Policisté se v srpnu 2002 kvůli obavám z utrhnutí lodě Kristian-Marco a ohrožení Karlova mostu zabývali podezřením z obecného ohrožení.
Loď byla podle vyjádření ministerstva obrany ukotvena k plovoucímu pontonu a ten byl řetězy připoután k navigaci. Se stoupající hladinou Vltavy se ale vzhledem ke krátkým řetězům začal ponton zatápět, křížit a odtlačovat loď od břehu. Každou hodinou se zvyšovalo riziko jejího utržení.
Vyšetřování ukázalo, že Pražská paroplavební společnost, která plavidlo vlastní, se při povodních pokusila dostat loď do ochranného přístavu. „Tento přesun byl ale znemožněn uzavřením plavební komory Mánes. Loď tudy nemohla být odtažena,“ upřesnil tehdy žalobce.
Povodně 2002 |
Ředitel závodu Dolní Vltava Pavel Uher tehdy sdělil, že loď měla poruchu na motoru. „Byli varováni 24 hodin předem a věděli, že jim hrozí nebezpečí, přesto neodpluli. Na odjezd měli dost času,“ upřesnil a řekl, že společnosti byla dokonce nabídnuta loď, která by nefunkční plavidlo odtáhla, oni podle něj však pomoc odmítli.
Tehdejší výkonný ředitel Pražské paroplavební společnosti Pavel Mácha později přiznal, že motor opravdu nefungoval. „Nebyla to ale žádná porucha, byla to plánovaná oprava,“ bránil se.
„Po dohodě s odborníky, včetně městského statika, jsme se rozhodli pro pojistné přikotvení, tentokrát těžkou technikou. Tanky přidržovaly loď na naše vlastní náklady,“ dodal Mácha.
Potápěčům se prakticky naslepo podařilo k lodi připevnit dvě silná ocelová lana. Jejich druhý konec na břehu držel vyprošťovací tank.
Policie následně dospěla k závěru, že by se loď neutrhla ani v případě, že by ji tanky nezajišťovaly. Kriminalisté usoudili, že nebyl spáchán trestný čin, a proto nikoho neobvinili.
