těžko vám někdo v blízkosti té vaší postaví novou, pokud to děláte dobře. Navíc po službách budete mít vždy poptávku, lidé jsou nemocní pořád a bude jich čím dál víc. Otázka zní, kdo tu péči zaplatí. Když ji nebude schopen hradit stát, ale pacienti ji budou muset hradit sami, tak to udělají. Tuto spotřebu nemůžou odložit.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch uvažuje podobným směrem jako soukromí provozovatelé nemocnic – uvedl, že chce zefektivnit nemocniční síť v regionech. Co od něj očekáváte?
Souhlasím s ním, že stát by měl péči centralizovat, samozřejmě případ od případu. Zdravotní pojišťovny by měly zavést kvalitativní kritéria, která by poskytovatelé museli plnit. Například provést minimálně 300 až 500 porodů ročně, odoperovat alespoň určitý počet endoprotéz, na konkrétním oboru péče by v zařízení musel být předepsaný počet atestovaných doktorů a tak dále. Podle toho by daný obor v nemocnici nechaly nebo jí ho odmítly nasmlouvat. Jsou na to připravené, už to několikrát chtěly udělat, ale k tomu potřebujete politiky. Operovat endoprotézy, když jich v nemocnici děláte jen 30 až 50 za rok, je zhůvěřilost. V takové bych se operovat nenechal.

Neznamenalo by to, že by se musely některé malé nemocnice rovnou zavřít?
Dvě takové provozujeme a věříme, že své místo na slunci si najdou. Pojišťovna dnes aktivně hledá poskytovatele, kteří by jí byli schopni dodat určitý typ péče v rozumném rozsahu a za rozumné peníze. V Sušici například stojí o jednodenní chirurgii, ambulantní psychiatrickou péči nebo rozšíření následné péče.

Za jakých okolností může ministr se svým plánem uspět?
Ministr jako „vlastník“ největší pojišťovny, VZP, má přes parlament vliv na složení její správní rady. A ta může úkolovat management, aby připravil restrukturalizaci lůžkového fondu. Ministr pak musí mít podporu premiéra a vydržet rok řev v médiích. Je to obrovské politikum. Exministr Heger chtěl zrušit 10 tisíc lůžek, ale nepodařilo se mu to.